V Česku je odhadem 500 až 600 lidí, kteří o své nákaze virem HIV nevědí. Zdroj: Profimedia.cz
Jste HIV pozitivní. Tuto diagnózu si vyslechl pětadvacetiletý Oliver letos na jaře. Přestože zatím nemá téměř žádné příznaky, musí se naučit se svou nemocí žít, stejně jako s vědomím, že i on nakazil někoho jiného. V současné době naštěstí existuje efektivní léčba, která projevy nemoci zpomalí, i když zcela nevyléčí. Lidé s HIV tak při správně nastavené léčbě mohou žít téměř plnohodnotný život a dožít se stejného věku jako zdraví lidé.
„Nakazil jsem se v zahraničí, kde jsem dlouhodobě žil a pracoval. Tehdy jsem se seznámil s mužem přes seznamku, bylo to rychlé. Setkali jsme se jen jednou. Vím, kdo to byl, ale už si dnes nedokážu vybavit ani jeho obličej,“ vypráví Oliver. Po jedné noci s neznámým mužem se nakonec léčil s kapavkou. Protože pobyt v zahraničí pomalu končil, nenapadlo ho nechat se otestovat na HIV.
„Že jsem HIV pozitivní jsem se dozvěděl od člověka, který se mi ozval proto, že jsem ho nakazil. Hned jsem šel také na testy, které bohužel potvrdily, že jsem pozitivní,“ pokračuje. Svou diagnózu zná od letošního dubna a stále se s tím vyrovnává. „Když mi můj kontakt oznámil, že jsem ho nakazil HIV, vyděsil jsem se. Dostával jsem panické záchvaty, na rtu se mi objevil opar, na levé straně těla pro změnu pásový opar od pasu až na záda. Mohlo to být samozřejmě ze stresu, ale zrovna tak to mohly být i projevy HIV,“ vysvětluje.
Oliver nejprve podstoupil rychlotesty, které odhalí HIV, syfilis a žloutenku typu B. Výsledky znal téměř hned. „Na žloutenku B jsem byl negativní, na HIV a syfilis reaktivní. Což znamenalo, že jsem pravděpodobně HIV+ a mám syfilis. Následoval hned odběr krve, kterou vyšetřili v Národní referenční laboratoři,“ popisuje. Výsledky ukázaly, že je opravdu HIV+, a že pravděpodobně má také syfilis. Poté absolvoval ještě další testy, které to již definitivně potvrdily. Kromě toho se Oliver dozvěděl, že se ještě nakazil žloutenkou typu C.
Kromě HIV jsem jsem se nakazil ještě žloutenkou a syfilis. Jedna náhodná známost přes seznamku mi převrátila život vzhůru nohama.
V současné době žádné zdravotní problémy nemá a na léčbu HIV teprve čeká. Lékaři ještě museli provést další potřebná vyšetření, aby zjistili, jak velkou virovou nálož viru HIV má v těle. Připouští ale, že tak jednou za rok až dva bývá nemocný a mívá teploty. „Příznaky HIV mohou být velmi podobné mým běžným problémům, nemusel jsem si jich vlastně ani všimnout,“ říká. Dodává, že svou nemoc nakonec přijal a uvědomil si, že musí začít zodpovědněji. „Po návratu z ciziny jsem byl zatím nezaměstnaný, teď si velmi aktivně hledám práci. A samozřejmě řeším spoustu dalších osobních problémů. Možná proto jsem se dokázal celkem uklidnit,“ doplňuje Oliver, který se ještě doléčuje se syfilis a žloutenkou.
Lékaři ji považovali za feťačku, meningokok ji i kvůli tomu připravil o nohy
Meningokok patří k nejzákeřnějším infekčním onemocněním v Česku. Postihnout může kohokoliv v kterémkoliv věku, nejohroženější jsou ovšem děti do pěti let a mladiství. Meningokok nejčastěji způsobuje meningitidu (zánět obalu mozku) nebo infekci krve. Touto zákeřnou nemocí si prošla Renata Kastnerová. Zpočátku si myslela, že jde o virózu, meningokok ji ale připravil o obě nohy a musela podstoupit transplantaci ledvin. Měla ale štěstí – přežila.
Přestože společnost mnohdy lidi s touto nemocí odsuzuje, Oliver se svěřil svým kamarádům a setkal se s jejich podporou. „Nemůžu říct, že by lidé kolem mě reagovali negativně. Jsem také ve spojení s člověkem, kterého jsem nakazil. Občas si napíšeme nebo zavoláme, on už léčbu podstupuje,“ pokračuje ve svém vyprávění. Velkou oporou je mu také jeho maminka. Věří, že už brzy lékaři nasadí účinnou léčbu, díky které bude moci žít jako normální člověk.
HIV infekce se dá léčit, ale zatím ne definitivně vyléčit
„Při správné a dlouhodobé léčbě u většiny pacientů do šesti měsíců klesne virová nálož v krvi na nedetekovatelnou hladinu, přičemž při opakovaných nedetekovatelných hodnotách je pacient považován za neinfekčního,“ říká lékařka Zofia Bartovská z Kliniky infekčních nemocí 1. LF UK a Ústřední vojenské nemocnice.
