Devět rezervací za šest let: Divocí koně uzdravují půdu a zvelebují českou krajinu

K udržování krajiny se tak v Česku začali využívat velcí kopytníci. „V ochranářsky vyspělých zemích Evropy se velcí kopytníci k péči o krajinu využívají již desítky let. Jsme rádi, že jsme mohli pomoci se zavedením této úsporné metody v tuzemských podmínkách,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina. Kromě první české rezervaci v Milovicích dále založila v roce 2018 také pastevní rezervaci v Národním parku Podyjí, která je první v rámci tuzemských národních parků.

„Velcí kopytníci – ať již divocí nebo domestikovaní – vždy patřili k hlavním ‚tvůrcům‘ pestrosti stepí, vřesovišť i doubrav Podyjí,“ vysvětlil Robert Stejskal, biolog správy Národního parku Podyjí. Díky projektu pastvy divokých koní se povedlo na nemalé ploše podyjské krajiny tyto procesy obnovit. „Pastviny, donedávna utopené v hustém porostu dusivých trav, jsou dnes protkané spletí koňských chodníčků a před očima se mění v květnaté oázy plné vzácných rostlin a hmyzu,“ doplnil Robert Stejskal.

Za šest let vzniklo v Česku celkem devět rezervací velkých kopytníků.

• Milovická rezervace s 231 hektary zůstává tou největší a v rámci Středočeského kraje jedinou. Nicméně v dalších regionech jich přibylo více.
• Dvě rezervace vznikly v Plzeňském kraji - v Rokycanech a v Dobřanech u Plzně.
• Další dvě pak v Královéhradeckém kraji - Na Plachtě v Hradci Králové a v Ptačím parku Josefovské louky u Jaroměře.
• V Jihočeském kraji vznikla rezervace v Meandrech Lužnice.
• V Pardubickém kraji u rybníka Baroch.
• V Moravskoslezském kraji na Kozmických ptačích loukách.
• V Jihomoravském kraji v Národním parku Podyjí.

„Ptačí park Josefovské louky od svého založení řeší otázku příliš rychlého zarůstání hustou mokřadní vegetací v jarním období, kdy má tato rezervace sloužit lučním ptákům, především bahňákům, jako hnízdiště. Bahňáci, jak už název napovídá, upřednostňují raději obnažený povrch než vysoký hustý porost. Vliv divokých koní dovezených v roce 2018 překvapil i samotné ornitology. Nejenže zavčas dokonale vypasou nejtvrdší mokřadní rostliny, ale pouštějí se i do mělké vody, kde s nepředstíraným apetitem vykousávají na dně rašící trávu. Tím zamezují zarůstání míst, kde bahňáci hledají potravu,“ oceňuje správce ptačího parku Břeněk Michálek z České společnosti ornitologické. A tak divocí koně pomáhají řešit situace, se kterými si předtím ochrana přírody nedokázala poradit.

Světové unikum v Milovicích: Divocí koně nebo bájní zubři velebí krajinu

Prima Mazlíček

Bývalý vojenský výcvikový prostor Milovice, který se nachází mezi městy Milovice a Benátky nad Jizerou, je novým domovem pro stáda zubrů, divokých koní a praturů. Návštěvníci tak mohou v dnešní moderní době vidět tři klíčové druhy velkých kopytníků jako první na světě. Dopady zvířat na pestrost krajiny se ověřily natolik, že se šíří i do dalších částí republiky.

Podobně divocí koně nastartovali pozitivní změnu také v hradecké rezervaci. „V přírodní památce Na Plachtě bylo třeba řešit postupující šíření agresivních druhů trav - hlavně třtiny, bezkolence a ovsíku, částečně i rákosu. Tyto trávy postupně pohlcovaly květnaté louky. Výsledek zcela předčil naše očekávání. Většinu nežádoucí vegetace nakonec koně zredukovali,“ uvedl David Číp, předseda ochranářské organizace JARO Jaroměř. A přítomnost koní oceňují i v dalších rezervacích.

Koně dokáží žít v symbióze s jinými zvířaty a nenaplnily se tak předchozí obavy. „Nezaznamenali jsme zničení snůšek ptáků rozšlapáním ani jiné podobné rušivé vlivy,“ navázal Kamil Lisal.

Na vzniku řady rezervací se podílela Agentura ochrany přírody a krajiny. A jejich vznik si pochvalují nejen ochránci přírody ale i vědci. V porovnání s podobnými projekty v zahraničí však jde stále o rezervace malého rozsahu. Například v sousedním Německu se podobné pastevní rezervace rozkládají na plochách až 1860 hektarů, v Nizozemí dokonce až 5 000 hektarů. Také rezervace velkých kopytníků v České republice by měly z mnoha dobrých důvodů mířit tímto směrem,“ podotkl Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky. Přirozená pastva řeší i problémy udržitelnosti a nezávislosti na fosilních palivech. Pokud přirozenou pastvu porovnáme s jinými způsoby péče o krajinu je nejen mnohem levnější, ale kopytníci zvládají i náročný terén a svou činností zlepšují půdu, schopnost půdy zadržovat vodu nebo zabraňují požárům díky odstraňování hořlavé travní biomasy.

Počty rezervací na našem území by měli růst a je o ně velký zájem ze stran měst, krajů i chráněných oblastí. Dokonce i o samotná zvířata je zájem a to v zahraničí. Zubři a divocí koně z Milovic putovali také do zahraničí, například do Nizozemí nebo Německa.

Mezinárodní dopad českého programu návratu velkých kopytníků přitom nekončí poskytováním zvířat do zahraničních rezervací. „Poslední dva roky se významně podílíme na přípravě nového vydání takzvaného akčního plánu pro zubra. Jde o důležitý dokument, který definuje strategii největšího savce Evropy pro nadcházející desetiletí. Jde o materiál průlomový, protože zásadním způsobem mění mezinárodní ochranu zubra, i managementu jeho stád a populací napříč kontinentem,“ zdůrazňuje Miloslav Jirků.

Ochranářská organizace Česká krajina na projektech spojených s ochranou přírody spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky a mnohých českých univerzit.

Na dokončení rezervace velkých kopytníků v Milovicích může veřejnost přispět například zasláním DMS zprávy: DMS KRAJINA 30 nebo DMS KRAJINA 60 nebo DMS KRAJINA 90 na číslo 87 777. Veškeré další podrobnosti naleznete ZDE.