Hořící jáma v Turkmenistánu, gigantický sovětský vrt u finských hranic a americké doly v Centralii – zdánlivě nesourodou skupinu tajuplných lokací spojovalo podezření lidí, že se na místě nachází vchod do pekla. A o mýty opředené díry v zemi se lidé zajímají i dnes.
Vůbec nejslavnější brána do pekla je v Turkmenistánu. Uprostřed pouště se tam nachází stejnojmenný kráter, který od roku 1971 nepřetržitě hoří. Od té doby místo přitahuje záhadology, turisty i vědce. Původ věčného ohně má ale v případě této jámy logické vysvětlení.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Moment, kdy se otevřel vchod do pekla. Uhelné doly v Centralii budou hořet 250 let
V roce 1971 prováděli Sověti v poušti Karakum vrty, při jednom z nich ale soustava natrefila na ložiska zemního plynu. Během operace se vrtná technika propadla spolu s kusy zeminy a na místě zůstala obrovská jáma, ze které unikal zemní plyn. Sověty tehdy napadlo, že ji zapálí. V tu chvíli začal unikající plyn hořet. Co mělo podle Sovětů přestat za pár dní, trvá už přes padesát let.
Peklo se zavírá. Turkmenistán chce konečně zatočit s ohnivou jámou, kde hoří plyn
Turkmenský prezident Gurbanguly Berdimuhamedow nařídil expertům, aby v zemi po 50 letech konečně uhasili takzvanou Bránu do pekla – jámu v poušti Karakum, ze které uniká hořící zemní plyn. A to už od roku 1971, kdy ho poprvé zapálili Sověti.
Turkmenská vláda není z populární atrakce na rozdíl od turistů nijak nadšená. Pravidelně lamentuje nad tím, že země přichází kvůli ohni o strategickou surovinu. Čas od času se proto objevují ohlášení, že Turkmenistán jámu uhasí. Brána do pekla ale prozatím stále hoří.
Důl, který inspiroval tvůrce hororu
Staletý oheň zachvátil také legendární uhelné doly v americké Centralii. Podle odhadů tam naleziště budou hořet ještě asi 250 let. Také o tomto místě se šuškalo, že se jedná o vchod do pekla. Na začátku všeho přitom opět stála lidská nedbalost.
V Centralii chtěli v roce 1962 vyčistit skládku. Na místo složitého převážení se úřady rozhodly, že odpad zapálí. Jenže plameny přeskočily na vedlejší gigantické naleziště uhlí, doly se táhly pod celým městem. A tak zatímco o tom neměl nikdo ani tušení, hořela občanům doslova půda pod noha.
Pod Centralií budou hořet po staletí uhelné doly. Zdroj: profimedia.cz / ČTK
Pod Centralií budou hořet po staletí uhelné doly. Zdroj: profimedia.cz / ČTK
Až událost z roku 1981, kdy se pod jedním chlapcem propadla zem, jež odhalila hořící katakomby, donutila Spojené státy jednat. Došlo k vystěhování většiny obyvatel a z Centralie se stala pustina duchů, která dodnes láká dobrodružné turisty. A která inspirovala spisovatele, filmaře nebo tvůrce hororové počítačové hry Silent Hill (Tichý kopec).
Moment, kdy se otevřel vchod do pekla. Uhelné doly v Centralii budou hořet 250 let
Začalo to obyčejnou údržbou městské skládky a skončilo to masivním požárem uhelného dolu, který vyhnal z domovů přes tisíc obyvatel amerického města Centralia v Pensylvánii. Příběh města duchů, který započal v roce 1961, se stal inspirací pro spisovatele, filmaře i herní vývojáře. „Na tom místě člověk nemohl žít,“ napsal o Centralii spisovatel David DeKok.
Sovětský vrt, co neměl konce
Třetí místo, o kterém si lidé dříve mysleli, že se v jeho hlubinách nachází vchod do jiných sfér, se nachází v Rusku nedaleko hranic s Finskem. Jedná se o Kolský superhluboký vrt, nejhlubší vrt na světě, který měří přes 12 kilometrů.
Vrtat Sověti začali v roce 1970, projekt byl ukončen v roce 1994. Na rozdíl od Číňanů, kteří v současnosti hloubí nové gigantické vrty, nebylo hlavní motivací hledání nerostného bohatství, ale vědecké bádání. Díky vrtu došlo k tisícům nových geologických objevů.
Po zastavení projektu se začaly šířit fámy, že Rusové přestali vrtat, protože natrefili na něco, co nečekali. Dokonce se objevila nahrávka, která měla dokazovat, že z díry vycházejí podivné nářky, napsala BBC.
Podle webu Mirror ale byla nahrávka zfalšovaná. Ve skutečnosti prý šlo o remixované zvuky z hororového snímku Baron Blood.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Záchranářům v turecké jeskyni svitla naděje. Vědec se uzdravuje. Podívejte se na video:
