Dosud neznámá nahrávka Adolfa Eichmanna
Přes půl století se mělo za to, že je tahle nahrávka nenávratně ztracená. Šedesát let po smrti jednoho z největších nacistických lotrů Adolfa Eichmanna se ale našel zvukový záznam jeho rozhovoru, v němž spřízněnému novináři mimo jiné tvrdí: „Kdybychom zabili deset milionů Židů, byl bych spokojený.“
Během druhé světové války patřil k největším nacistickým zločincům, je považován za klíčového architekta holocaustu. Právě Adolf Eichmann organizoval deportace Židů do ghett a vyhlazovacích táborů. Přestože bezprostředně po válce z Evropy zmizel, Izrael jej v 50. letech vypátral v Jižní Americe, za nesmírně dramatických okolnostní ho unesl do Tel Avivu a po řádném procesu 1. června 1962 popravil.
Eichmannův příběh je dnes dobře zmapován, zůstalo v něm pouze několik tajemství. Jedno z nich ještě donedávna znělo: Kam se poděla zvuková nahrávka mnohahodinového rozhovoru, který s někdejším nacistickým Obersturmbannführerem v roce 1957 vedl nizozemský novinář s minulostí kolaboranta a člena SS Willem Sassen?
Částečný přepis interview byl publikován v časopisu Life, jeho konečné znění prý však sám Eichmann dodatečně upravoval. Autentické znění se na veřejnosti objevuje až nyní, s odstupem více než půl století, kdy zvukovou nahrávku získali tvůrci izraelského filmového dokumentu Ďáblova zpověď: Ztracené Eichmannovy nahrávky.
Děsivé věty dávno mrtvého muže se dají označit za usvědčující materiál.
Vždyť jeden z klíčových Hitlerových pomocníků ještě v roce 1960 o holocaustu před soudem povídal následující: „Neviděl jsem žádné vraždy, žádné mučení. O ničem takovém jsem vůbec nevěděl.“ O tři roky dříve však v Sassennově rozhovoru tvrdil něco docela jiného: „Kdybychom zabili deset milionů Židů, byl bych spokojený. Přiznat, že jsme udělali něco špatného, by odporovalo mému nejniternějšímu přesvědčení.“
Tvůrci televizního dokumentu nechtějí prozradit, kde k nahrávce přišli. Přiznali jen to, že jim ji po měsících přemlouvání věnoval soukromý dárce.
„Velmi se bál, k čemu nám bude skutečný hlas Adolfa Eichmanna. Nakonec dal svolení, protože věděl, že bude použit pro dobrou věc,“ popisuje režisér dokumentu Yariv Mozer.
