Nástup sametové revoluce před 34 roky nevítala s nadšením úplně celá republika, nemálo spoluobčanů bylo naopak pro zachování komunistického režimu. Jasně to naznačují dokumenty uchované v Archivu bezpečnostních složek, které obsahují dopisy od jednotlivců i celých organizací, děkující policejním složkám za tvrdý zásah 17. listopadu.
Více než tři desetiletí po sametové revoluci se někdy zdá, že změnu režimu si v tehdejším Československu přál úplně každý. Není a nemůže to být pravda.
Těsně před listopadem 1989 měla KSČ 1,5 milionu členů. Pokud by se počítali i kandidáti na členství, pak by to bylo o 200 tisíc jmen víc. Ani spolupracovníků StB nebyl zanedbatelný počet – na přelomu let 1959–1960 by se jich v celé zemi našlo sto tisíc, v létě 1989 pořád ještě asi 30 tisíc.
Důsledek takových počtů je jasně patrný při nahlédnutí do dokumentů Archivu bezpečnostních složek, jejichž výzkumem se odborně zabývá Josef Vávra. Mezi dochovanými záznamy z konce roku 1989 se totiž objevuje řada dopisů, v nichž lidé a celé organizace chválí represivní orgány za způsob, jakým potlačily demonstraci ze 17. listopadu. Pisatelé přitom vůbec nezohledňují brutalitu zásahu, kvůli němuž bylo zraněno téměř 600 lidí, z toho sedm vážně.
S odstupem času je to hodně zvláštní čtení.
Se soudružským pozdravem
Třeba matka jednoho z příslušníků, učitelka v mateřské škole Zdena Pěničková, tehdejším dopisu pro Veřejnou bezpečnost (VB) ujišťovala: „Hodně lidí pochopilo, že vysokoškoláci byli zneužiti takovými, jako je pan Havel a Charta.“ Ve stejném duchu volala 22. listopadu policistům pracovnice Desty Děčín Michajličenková – její podnik prý plně stojí za zasahujícími příslušníky.
A takových postojů je v archivu k dohledání mnoho.
Jistá Marta Mišunová s dcerou a rodiči například poslala Pohotovostnímu pluku „soudružský pozdrav“. Ujistila v něm, že podle ní příslušníci skutečně zasáhli neúměrně, „ale pouze v tom smyslu, že postupovali na úkor vlastního zdraví příliš mírně“. O něco později, 30. listopadu, přišlo na adresu Pohotovostního pluku VB do pražských Hrdlořez psaní i od JUDr. Jaroslava Vody, okresního prokurátora v Olomouci.
„Vážení soudruzi, mladí přátelé, tímto svým dopisem Vám chci vyjádřit svou solidaritu a podporu. Nemáte a nebudete to mít ještě dlouho lehké. Neztrácejte mysl, nejste osamoceni. Posílám Vám jeden výtisk olomoucké Stráže lidu ze dne 25. listopadu 1989 na důkaz toho, že v Olomouci to s Vaší podporou myslíme vážně.“
Nemůžeme mlčet
Podobně ladily svou podporu „mlátičkám“ z Národní třídy i organizace, o něž se režim tradičně opíral. Jedním z takových dopisů je příspěvek od členů sekce důchodců OS – SNB Prostějov.
„Nemůžeme mlčet… Jsme pro konstruktivní diskusi, která však musí směřovat k posílení socialismu, a ne k jeho destabilizaci. Proto odsuzujeme veškeré formy provokací se snahou narušování vnitropolitického života v naší republice, znevažování KSČ, SNB a ozbrojených složek.“
Ještě expresivněji pojali svůj postoj zástupci Sboru nápravné výchovy z Kuřimi. Jejich bezprostřední stanovisko k vypuknutí sametové revoluce podepsal major Milan Maršálek.
„Účastníci demonstrace naše zákony hrubě pošlapali,“ přišlo 22. listopadu. „Považujeme váš zákrok za oprávněný. Nenechte se zviklat vystoupením některých křiklounů. Jsme s vámi, stůjte pevně na pozicích dělnické třídy, strany a vlády.“
O dva dny později se vyjádřili i svazáci z SNV ČSR Valdice.
