Čtyřicetistupňové vedro v Česku poprvé udeřilo roku 1921. Rekord byl zatím překonán jen dvakrát
Absolutní teplotní rekord z roku 1921 (40 °C), který padl 29. července v Hradci Králové, byl v českých zemích překonán pouze dvakrát. Poprvé 27. července 1983 v Praze-Uhříněvsi (40,2 °C) a podruhé 20. srpna 2012 v Dobřichovicích (40,4 °C). Ani aktuální vedra nenasvědčují, že dojde k přepisování žebříčku. První prolomení čtyřicetistupňové rysky vyvolalo v roce 1921 také patřičný ohlas v tisku. „Teplota, měřena na výsluní, dosáhla až 58 st. Celsia,“ senzacechtivě oznámily tehdejší Národní listy. Údaje z teploměrů umístěných na slunci nicméně meteorologové neuznávali, královéhradecký rekord 40 °C ale vstoupil do dějin české klimatologie.
V roce 1921 vznikla Komunistická strana Československa a Adolf Hitler se stal prvním předsedou nově vzniklé NSDAP v Německu. Horká půda pod nohama, přesně taková byla tehdejší politická situace v Evropě. Extrémním vedrům proto mladý československý denní tisk věnoval menší pozornost než třeba polsko-sovětské válce nebo pokusu rakouského excísaře Karla I. usednout na trůn v sousedním Maďarsku.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Ohnivé peklo ohrožovalo Čechy v Turecku. Dusili jsme se v kouři, cesty byly zavřené, tvrdí
Zbavují se dobytka, není čím krmit
Vlna veder zasáhla v létě roku 1921 nejen celou Evropu, ale například i Spojené státy. „Následky veder na jižní Moravě stávají se katastrofálními. Po čtyři týdny již vůbec nepršelo,“ uvedly Lidové noviny 28. července 1921. V den, kdy meteorologové v Hradci Králové naměřili průlomovou teplotu 40 °C. Poprvé v českých zemích, přičemž tento rekord byl za dalších 103 let překonán pouze dvakrát.
Čtěte také
„Půda je úplně vyprahlá. Pozdní brambory, kukuřice i píce pro dobytek zničeny. V Hodoníně dosáhla teplota po poledni 58 stupňů,“ pokračoval článek v Lidových novinách, novináři však neuvedli, že šlo o měření na slunci.
O čísla na teploměru ale až tolik nešlo. Dlouhá a ubíjející vedra hlavně mladé Československo ničila ekonomicky: „Rolníci prodávají všechen dobytek, ježto nemají píce, a prodávají jej za směšně nízké ceny.“ Noviny připomněly, že následky tropických veder jsou smrtící především v kombinaci s poválečným hospodářským úpadkem: „Situace jest zhoršena naprostou stagnací v průmyslu, obchodech a řemeslech. Téměř všechno stojí.“
Spálená luka a omdlelý metař
„Jednalo se do té doby o nejsušší rok od roku 1852 na území dnešní České republiky,“ napsal o horkém létě v roce 1921 Marek Opatřil ve své diplomové práci, kterou obhájil na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Agrární deník Venkov v roce 1921 zase informoval, jak vedra zdecimovala pomezí Čech a Moravy: „Na Českomoravské vysočině a jejích výběžcích nynější sucho nemá pamětníka. Luka a jetele byly spáleny. Brambory rané nenarostly.“
Když poprvé v Čechách teploměr atakoval čtyřicítku, tisk denně informoval i o následcích veder na lidské zdraví. „Zmožen vedrem klesl včera na Belcrediho třídě metař František Wolf z Břevnova a byl dopraven záchranným sborem do nemocnice Milosrdných sester,“ uvedly Národní listy 29. července 1921. Mimochodem, Belcrediho třída se za komunistů proměnila v třídu Obránců míru a dnes je to ulice Milady Horákové.
Ostravské tornádo a asfaltové bahno v Chicagu
Čtěte také
Vedra se i v roce 1921 střídala s povodněmi a Petřvald na Ostravsku dokonce zasáhlo tornádo, které pobořilo 14 domů. Červencové hice zasáhly kromě Evropy i Spojené státy a pražské noviny nejčastěji informovaly o Chicagu, což v té době byla bašta českých migrantů. Už v roce 1921 byl chicagským radním za Demokratickou stranu také kladenský rodák Antonín Čermák, který se o deset let později vyšvihl až na starostu celého velkoměsta.
