Rozhovor s poslancem KSČM Jiřím Dolejšem (zdroj: CNN Prima NEWS)
Ke komunistům se přidal těsně před revolucí, v roce 1989. Co k tomu nynějšího poslance KSČM Jiřího Dolejše vedlo? A jak se mu funguje ve straně, ve které se pořád část lidí vrací k oslavování stalinismu? O tom všem mluví v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
Proč jste komunista?
Vstupoval jsem do strany v roce 1989, což bylo zvláštní datum. Tehdy jsem cítil, že chci dělat politiku, jsem založením levičák. Možností zase tolik nebylo. Vypadalo to, že přijdou podstatné změny, Gorbačov, perestrojka, že se stará státostrana promění v něco, co bude normálním zastoupením lidí nalevo. Z velké části se to snad i stalo.
V roce 1989 pro vás nebyla problémem minulost strany?
Kdo v té době neměl minulost? Strana socialistická měla minulost v Národní frontě. Ti, kdo vstupovali do strany lidové, také vstupovali do národně-frontové strany. Tehdy to prostě ani jinak nebylo možné. Dnes je KSČM legitimní součástí politického spektra. Vykročila transformačním směrem, bez toho by nemohla existovat. Dnes to trochu vázne. A je jen na nás, jak se s tím popasujeme. Buď budeme úspěšní a perspektivní, nebo nás čas ucloumá jako jiné subjekty.
Patříte spíše do liberálnějšího křídla KSČM. Jako jediný komunistický poslanec jste třeba hlasoval pro, aby se 21. srpen připomínal v kalendáři jako památný den obětí invaze a okupace vojsky Varšavské smlouvy. Jak se vám v té straně žije?
Pokud jde o historické milníky, můžeme se samozřejmě přít o právní pojmy, co je invaze a okupace. Důležité je, aby nám lidé rozuměli. A když řeknete, že přišli nezvaní a zajišťovali tady určité poměry násilím, tak to lidé jako okupaci vnímali. Je třeba dodat, že ruští představitelé se počátkem 90. let omluvili. Na to se zapomíná.
U vás ve straně se na to zapomíná asi hodně, když jste byl jediný, kdo pro ten památný den hlasoval.
Když se podíváte na naše stanoviska, která byla přijímána například v roce 1998, tak tam zaznívá, že 21. srpen byl porušením mezinárodního práva. Ublížilo to i socialismu, důvěra lidí v něj už nebyla. Když musíte udržovat společnost pomocí tanků, tak to není v pořádku.
A proto se znovu ptám – jak se vám s těmito názory funguje ve straně? Máte velmi odlišné postoje oproti ortodoxním straníkům, jako jsou Josef Skála či Marta Semelová.
Pokud to někomu vadí, je to jeho problém. Jsem v souladu se stanovisky strany. Je to naše nejčastější břemeno. Lidé říkají: Vy byste byli dobří, kdybyste se pohybovali v 21. století a pořád nevzpomínali na staré časy.
Dokážu si představit situaci, kdy se začne vytvářet společná levice.
Dává vám tedy smysl být teď v KSČM?
Když do nějakého vlaku nastoupíte, tak s ním jedete a nevyskočíte za jízdy z okna jen proto, že se na vás zamračí průvodčí.
Zajímala by mě vaše motivace. Proč v té straně zůstáváte?
Když se podívám po české politické scéně, levice to nemá jednoduché obecně. Copak jsou kolegové ze sociální demokracie v lepší situaci? Bojovat za levici se dá kdekoliv, já se rozhodl pro KSČM, protože ta levicovost, důslednost a snaha o novou budoucnost a systémovou alternativu má smysl. Pochopitelně demokraticky a s rozumem. Dokážu si představit situaci, kdy se začne vytvářet společná levice. V Polsku to museli udělat, jinak by nebyli v parlamentu. Maďarsko, Slovensko, tam všude se začaly dávat levicové síly dohromady. Možná, že podobná situace nastane i u nás.
Myslíte si, že se levicové strany spojí, podobně jako se spojují strany na opačné straně spektra, jako třeba ODS, lidovci a topka do koalice Spolu?
Může se to stát. Ale společnost musí zřejmě projít určitou zkušeností.
A vy osobně jste nepřemýšlel, že byste přešel do ČSSD?
Tyhle škuby jsem nikdy neměl. Ale jsem ochotný bojovat za levicové věci na různých místech. Ale nebudu popírat, že občas nějaké nabídky přijdou.
Přišla vám nabídka z ČSSD?
Dokonce několikrát.
Kdo vám ji dal? Pan Paroubek?
Nezlobte se, jmenovitě to rozebírat nebudu. Vždy jsem to vyhodnotil tak, že bych převlékal dres.
Nebylo by vám v ČSSD líp, s vašimi názory?
Nemyslím si, že mám se stranou nějaký rozpor. Považuji se za socialistu. Pokud má někdo problém se slovem komunismus v názvu naší strany, tak připomínám, že minulý režim nebyl komunistický, ale stalinistický. A my v našem programu máme distanci od této věci. Moje začlenění v KSČM je organické.
Když jste zmínil stalinismus, Marta Semelová ze stalinistického křídla strany opět vede kandidátku v Praze. Vy jste také na kandidátce, ale až na devátém místě. V letech 2013 i 2017 jste přitom Martu Semelovou přeskákal díky preferenčním hlasům. Vás to neštve, že vás nedají jako lídra?
Především mě těší, že mě vnímají voliči. Jak se sestaví kandidátka, je věcí strany. Ale nakonec rozhodují voliči. Marta Semelová také nebyla bez preferencí, určitě nějaké voliče osloví.
V několika volbách jste dostal mnohem víc preferenčních hlasů, proč je pořád v čele kandidátky ona?
Jak to vidí straníci, je jedna věc, jak to vidí voliči, je druhá věc. Tam, kde se spojíme, tam se efekt násobí a je synergický.
Máte synergii s Martou Semelovou?
V jednom období jsme se do Sněmovny dostávali oba, tak tam asi synergie byla.
Jaké máte s Martou Semelovou vztahy? Šel byste s ní večer na skleničku?
Pokud jdu s někým na pivo, tak proto, že si chci odpočinout od práce a od politiky.
S ní byste si neodpočinul?
I mezi kolegy a poslanci a spolustraníky si někdy ťukneme. Ale třeba na prázdniny se těším, že vypadnu úplně z Prahy, vezmu psa a kocoura a užiji si to uprostřed českých hvozdů a nebudu se muset bavit s lidmi v politice. Politici jsou někdy profesionálně potrefení a mají potřebu se o té práci pořád bavit.
Marta Semelová oslavuje Klementa Gottwalda, zpochybňuje justiční vraždu Milady Horákové. Znovu se zeptám – nevadí vám, že jste spolu na kandidátce?
Postoj KSČM je v tomto ohledu srozumitelný. Že jsou odchylky mezi straníky, to se nedá popřít. Kdybychom se snad chtěli vracet do minulosti, tak jsem přesvědčený, že jako politická strana už tady dlouho nebudeme.
Slyšela jsem dobře, že si myslíte, že KSČM tu už dlouho nebude jako politická strana?
Pokud bychom byli stranou nostalgie po starých časech, bude voličů ubývat. Nejsme tu od toho, abychom vzpomínali, jak to bylo před 40 a 50 lety.
Část straníků to dělá.
Jsme v 21. století. Musíme problémy společnosti řešit současnými nástroji.
Andrej Babiš není žádný táta pracujících a některé voličské úplatky nebude moci realizovat.
Bojíte se, že KSČM už na politické scéně dlouho nebude?
Určitě bych nebyl spokojený, investoval jsem do této věci polovinu pracovního života. Máme šanci rozvinout to, co jsme doposud dělali. Pokud se nám to nepodaří, tak bychom si ten odchod z politické scény zasloužili. Šance tady je a můžeme volební výsledek navýšit. Spousta lidí může váhat, protože se začínají přesvědčovat, že Andrej Babiš není žádný táta pracujících a některé voličské úplatky nebude moci realizovat. Vrací se spor levice a pravice. Ten potenciál můžeme využít.
Jak byste popsal náladu v KSČM? Probíhají boje o moc, předseda Vojtěch Filip se snaží udržet v čele strany, podle některých členů porušuje stanovy.
Když máte 15 a více procent, je manévrovací prostor pro třídění názorů ve straně větší, než když jste u hranice pěti procent. I když jsme strana, která vykročila transformačním procesem, tak tu minulost s sebou vlečeme. Ale kdybychom se věnovali těmto sporům, tak proč by nás někdo volil? Neumím si představit, že bychom za dva, tři měsíce svolali nějaké sezení a vyřizovali si účty.
Už jste měli mít sjezd vloni v dubnu. Proč se podle vás Vojtěch Filip snaží sjezd oddálit?
Věřím, že po volbách bude dost času si tyto věci vyříkat. Pokud nezvládneme modernizaci a generační obměnu, začneme ztrácet. Každopádně obměna měla začít už v letech 2017 a 2018. Čím víc to odkládáme, tím se ztráta prohlubuje.