„… rozhodně odmítáme demagogický nátlak různých politických samozvanců a nelegálních skupin, které se neštítí využít těch nejhanebnějších prostředků a provokací k tomu, aby zastavily cesty socialistického rozvoje naší společnosti za cenu konfrontace se státní mocí, k čemuž se snaží zneužít i studentů... Jsme pro dialog, ale ne pro otevřenou konfrontaci. Vzniklé problémy se nevyřeší na ulici… Chaos a emoce neprospívají našemu národnímu hospodářství, a proto nelze souhlasit s výzvami ke stávkám.“
Klid, ne anarchii
Pro dopisy tohoto typu je typická nekompromisnost a podezřelá stádnost, která připomíná rezoluce z 50. let, podporující co nejpřísnější tresty v politických procesech. Některé došlé listy přitom mají naprosto absurdní obsah. Vyjadřují například obavu, že nedostatek veřejného zastání může u příslušníků Pohotovostního pluku vyvolat bojácnost. V jiných najdeme rozhořčení, že Pohotovostní pluk byl na Národní třídě napadán nejen hrubými výrazy, ale i fyzicky, za použití láhví, kamenů a železných předmětů.
„Nesouhlasíme s názory, že 17. listopadu došlo v Praze k brutálnímu potlačení pokojné demonstrace,“ stojí ve vyjádření podepsaném majorem Jiřím Havelkou.
Demonstrace během sametové revoluce Zdroj: Profimedia.cz
V archivu jsou další a další takové vzkazy. Údajné „provokační vystoupení antisocialistických sil“ odsoudili v dopisu z 21. listopadu například komunisté z Inspekce ministerstva vnitra ČSSR, kteří chování příslušníků Sboru národní bezpečnosti označili za „odvážné“. Za drsný zákrok se postavili i představitelé Lidových milicí z Prahy 9.
„Žádáme, aby iniciátoři divadelních a studentských stávek byli volání k zodpovědnosti a v zájmu zachování socialismu v naší zemi bylo proti nim ihned a nekompromisně postupováno,“ začínají milicionáři svůj dopis. „Žádáme, aby ÚV KSČ provedl důsledná a účinná opatření ve všech sdělovacích prostředcích. Pro přestavbu naší společnosti na socialistických základech potřebujeme klid a ne anarchii. Čest práci!“
Jste horší než Hitler
Archiv bezpečnostních složek samozřejmě v souvislosti s událostmi 17. listopadu neuchovává jen postoje souhlasné. Na adresu Pohotovostního pluku přišly už krátce po osudném pátku i dopisy rozhořčené. Některé velmi rozhořčené.
Snad úplně nejvíce z nich vyčnívá anonymní vzkaz psaný rukou, který si Husákovi pendrekáři mohli přečíst 19. listopadu.
„Nevím, jak Vás mám oslovit…, ale asi tím, čím Vy jste oslovovali demonstrující studenty 17. listopadu. Tedy – Vy svině!“ stojí v něm. „Je možné, že některá česká máma mohla porodit takové zrůdy, jako jste Vy? Vy nejste vůbec lidé. Co jste předvedli Vy, to dělal Hitler v koncentrácích. Vy jste ho v jeho chování předčili. Jste horší než fašisté.“
Prezident Petr Pavel položil věnec u pamětní desky na Národní třídě (17. 11. 2023). Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Pisatelku pobuřovalo i to, jak si příslušníci Pohotovostního pluku za minulého režimu žili.
„Máte se jak prasata v žitě, velké platy, všechny výhody a na to my obyčejní dělníci musíme těžce dělat. My Vás živíme, šatíme a Vy nám za to mlátíte děti a děvčata k tomu. Podle Vašeho elánu bych Vás všechny poslala za ostnatý drát a nakázala bych Vám překopat Krušné hory. Myslím si, že ani na víc nemáte, protože kdo se dá k SNB, je buď blbec, nebo lenoch. Za svůj čin musíte být po zásluze potrestáni, i kdyby to mělo trvat ještě rok, nebo i déle – vyhledat všechny Vaše adresy i adresy Vašich rodičů. Vaše mámy musí být proklety a hrozně potrestány za to, co porodily. My jako obyčejné mámy se pomstíme a pomsta bude zlá.“
Jaký osud asi čekal po revoluci na pisatelku těchto řádek? A co potkalo ty, kteří se v předchozích příspěvcích naopak tak energicky zastávali komunistických „mlátiček“?
Možná bychom se divili. A možná vlastně ani ne.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Česko si připomnělo výročí listopadové revoluce roku 1989