Mnoho lidí se domnívá, že pojmy AIDS a HIV jsou jedno a totéž...
Máte pravdu, lidé často tyto dva pojmy nesprávně zaměňují. To je dáno historicky, kdy se v osmdesátých letech dvacátého století objevila HIV infekce a pojem HIV pozitivní (tedy nakažený virem lidské imunodeficience) se do značné míry překrýval s onemocněním rozvinutým do stadia AIDS – syndromu získané imunodeficience.
Jaký je tedy v tom rozdíl?
Virus HIV způsobuje oslabení imunitního systému nakažené osoby. Napadá zejména CD4+ buňky, které se dají přirovnat k dirigentům imunitního systému. Termínem AIDS se označuje stadium onemocnění, kdy dojde k velkému poklesu počtu již zmiňovaných CD4+ buněk. Tento stav doprovázejí různé infekce, nádory, celkové chátrání i neurologické postižení a může končit smrtí nakažené osoby.
AIDS trápí lidstvo už 40 let. Nemoc si vyžádala miliony obětí, lék stále neexistuje
Již čtyřicet let lidstvo bojuje s nemocí AIDS. První případy se potvrdily 5. června 1981 v USA. Od té doby si tato choroba vyžádala více než 33 milionů životů po celém světě. I přesto, že současná medicína dokáže ulehčit život nemocným a zpomalit průběh choroby, lék na ni doposud neexistuje.
Pojem HIV pozitivní (HIV+) používáme pro osoby infikované virem HIV. V dnešní době, kdy na HIV jsou dostupné velmi účinné léky, může pacient prožít plnohodnotný život a dožít se vysokého věku. U lidí ve stadiu AIDS dochází ke zlepšování stavu na léčbě pomalu a prognóza je nejistá.
Lze člověka, který je HIV pozitivní, plně vyléčit díky moderní léčbě?
HIV infekce se dá v současnosti léčit, ale zatím ne definitivně vyléčit. Znamená to, že virus můžeme potlačit tak, že v krvi není detekovatelný – virová nálož HIV je nulová a nezpůsobuje tedy klinické projevy. V současné době ale virus nedokážeme z lidského těla úplně odstranit, zůstává v takzvaných rezervoárech.
V čem tedy spočívá základní léčba?
Léčba pacienta spočívá v pravidelném každodenním užívání antiretrovirových léků. Většinou se jedná o jednu až dvě tabletky denně – výjimečně i více. Léky jsou pacientům vybrány na míru tak, aby reflektovaly eventuální rezistenci viru k některým léčivům, pacientův imunologický stav i jeho další onemocnění a dispozice. Pacient dochází na kontroly ke svému lékaři do HIV centra ve třech až šestiměsíčních intervalech. Při kontrolách se ověřuje již zmíněná virová nálož, dále stav imunity – zejména počet CD+ buněk a sleduje se jeho celkový zdravotní stav.
Když se tedy nastaví léčba, znamená to, že virová nálož klesne?
Ano, při správné a dlouhodobé léčbě klesne u většiny pacientů virová nálož v krvi do šesti měsíců na nedetekovatelnou hladinu, přičemž při opakovaných nedetekovatelných hodnotách je pacient považován za neinfekčního. Nemůže nakazit své okolí ani při nechráněném pohlavním styku ani svou krví. Pokud ale pacient přestane užívat antiretrovirové léky, virus se opět začne šířit z rezervoárů, což vede k vzestupu virové nálože v krvi, nakažlivosti pacienta pro okolí a klinickým projevům. Proto HIV pozitivní pacient musí užívat léky celoživotně. Léčení pacienti dnes mají srovnatelnou kvalitu života jako běžná populace a dožívají se podobného věku.
Lékař v Pákistánu používal injekční stříkačky opakovaně. 1500 dětí se nakazilo HIV
V jižní provincii Sindh v Pákistánu rapidně přibývá HIV pozitivních dětí. Podle úřadů za vyvolání ohniska může tamní pediatr, který měl opakovaně používat jednu jehlu. Jsme odsouzeni k zániku, vzkázali obyvatelé agentuře AFP.
Co se stane, když pacient přijde pozdě a nemoc se u něho již rozvine?
Při pozdní diagnóze nákazy HIV ve stadiu AIDS je zásadní rychlé nasazení antiretrovirových léčiv. Musíme zde počítat s pomalejším efektem při zlepšování imunity a nejistou prognózou. Kromě léčby HIV se řeší i infekce nebo nádory, které se u některých pacientů objevují. Někdy profylakticky zajišťujeme pacienty antibiotiky/antimykotiky, abychom dopředu zabránili rozvoji infekce, kterou při poklesu imunity lze předpokládat.
Jakým způsobem se lze nakazit?