Vyčítáte to Vojtěchu Filipovi?
Mnohokrát jsem to řekl jemu i na stranických orgánech. Modernizace je naší povinností. Ale je potřeba říct, že obměna by měla být promyšlená a měla by proběhnout hladce a opírat se o politickou dohodu. Pokud na sebe jen vrčíme, tak to je boj o to, kdo co urve.
Teď to ale vypadá, že na sebe vrčíte docela dost.
Doufám, že všichni budou chtít uspět ve volbách, a to případné vrčení si nechají na potom.
Řekl jste Vojtěchu Filipovi, aby odešel z čela strany?
Nevyháněl jsem ho. Jen jsem mu řekl, že výměna ve stranických funkcích a generační obměna by měla být připravená a utéct se jí nedá.
Proč se podle vás tak zuby nehty drží v čele strany?
Do hlavy mu nevidím. Osobně si myslím, že hlavní blok je, že se nenarodila politická dohoda. Ve straně jsou tři, čtyři proudy, které se blokují. Proto je jednodušší dotáhnout volby a nový terén si osaháme po volbách. V těch bychom měli předvést, že umíme dělat praktickou politiku. Budeme stát před konkrétními problémy, dopady zdravotní krize, nemáme ujasněný důchodový systém, musíme zajistit, aby fungovala bytová politika.
Jiří Dolejš Zdroj: CNN Prima NEWS
Pane poslanče, ale poslední tři roky jste měli snad největší vliv na vládu od roku 1989. Proč jste víc netlačili na Andreje Babiše? Vy jste ho ve spoustě věcech podrželi. Nemůžou vám tohle voliči vyčítat? Mohli jste toho víc využít.
Aktuální situace je trochu paradox. Když máte ten zlatý hlas, který je nutný k tomu, aby se získala majorita, můžete na partnera významně tlačit. Ale když nemáte za partnera levičáka, ale oligarchu, jsou meze silně limitované.
To jste nevěděli v roce 2018, kdy jste začali Andreje Babiše podporovat?
Věděli. Ale věděli jsme, že to je omezená taktika, časově i věcně. Že z toho nevykřešeme posun doleva.
Co jste z toho tedy chtěli vykřesat?
Chtěli jsme minimalizovat škody. Šlo o menší zlo, jinak by vládla druhá polovina Sněmovny. Andrej Babiš se zavázal prostřednictvím sedmi bodů, že některé věci splní. A on je zčásti splnil. Rostly důchody, rostla minimální mzda.
Takže jste na tom vydělali?
Něco se splnilo. Jediné, co nás trápí, je, že Andrej Babiš má sílu, že to hraje na sebe. Má velký propagandistický aparát. Jinak by se nemohlo stát, že se náš volič rozhoduje mezi námi a Andrejem Babišem.
Když se hlasovalo o nedůvěře vládě, Na Twitteru jste kritizoval rozhodnutí KSČM odejít ze sálu. Napsal jste: „Ani s Babišem, ani proti? Trochu alibismus.“ Nebo: „Nehlasovat pro nedůvěru de facto znamená pomoci Babišovi.“ Cítíte to tak, že vaše strana pomohla Andreji Babišovi?
V podstatě ano. Jaký by byl důsledek vyslovení nedůvěry? Andrej Babiš by vládl dál. Ale odcházel by se svými ministry večer ze sálu a měl by na mundúru napsáno premiér v demisi. Zdůraznilo by se, že nedovládl úplně OK, že nějaké problémy měl a že se opozice spojila i s bývalým tolerančním partnerem, protože nemůžeme být spokojeni s tím, jak Andrej Babiš vládl.
Proč jste tedy tu nedůvěru nevyslovili?
Bylo to kolektivní rozhodování. Měl jsem názor, že jsme to udělat měli, ale ve straně byli lidé, kteří to viděli obráceně. Měli hrůzu z toho, že by stáli v zákrytu lidí jako je předseda ODS, lidovci, topka. Nakonec zvítězilo z mého pohledu šalamounské řešení. Řekli jsme, že Andrej Babiš blbě vládne, ale nechali jsme ho ty čtyři měsíce do voleb dovládnout.
Říkáte, že Andrej Babiš blbě vládne, ale vy jste jeho vládu tři roky umožňovali. Není spíš tohle alibismus?
