Ďáblův advokát: Obhajovat K. H. Franka nechtěl, ale musel. Pro lidi byl Resler zrádce

Svým podpisem Karl Hermann Frank během nacistického teroru v protektorátu stvrdil popravu několika jeho přátel a známých. Přesto po skončení války Kamill Resler jako advokát ex offo s maximálním profesním úsilím tohoto brutálního zločince hájil před Mimořádným lidovým soudem. Až do popravy mu však odmítal podat ruku. Za svou profesionalitu si vysloužil mezinárodní uznání, ale také opovržení od části veřejnosti. Když se posléze postavil proti komunistickým manýrům, dodepsal si konec své advokátní praxe.

Kamill Resler se narodil 23. prosince 1893 v Pardubicích do rodiny berního úředníka. Miloval umění, hlavně literaturu. Za 1. světové války bojoval na haličské a srbské frontě a už během dlouhé nemocniční hospitalizace začal studovat práva. V roce 1919 bránil hranice ČSR na Slovensku, ale utrpěl těžké zranění nohy. O pět let později si v Praze založil vlastní advokátní kancelář. Často i bez nároku na honorář zastupoval chudé umělce, třeba Jaroslava Seiferta. Vystupoval proti českým fašistům, postavil se snahám vlajkařů vylučovat Židy z Advokátní komory. Za protektorátu pomáhal nacisty pronásledovaným lidem, zapojil se do odboje, gestapo jej vyslýchalo za obhajobu Židů.

To K. H. Frank, který až do posledních dnů války zastával linii tvrdých represí proti českému odboji, byl při pokusu o ­útěk v­ květnu 1945 zajat Američany. Vyvstala otázka, kdo ho bude obhajovat. Mezi členy Advokátní komory se sice našlo pár dobrovolníků, kteří si na ostře sledovaném procesu chtěli „udělat jméno“, ovšem o ty komora nestála. Když s nabídkou přišla za Reslerem, 52letý advokát odmítl. Vedení komory ale trvalo na svém. Vědělo, že Resler umí perfektně německy, netouží se na procesu zviditelnit a zároveň jej nikdo objektivní nemůže obviňovat z jakýchkoliv sympatií k Frankovi. Resler nakonec pod hrozbou vyloučení z komory a zřejmě i na přímý zásah ministra spravedlnosti na zastupování někdejšího státního ministra coby advokát ex offo přistoupit musel.

Na přípravu obhajoby měl pouhé tři dny. Musel si prostudovat stovky stran spisu a vymyslet strategii obhajoby, ač věděl, že Frank v podstatě nemá šanci šibenici uniknout. Vsadil na tezi, že Frank nebyl duševně v pořádku a že byl součástí „davového bludu – hitlerovského běsnění“. Franka navštěvoval v jeho pankrácké cele číslo 20. K brutálnímu vykonavateli nacistické nadvlády v protektorátu se choval chladně, přesto však zcela profesionálně.

Resler i­ jeho blízcí se během procesu setkávali s urážkami a verbálními útoky, hlavně ze strany komunistů. „Pryč s obhájci zrádce národa,“ hlásal třeba také jeden z­ transparentů prvomájového průvodu. Narážkám neušla ani Reslerova dcera, které se jeden z jejích kolegů v šatně Divadla 5. května zeptal: „Jak chutná tatínkovi večeře, když se kamarádí se zločinným zrádcem?“

Rozsudek nad Frankem padl v úterý 21. ­května 1946, kdy v 9:32 hodin zazněla v soudní síni klíčová slova: „Odsuzuje se k ­trestu smrti!“ Vykonání rozsudku se mělo odehrát téměř bezprostředně poté, poslední Frankovou nocí byla ta z 21. na 22. května. „Tehdy Frank již patřil smrti, světská spravedlnost řekla své slovo, vyslovila trest, jímž vypořádala jeho zločiny. Proto jsem mu na odchodu z cely poprvé z vlastního podnětu podal ruku,“ vzpomínal později Resler.

Čím Resler v posledních chvílích pomohl K. H. Frankovi a jak jej následně šikanovali komunisté, se dočtete v pátečním vydání týdeníku 5plus2 a na www.5plus2.cz.