Může to přírodě pomoc? Může. Ale musíme jí pomoci i my sami. Zdroj: Pixabay
Omezení spojená se šířením nového typu koronaviru mohou na první pohled vypadat, jako skvělá zpráva pro divoká zvířata i přírodu samotnou. A něco dobrou zprávou skutečně je – třeba snížení produkce emisí nebo uzavíraní krabích a rybích farem. Jenže to by člověk nebyl člověkem, aby to té přírodě „nevynahradil“ po svém.
- Roušky – na plážích se objevují použité jednorázové roušky, které tam vyplavuje moře. Konkrétně se tak děje v Číně, kde může tento typ odpadu v moři ohrožovat především želvy a delfíny. Stejně jako plastikové sáčky si i roušky mohou splést s potravou. Jak tato zvířata pak končí asi všichni víme – vyhladoví k smrti.
- Léky ze zvířat – v Číně ještě chvíli zůstaneme. Tamější úřady totiž zveřejnily seznam doporučených léků, které mají pomáhat v boji s COVID-19. Jaké překvapení pro ochránce zvířat bylo, když zjistili, že na seznamu jsou léky, jejichž součástí je medvědí žluč nebo nosorožčí či buvolí rohy. O stavu populace nosorožců zřejmě také všichni víme a o tom, co se děje na medvědích farmách, odkud žluč pochází, už jste si u nás taky mohli přečíst.
- Pytláci - nejen v Číně, ale po celém světě se lidé chápou možností, které nastalá situace nabízí. Jednou z nich je i pytláctví. Policie je totiž zaměstnaná pomocí veřejnosti a síly na postihy ilegálního lovu zvířat už takřka nezbývají.
- Mrtvá zvířata v Česku – to, jak Češi utíkají do přírody, má své „vedlejší účinky“. V záchranných stanicích se rychle množí případy zraněných zvířat (především mláďat) od psů (prosím, pokud váš pes neovládá přivolání, nepouštějte ho na volno – raději se naučte, jak ho to naučit). A také zbytečně posbíraných malých zajíčků je ve stanicích přehršel. Řekněme si, co už asi všichni víme (ale opakování je matka moudrosti): Matka chodí k mláďatům jen jednou denně, aby k nim nepřilákala predátory. Pokud mládě vezmete do rukou, přenesete na něj svůj pach a samice už ho nepřijme. V záchranné stanici se odchov malých zajíčků většinou nedaří, protože jde o náročná a extrémně stresová zvířata. Takže tím, že je tam pro jistotu donesete, je prakticky odsoudíte k smrti – a to i přes enormní snahu pracovníků stanic zvíře zachránit.
- Zpátky ke strojům – už minulý týden se začaly ozývat hlasy mezi politiky, že až se současná situace uklidní, nebude čas myslet zeleně, protože musíme honem rychle nahnat ekonomické resty. Co záleží na zvířatech nebo přírodě nebo na tom, že současná situace by (dle mého skromného názoru) nenastala, kdybychom se k přírodě a zvířatům chovali mnohem lépe. Takže až to skončí, začneme Zemi drancovat ještě víc, protože mnohem důležitější jsou peníze, než planeta, na které žijeme. To dá přece rozum, ne?
Smýšlení některých lidí je pro mě zcela nepochopitelné. Žít stylem "po mně potopa" jde jen po omezenou dobu. Zdroj: Pixabay
Podle dostupných informací se nákaza rozšířila z čínských mokrých trhů (které mimochodem sice tamější úřady zakázaly, ale prodejci se čile přesunuli do ilegality nebo na internet). Jestli si nějak představuju peklo, pak takhle. Ty trhy jsou horší než ta nejhorší noční můra pro každého, kdo ke zvířatům chová kladné city. Jak to může připadat zvířatům samotným, to si vůbec nedokážu představit.
Chcete namítnou, že my se přece ke zvířatům chováme lépe? A co když nejde jen o mokré trhy? Co když jde o přemíru chemie na polích, na zahradách, o způsob chovu zvířat (ano, narážím na velkochovy – ať už ptáků, savců nebo ryb), co když jde o bezhlavé zastavování orné půdy sklady, kácení stromů, vypouštění chemikálií do řek, mocí mermo udržování anglických trávníků, odhazování odpadků (včetně cigaretových nedopalků)…
Co když jde o naši lhostejnost a o to, že bereme přírodu jako samozřejmost? Neměli bychom si teď, kdy nám příroda poskytuje takřka jedinou útěchu, uvědomit, jak moc ji potřebujeme? A že ona se bez nás obejde (a zřejmě jí bude i mnohem lépe), ale my se bez ní skutečně neobejdeme? Vděčíme jí za mnohé. Vděčíme jí za to, že jsme. Dejme jí ten vděk najevo jinak, než že ji budeme systematicky ničit. Nechme ji volně dýchat – a to nejen ve chvílích, kdy nám jde o život.
