Deepwater Horizon: Deset let od ropné havárie
Exploze plošiny Deepwater Horizon, ke které došlo před deseti lety v Mexickém zálivu, vedla k úniku pěti milionů barelů ropy. Zasažena byla plocha převyšující dvojnásobek rozlohy České republiky. Společnost British Petroleum, jež měla soupravu v pronájmu, zaplatila na pokutách a odškodnění za odstranění následků katastrofy bezmála 70 miliard dolarů.
Přestože od havárie uběhlo už celých deset let, život se v místě exploze průzkumného vrtu zdaleka nevrátil do starých kolejí. Podle časopisu National Geographic mnoho živočišných druhů dosud neobnovilo své populace do stavu před katastrofou a vědci tvrdí, že je ještě příliš brzy na to, abychom dokázali určit konečný dopad této události na ekosystém podstatné části Mexického zálivu.
Odborný časopis Royal Society Open Science vydal loni v srpnu studii týmu mořských biologů, kteří se v roce 2017 na místo, kde před deseti lety uniklo asi pět milionů barelů ropy (asi 16krát více než při havárii tankeru Exxon Valdez v březnu 1989). Našli zde jen masivně poškozené členovce jako kraby a krevety s chybějícími končetinami a těly posetými nádory či parazity. Živočichové svým pohybem zvedali ze dna černé bahno plné ropy. Odhaduje se, že polovina až tři čtvrtiny uniklé suroviny zůstaly pod mořskou hladinou.
Výbušný metan
Co se osudného 20. dubna 2010 vlastně stalo? Ropná plošina Deepwater Horizon pracovala na průzkumném vrtu asi 80 kilometrů jihovýchodně od pobřeží amerického státu Louisiana. V 19:45 místního času došlo k výbuchu metanu, který se z vrtu tlačil. Plošina se vzňala a do vod Mexického zálivu začala unikat ropa. Na místě tou dobou pracovalo 126 lidí, z nichž jedenáct při explozi přišlo o život. Zbylé členy posádky postupně evakuoval vrtulník.
Skutečný rozsah katastrofy se začal ukazovat až druhý den, kdy se na hladině tvořila olejnatá skvrna, která se každou minutou zvětšovala. Dva dny po havárii šel Deepwater Horizon ke dnu, jenže problém tím zdaleka nebyl vyřešen. Ropa totiž z „napíchnutého“ mořského dna v hloubce kolem 1600 metrů pod hladinou nepřestávala unikat. Tlak v ložisku byl tak obrovský, že každý den se do okolí dostalo asi 62 tisíc barelů ropy. Těžařská společnost British Petroleum, která měla soupravu v pronájmu, přitom původně hovořila jen asi o jednom až pěti tisících barelů denně.
Úkolem číslo jedna tedy bylo zastavení úniku stůj, co stůj. První pokus o ucpání vrtu přišel 25. dubna, kdy byly do hlubin vyslány dálkově ovládané roboty, jimiž se pracovníci snažili na ústí vrtu nasadit uzávěrový ventil. Jenže snaha vyšla na prázdno. Deset dní po incidentu už ropná skvrna pokrývala plochu kolem deseti tisíc kilometrů čtverečních. Další pokusy o zašpuntování ložiska se konaly v květnu. Ani ty ale neslavily úspěch. Vrt se podařilo uzavřít až 15. července, tedy téměř tři měsíce po havárii, a to díky nasazení čtyřicetitunového zařízení na ústí vrtu a uzavření jeho ventilů. Definitivní zakonzervování přišlo ale teprve 19. září.
Mexické vody
Do zastavení úniku nabyla ropná skvrna apokalyptických rozměrů. Její plocha pokryla 180 tisíc kilometrů čtverečních, což představuje asi 2,3násobek rozlohy České republiky. Zasaženo bylo několik stovek kilometrů pobřeží Spojených států od Louisiany přes Mississippi, Alabamu až po Floridu. Následky katastrofy byly znát také na pobřeží Mexika, jenže společnost British Petroleum popírala, že by se ropná skvrna do mexických vod dostala.
Jak se později ukázalo, spor o zasažení Mexika byl pro těžařskou firmu důležitý. Pokud by se totiž prokázalo, že poškozeno bylo i Mexiko, finanční náhrada škod by byla daleko větší než 69 miliard dolarů, které si pokuty, odškodnění a sanace zasaženého území vyžádaly. Britský deník The Guardian ale popsal příběh mexických rybářů, kteří kvůli havárii Deepwater Horizon přišli o živobytí.
Šetřili, kde neměli
Když se podařilo únik ropy zastavit, rozběhlo se vyšetřování, proč vlastně ke katastrofě došlo. Jak již bylo uvedeno, bezprostřední příčinou byl výbuch stlačeného metanu, který se z vrtu valil vzhůru a soupravu z něho doslova odhodil. Americká vyšetřovací komise zjistila, že zkáza Deepwater Horizon byla důsledkem selhání systému, nikoli jednotlivců, jak se na první pohled zdálo.
Koncern British Petroleum a jeho partneři totiž podle vyšetřovatelů přijali řadu úsporných opatření, která k neštěstí výrazně přispěla. Všichni zúčastnění sice ušetřili spoustu peněz, ovšem na úkor zvýšení rizika exploze u ústí vrtu. Závěrečná zpráva hovořila o chybách při cementování vrtu, zcela opačném vyhodnocení tlakové zkoušky u ústí vrtu, nedostatečné zabezpečení a v neposlední řadě také o ignorování indicií možné erupce plynu ve vrtu. Vyšetřovatelé stejně tak zjistili neefektivní opatření přijatá po vlastní havárii.
Událost měla na společnost British Petroleum (BP) drtivé ekonomické dopady. Během dvou měsíců ztratila BP na burze téměř polovinu své tržní hodnoty a na úroveň před katastrofou se dosud nevrátila. O pár let později navíc začala klesat i cena ropy, což finanční výsledky těžařské firmy zhoršilo ve srovnatelné míře jako havárie Deepwater Horizon.
