Světové unikum v Milovicích: Divocí koně nebo bájní zubři velebí krajinu

Velcí kopytníci hráli důležitou roli v evropské přírodě, lidé je však vyhubili a nahradili domácími, pak následoval přesun na farmy a z krajiny téměř vymizeli. Přezdívá se jim ekosystémoví inženýři, protože jejich působením v krajině vytvářeli prostor pro život mnoha jiným organismům. Proto se Česká krajina – nezisková organizace (působící v oblasti ochrany přírody, krajiny a životního prostředí) – rozhodla velké kopytníky do přírody vrátit. Hlavně tři klíčové druhy – zubra evropského, pratura a divokého koně. Obnova přirozených procesů v rezervacích je nejlevnějším způsobem údržby krajiny i ochrany živočichů a rostlin.

Je až neuvěřitelné pozorovat, jak si každý organismus v krajině našel své místo a tím si zachovala pestrost. To se dnes kvůli našemu hospodaření (někde intenzivně, jinde vůbec) už nevidí. Bez kopytníků navíc docházelo k zarůstání invazivními a konkurenčně silnými rostlinami. Dnes je v Milovicích řada vzácných, ale i léčivých rostlin, nemluvě o vzácných bezobratlých živočiších. „Ve vysychajících tůních a kalužích tu najdeme například trilobitům podobné korýše listonoha letního a žábronožku letní. Přežívá tu řada vzácných a ohrožených brouků z řad chroustků, střevlíků, drabčíků, nosatců či chrobáků. Právě pro chrobáky je klíčová přítomnost velkých býložravců, respektive jejich trusu. Pestrá je i fauna motýlů. Králem zdejších motýlů je modrásek hořcový Rebelův, jehož jedinou živnou rostlinou je silně ohrožený hořec křížatý.“

Jediná svého druhu

Rezervace je prvním místem na světě, kde žijí divocí koně, zubři a pratuři, a tak se nelze divit, že se před pár lety musela potýkat i s pytláky. V roce 2016 tam nastražili oka, a to dokonce tak nešikovně, že mohli ohrozit i lidi. Ředitel ochranářské společnosti Česká krajina Dalibor Dostál tehdy ČTK vysvětlil: „V rezervaci běží rozsáhlý biologický monitoring. Vědci se tu pohybují často sami, i ve večerních hodinách za horší viditelnosti. Pokud by za této situace někdo nástrahu přehlédl a drátěná smyčka se mu stáhla kolem hrdla, mohlo dojít k obrovské tragédii.“ Případem se zabývala policie, pachatele však nedopadla.

Díky tomu, že Milovice sloužily skoro 90 let armádám. Nejdříve rakousko-uherské, pak česko-slovenské, za druhé světové války německé a pak sovětské, se rezervace vyhnula intenzivnímu zemědělství a těžká technika pomohla zachovat vzácné druhy rostlin. Po odchodu armád začala krajina zarůstat agresivními travinami a vzácným druhům se přestalo dařit. Parazitologa z Akademie věd České republiky Miloslava Jirků a novináře Dalibora Dostála tak napadlo svěřit údržbu krajiny těm, kteří to dělali od počátku věků-velkým kopytníkům. Jelikož se ale jejich nápadu nikdo nezhostil, vytvořili neziskovou organizaci Česká krajina a začali sami. Česká krajina v rezervaci vysadila kopytníky, kteří se co nejvíce svým vzhledem i chováním podobají původním obyvatelům evropské krajiny.

Zubr je mezinárodním symbolem ochrany přírody

Je to největší suchozemský obratlovec Evropy. Dokázal se přizpůsobit široké škále prostředí, od lesostepi až po polopoušť. Poslední zubr byl uloven roku 1927 na Kavkaze. Díky chovu v zajetí se naštěstí podařilo zubry ochránit a vrátit je zpět do volné přírody. Milovičtí zubři pocházejí z polských rezervací a patří k nížinné neboli bělověžské linii. V Česku patří zubr, pratur i divoký kůň k původním živočišným druhům.

Poslední pratur byl vyhuben roku 1627 v Polsku

Zvířata, která můžete v Milovicích vidět, jsou výsledkem zpětného šlechtění nizozemských vědců. Používají několik primitivních evropských plemen, která jsou praturovi geneticky a vzhledově nejblíže. V českých zemích byl dříve hojně zastoupen a vyhuben byl okolo 12. a 13. století.

Divoký kůň z Anglie

Divocí koně jsou původně z anglického Exmooru. Je o nich zmínka už v roce 1086 a byli prvními kopytníky v Milovicích (2015). Říká se jim také „keltští pony“. Na Britských ostrovech udržují louky a pastviny spásáním hrubé vegetace a žijí celoročně volně bez lidské pomoci. Tento exemplář je raritou nejen v České republice, ale v celé střední i východní Evropě. Jsou ohroženým druhem, žije jich méně než 1 500. Všichni koně ze zdejšího stáda jsou zapsáni v plemenné knize, mají jména, mezinárodní pas a je znám jejich rodokmen.

Před pár dny se o tyto výjimečné koně rozrostla další dvě místa v Česku. První nová rezervace, kde o krajinu budou pečovat koně, se nachází u rybníka Baroch na Pardubicku. Budou tak vytvářet pestřejší krajinu pro vodní ptactvo. Baroch je takzvaný „nebeský rybník“, který nemá svůj přítok a je závislý jen na dešťové vodě. „Zvířata zvládla cestu dobře a začala se hned seznamovat s novým prostředím. Pustila se do spásání rákosu, který ze savanovité krajiny u Milovic neznají,“ doplnil Dalibor Dostál.

Druhá rezervace vznikla na Třeboňsku v Jihočeském kraji v nivě řeky Lužnice. Zde bude o mokřady a louky pečovat zatím šest divokých koní.