Nejčastěji dochází k nákaze HIV pohlavním stykem, přičemž virus je přítomen ve spermatu, preejakulátu a vaginálním sekretu. Nejrizikovější pro nákazu je anální styk s ejakulací, a to pro pasivní osobu. Dále se virus HIV přenáší krví. Dříve k přenosu mohlo dojít při transfuzi nebo podávání krevních derivátů, naštěstí k takovému přenosu dnes dochází výjimečně, vzhledem ke screeningu dárců.
Virus se ale může přenést i použitím kontaminovaných injekčních stříkaček a jehel zejména u narkomanů. Vzácně může dojít k přenosu při náhodném popíchání o jehlu, například u zdravotníků. Třetí cesta přenosu je z matky na dítě, k čemuž může dojít během těhotenství nebo porodu, eventuálně při kojení. To je v našich podmínkách vzácné a lze tomu předejít zejména účinnou léčbou HIV pozitivní matky, případně opatřeními při porodu.
Potřebují pacienti, kteří si tuto diagnózu vyslechnou, také psychologickou pomoc?
Určitě, zejména na začátku onemocnění je psychická – někdy i psychiatrická – podpora velmi důležitá, aby svou diagnózu lépe přijali. V dnešní době s účinnou léčbou se prognóza HIV onemocnění změnila. Na HIV se neumírá a pacienti se dožívají vysokého věku bez zásadních omezení, zároveň je již známo, že léčený pacient s nedetekovatelnou virovou náloží není pro okolí nakažlivý. Bohužel je naše společnost stále plná předsudků a mýtů o HIV. Mluvíme o tzv. stigmatizaci, která je v současnosti velkým problémem pro pacienty s HIV. Může mít vliv na jeho rodinu, přátele, sexuální i profesní život a dokonce i na na dostupnost zdravotní péče.
Kolem HIV panuje stále mnoho mýtů a předsudků
HIV pozitivní pacienti se mohou obrátit na pacientskou organizaci České společnost AIDS pomoc, která usiluje o osvětu i pomoc lidem, kteří se nakazili. HIV pozitivní mnohdy trpí především psychicky a je pro ně složité se v celé situaci zorientovat a najít potřebné informace. „HIV+ klientům a jejich blízkým nabízíme psychologickou a právní pomoc, těm bez domova jsme schopni poskytnout služby azylového domu. Součástí naší práce je také odstraňování stigmatu a diskriminace HIV pozitivních lidí,“ vysvětluje ředitel Domu světla České společnosti AIDS pomoc Jiří Pavlát.
Virus HIV si nevybírá věkovou skupinu, je velmi demokratický, varuje expert
V mnoha lidech zůstávají určité falešné představy o tom, co vlastně infekce HIV znamená. Pro pacienty bývá stigma tím největším problémem, který jim diagnóza přináší, tvrdí předseda České společnosti AIDS pomoc Robert Hejzák. Rychlost při diagnostice a včasné léčba jsou podle něj naprosto klíčové.
Spolek soustředí velkou pozornost na osvětu a testování HIV, syfilis, žloutenky typu B a C. Testuje v devíti pevných checkpointech v Praze, Teplicích, Ústí nad Labem, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Ústí nad Orlicí, Olomouci, Ostravě a Brně. „Kromě toho od března až do prosince testujeme v sanitkách, které jezdí do měst po celé České republice. Testování u nás je naprosto anonymní a zdarma,“ doplňuje Pavlát.
Kde se můžete testovat, najdete na stránce www.hiv-testovani.cz. Testování v České společnosti AIDS pomoc je bezplatné a anonymní.
Pacientská organizace letos zřídila novou poradensko-terapeutickou službu Kontakt+ pro HIV pozitivní lidi. „Formou psychosociální podpory jim chceme pomoci vést normální život nebo se k němu v blízké době vrátit. Služba není určená jenom pro HIV+, ale také pro jejich blízké, což jsou rodinní příslušníci, partneři, přátelé. I oni musí diagnózu svého blízkého člověka přijmout, naučit se s ní žít a zjistit, jak mu být oporou,“ říká ředitel spolku.
Spolek letos v červnu také spustil podcast Život plus. „Posvítíme si na témata, která jsou někdy pochmurná, často na hraně, a ještě častěji na témata, která přináší sám život. Život plus je tu pro všechny, kteří aspoň jednou v životě vstoupili na tenký led. Posluchači si ho mohou pustit na platformě Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts. Nový díl připravujeme jednou za čtrnáct dní,“ dodává Pavlát.
Mnoho lidí o své nemoci neví
Ze statistik Národní referenční laboratoře pro HIV Státního zdravotního ústavu vyplývá, že za první pololetí letošního roku přibylo v ČR 128 HIV pozitivních pacientů. Jen za červen bylo diagnostikováno 22 případů, z toho 17 mužů a 5 žen. Nejčastěji se nakazili nechráněným sexuálním stykem.
Podle modelu vývoje HIV pandemie je v Česku odhadem 500 až 600 lidí, kteří o své nákaze nevědí. Většinou jde o muže, ženy tvoří asi jednu třetinu. Model předpokládá, že přibližně 320 osob je heterosexuální orientace, necelých 200 lidí jsou gayové a zbytek připadá na injekční uživatele drog.