Ten problém se kumuluje. V letech 2018 a 2019 bylo těch problémů mnohem méně a Andrej Babiš sliby do určité doby plnil. Dílčí pozitiva jsme prosadili. Potom si z nás začal dělat dobrý den, viz příprava rozpočtu, rozpočet ministerstva obrany, zahraniční politika. Naštvanost členů i voličů stoupala. Jak jinak jsme mohli reagovat, než vypovědět toleranční patent? To se stalo v dubnu. A z logiky věci – když ho netolerujeme, tak proč máme umožnit, aby vládl s důvěrou?
Jste jeden z nejaktivnějších politiků na sociálních sítích. Když jsem se chystala na rozhovor, některé vaše příspěvky mě pobavily. Co těmi fotografiemi sledujete? Chcete být blíž lidem?
Jsou různé sociální sítě, na Instagramu nejsem. Nemyslím si, že by fotografie mé osoby rozvášnily davy. Na Facebooku mám osobní profil. V přátelích mám lidi, kteří ocení osobní příspěvky a nečekají ode mě, že budu mrskat srpem a kladivem na všechny strany. Příspěvky na Twitteru souvisí s tím, že rád čtu noviny a média, a když to přečtu, tak to tam s nějakým komentářem dám. Rád s lidmi i diskutuji. Ale slušně. Když mě chtějí věšet, tak dávám i ban. Kdo chce věšet lidi na šibenici, s tím si nemám co povídat.
Chodí vám pořád zprávy, že vás chce někdo pověsit?
Stává se to. V té profesi si na to nakonec zvyknete.
V roce 2006 vás napadli a zbili tři muži. Je to patnáct let. Jak na to vzpomínáte?
Nevím, jestli jsem byl někdy takhle vybarvený. Občas se mi stalo, že jsem se s někým nepohodl. Ale je rozdíl, když vám někdo lískne na tancovačce, protože moc koukáte na jeho holku, a když vás někdo jakožto politika zezadu složí a takhle vyklepe. Není to nic, na co bych rád vzpomínal.
Myslíte na to často?
Ne. Nevybudilo to ve mně ty lekavé reflexy. Jediné, co bylo nepříjemné, je, že se jim podařilo utrhnout mi sítnici. Musel jsem absolvovat operace a mám dílčí trvalé následky.
Vzpomínáte si na to, co jste si v tu chvíli říkal?
V tu chvíli vás ani netrápí ta bolest, ale říkáte si, jestli to skončí.
Bál jste se, že vás ubijí?
I to by se mohlo stát. Když mě tam nechali ležet, tak jsem se zvednul, šel k doktorovi, nahlásil to na policii.
Se šikanou měla zkušenost i vaše dcera – kvůli tomu, že jste v KSČM. Vyčetla vám to někdy?
Ne. Za tátu se nestydí, snad nemá ani zač. Jestli nějaký pubescent měl potřebu ji dusit jen proto, že má tátu v politice, tak to nesla statečně, byť jsme ji museli přeřadit na jinou školu. Pro teenagera to není nic příjemného. Ale zvládlo se to. Dcera je chytrá holka.
Odhlédneme-li od fyzických útoků, faktem je, že část lidí vaši stranu nenávidí. Chápete určitý odpor vůči komunistům?
Ve společnosti je celá škála postojů ke KSČM. Část lidí jsou nenávistní antikomunisti. To moc nechápu, protože si myslím, že nenávist není dobré vodítko v životě obecně. Potom je část lidí, kteří spojují KSČM s minulým režimem, kdy některým bylo ublíženo. Nemusejí brát naši omluvu jako dostatečně důvěryhodnou. Pak vnímám jako naši povinnost důvěryhodní být. Myslíme to vážně. A potom jsou lidé kritičtí, protože si myslí, že kapitalismus je to nejlepší a systémová alternativa je marný sen. Já si to nemyslím. Ti, co mají moc a majetek, si mohou dovolit více než ti, kteří se snaží a pracují. Pak člověk začne uvažovat, jestli nejsou nějaké alternativy.
Jaké alternativy? V minulosti komunisté u moci byli a mocní mohli víc než obyčejní lidé. Stejně jako v kapitalismu.
Řekněme si rovnou, jestli projekt sociálně spravedlivější společnosti má šanci. Já myslím, že ano. 21. století je v řadě ohledů spravedlivější než třeba 19. století. Pokud hledáme systémový základ, tak to znamená řešit přílišnou koncentraci moci, demokratizovat ekonomiku. To jsou reálné věci, které se ve společnosti uvažují. Ale že to bude dlouhá cesta a bude se za námi táhnout zkušenost z 20. století, to je fakt. Byli bychom hloupí, kdybychom si tohle nepřiznali.
