Aktuální situace na Ukrajině 11. 4. 07:00
Čtrnáctiletý Saša Gutsal z Buči riskoval denně život, aby pomohl přežít své rodině a třem desítkám dalších lidí v ukrajinské Buči. Lidé se před ruskými okupanty schovali ve sklepě domu Sašovy rodiny. Navzdory přítomnosti ruských jednotek pro ně chlapec hledal po okolí jídlo a vodu.
Alexandr Gutsal tiskne svého syna k hrudi a říká o něm, že je hrdina. Díky němu rodina nezemřela hlady. „Postavil jsem zátarasy z trakařů, mříží a plechů, aby se k nám okupanti nedostali,“ popisuje otec, jak opevnil svůj sklep webu tsn.ua.
Gutsalovi a třicet dalších obyvatel Buči se do sklepa nastěhovali na začátku ruské invaze. Teplota někdy dosahovala sotva osmi stupňů. Aby se zahřáli, choulili se k sobě na vlhkých matracích. Nejhorší chvíle ale přišly, když jim začaly docházet potraviny. A právě tehdy se čtrnáctiletý Saša rozhodl pomoci a vydal se hledat zbytky potravin v místních obchodech, které okupanti vyrabovali. „Vybíral jsem chleba, byla tam játra a sýr,“ uvádí chlapec.
I owe you some positive news
— Oksana Ostapchuk (@O_Ostapchuk) April 9, 2022
Oleksandr Hutsal, 14, saved the lives of his parents, 3 younder singings and 30 more people surviving a monthlong Russian siege of #Bucha. Every day the boy sneaked through Russian position to find food, water&wood and bring them back to the basement pic.twitter.com/z77NyfbYGR
Válka na Ukrajině
Plížil se kolem okupantů, často i pod palbou ruských vojáků, protože jeho dva mladší bratři a sestra měli hlad. „Bál jsem se. Kdo ví, co se ruským vojákům honí hlavou, vždyť k nám přišli se samopaly,“ popisuje Saša.
Později lidem v úkrytu došla i voda. Saša našel studnu a každý den chodil doplňovat zásoby, přestože se nedaleko ozývala střelba. Teta Ira, jak mladý chlapec říká ženě, která se s ním dělila o vodu, vlastní jedinou studnu v širokém okolí.
Gutsalovi nechtěli z Buči odejít, protože se obávali, že je ruští vojáci zastřelí. Pár metrů od jejich domu jsou prý čtyři čerstvé hroby. V jednom z nich leží jejich soused.
Přestože nálety zasáhly mnoho domů v Buči, ten který patří jejich rodině vydržel. Dosud v něm ale není obnoveno zásobování elektřinou a vodou. Saša proto stále chodí k tetě Iře. Za hrdinu se ale nepovažuje. Říká, že nechce být chválen za to, že pomáhal rodině přežít. Jen si přeje, aby už válka skončila.