„Tropická vedra, jež zde v posledních dnech panují, vtiskují celému městu úplně jiný ráz,“ informovala titulní strana Národních listů z 26. července 1921. „V noci pak osady a okolí chicagské proměněno jest v tábory uprchlíků před teplem, jež vyžaduje si denně oběti na lidských životech. Zvláště o 4. červenci, velikém národním svátku, bylo vedro přímo vražedné, které proměnilo asfaltované ulice v rybníky asfaltového bahna.“
Nový rekord v Uhříněvsi a boj o zrno
Rekord 40 °C, který byl 29. července 1921 naměřen v Hradci Králové, čekal na překonání až do 27. července 1983, kdy stanice v Praze-Uhříněvsi naměřila teplotu o dvě desetiny vyšší, tedy 40,2 °C. Červenec 1983 byl v té době třetím nejteplejším červencem od počátků měření v 18. století. Podle pozorování v pražském Klementinu bylo nejvíce horko v červenci 1834 s průměrnou měsíční teplotou 24 °C. Za druhý nejteplejší červenec meteorologové označují ten z roku 1788 s teplotou 23,3 °C. Třetí rekord v pořadí padl v roce 1983 s průměrnou teplotou 23,27 °C. Průměrnou měsíční teplotu vzduchu v červenci 2023 přitom meteorologové stanovili jen na 19,6 °C.
O rekordu z 27. července 1983 v Praze-Uhříněvsi (40,2 °C) komunistický tisk neinformoval, alespoň v ústředním deníku KSČ Rudém právu jsme o něm nenašli ani zmínku. Novináři zato dramaticky popisovali, jak sucha potrápila socialistické družstevnictví, když zkomplikovala takzvaný boj o zrno. „Vedra pobízejí ke spěchu,“ hlásal podtitulek v titulním článku Rudého práva z 18. července. „Je třeba rychle sklidit, aby vlivem značného vedra nedocházelo ke ztrátám,“ vyzýval deník ústředního výboru strany.
Vedra v roce 1983. Tehdy byl poprvé překonán absolutní denní teplotní rekord z roku 1921. Komunistický tisk ale o novém rekordu nic nepsal, pouze zmiňoval, jak horka komplikují boj o zrno. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Pět obětí veder z Dobřichovic a okolí
Podruhé a zatím naposledy byl rekord z roku 1921 překonán 20. srpna 2012 v Dobřichovicích (40,4 °C). „Absolutní maximum maximální denní teploty“, jak extrém označují meteorologové, tedy nebyl překonán 12 let. V době svého vzniku přitom spustil doslova mediální smršť. A záchranáři tehdy v okolí Dobřichovic vyjížděli k desítkám lidí, kterým rekordní teploty způsobily kolapsy a dehydrataci.
V okolí Řevnic, Černošic, Dobřichovic a Zadní Třebaně vedra dokonce usmrtila pět lidí, a to za pouhé dva dny. „K vysokému počtu úmrtí přispěly vysoké teploty, které se v Dobřichovicích vyšplhaly na rekordních 40,4 stupňů Celsia. Opět se ukázalo, že nejohroženější skupinou jsou starší lidé,“ uvedl před 12 lety Benešovský deník.
„Jeden měl skoro pocit, že když si chce venku zapálit, stačí prostě vložit cigaretu do úst a natáhnout – zapalovač se zdál být nadbytečnou pomůckou,“ povzdechl si komentátor týdeníku Reflex. A všechna média opakovala zhruba tuto informaci: „Ještě nikdy meteorologové v Česku nenaměřili tak vysokou teplotu. Žhavý vzduch, který do Česka dorazil ze Sahary, pokořil teplotní rekord starý tři desítky let.“
Z extrému do extrému
Čtěte také
A může být extrém z Dobřichovic pokořen letos v létě? Nikdo neví, odpověď budeme znát až na konci září. Tento týden se to zřejmě nestane. „Za studenou frontou k nám bude kolem tlakové níže nad Skandinávií proudit chladnější a vlhčí vzduch od severozápadu. V pondělí se citelně ochladí, teploty nepřekročí 24 stupňů,“ uvádí Český hydrometeorologický ústav.
Příroda je ovšem nevyzpytatelná. „Letošní sucha posunula na mnoha místech sklizeň na začátek července a v některých krajích zničila úrodu,“ uvedl časopis Světozor 18. července 1934, tedy před 90 lety. A přidal snímky ze žní, přičemž u fotografie žen svačících na poli bylo stoicky uvedeno: „Rychlý oběd na poli. Kus chleba zapíjený kávou, oběd stále stejný, ať je úroda dobrá či špatná.“
Anebo můžeme nahlédnout i hlouběji do české historie. „Roku 1393. byla velká suchota v Čechách, že v Praze bředli přes řeku lidé a byla voda zelená všechna jako tráva; bylo prý to na paměť smrti utopeného sv. Jana,“ uvedl meteorolog, astronom a geograf František Augustin (1846-1908) v knize Sucha v Čechách v době od roku 962-1893, která vyšla v Praze roku 1894. Тrvale suchá a neúrodná byla též léta 1832, 1834 a 1835. Zvláště suchý a horký byl rok 1842, že říčky, potoky a prameny vyschly a dvě třetiny mlýnů toho času na suchu stály,“ zjistil Augustin.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Počasí přeje klíšťatům. Experti radí, na jaké příznaky se po jejich kousnutí zaměřit
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
