Pixie - výsledek bezhlavého domácího množení psů s merle genem a bez PP. Zdroj: Útulek Tábor
„Sháníme fenku na krytí. Máme křížence Velkého švýcarského psa kříženého s Tibetskou dogou, výborné povahy. Sháníme podobné plemeno. Máme zájem o štěňátka.“ Jeden ze stovek inzerátů, skrze které hledají majitelé psů a fen možnost, jak přivést na svět další štěňata. Bez ohledu na rasu, možné dědičné onemocnění nebo genetickou výbavu.
„Chceme štěňátko po naší fence/pejskovi,“ je jeden z nejčastějších důvodů domácího množení. „Psi bez PP nejsou méněcenní,“ je pak nejčastější argument k připomínkám o možných následcích. Jde však o argument, který není na místě. O méněcennosti „voříšků“ totiž nikdo nemluví. Řeč je o zdravotních následcích a dopadech, které domácí množení má.
A jaké to jsou? „Takové, že přibude psů, které nikdo nechce a prožijí většinu života, ne-li celý, v útulku. Další problém je zdravotní stránka, často takto ‚množí‘ lidé, aniž by tušili něco o dědičných nemocech, takže mohou klidně produkovat nemocná zvířata, aniž by o tom věděli (v lepším případě), v horším případě to dělají vědomě,“ popisuje veterinářka Martina Načeradská.
Slepí, hluší a často nemocní
Jeden z případů domácího množení, respektive jeho následky, řešil v říjnu 2019 i Útulek Tábor. Jednalo se o rodinu z obce nedaleko Tábora, která svými štěňaty zásobuje široké okolí. „Pejskové zde nežijí přímo v hrozných podmínkách, nejsou ‚chováni‘ pro zisk. Rodina asi jen ráda množí a daruje či prodává pejsky,“ popisuje Zdenka Fürst z Útulku Tábor. „Otec všeho je vizuálně australský ovčák (bez PP) - krásný bílý kluk bez pigmentu s double merle genem. Matka je pak krásná fena, která vypadá jako kolie. A od nich byla štěňátka, milá a krásná. Pak znovu a znovu. Rok za rokem. Rodině pak pár štěňat zůstalo. Množili se mezi sebou, i s rodiči a štěňátka se vesele šířila dál.“
Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Tzv. double merle gen, který vzniká při křížení dvou jedinců s merle zbarvením, s sebou totiž nese velkou řadu rizik, od očních vad po anomálie kostry. To potvrzují i v táborském útulku. „Jsou to neurčití kříženci často s krásným zbarvením, proto o ně bývá zájem. Nicméně bývají také slepí, hluší, často nemocní. Ostatně jako všechna štěňata pocházející s incestů a ještě často s double merle genem. Poté odrostou, objeví se problémy a pejskové putují do útulku. Ať už je někdo nechá utéct, v krabici v lese, u útulku nebo přiváže u lampy.“
Prima Mazlíček Zdroj: bazos.cz
Není vořech jako vořech
Problémem není jen merle zbarvení, nebo třeba módní modrá či čokoládová barva u francouzských buldočků. „Za velmi problematické považujeme také křížení různých plemen psů, které mají náročné povahové rysy pro zvládání člověkem. Když se spojí takový rotvajler s tibetskou dogou nebo husky s mastifem, nebudou to nenáročná roztomilá chlupatá klubíčka,“ vysvětluje Nikola Burešová z azylu Handipet Rescue. „Pes takového křížení patří pouze do zkušených rukou. Bohužel takových kříženců jsou útulky plné. Taky o tom, jak je nějaký člověk nezvládl vychovat, čteme často ve zprávách. Ti psi za to nemohou, prvopočátek problému je vůbec v tom, že někdo místo kastrace zvolil cestu štěňat a následně je rozdal do rukou nezkušených lidí.“
V azylu se často setkávají právě s následky domácího množení, kdy nejen, že jde o „výbušnou směs“ vzniklou neuváženým křížením plemen, ale také o genetické vady. „Chovatel by totiž měl být odborník, který bude znát všechna důležitá onemocnění a dokáže se s nimi vyrovnat a v chovu je eliminovat. To u domácího množení není možné, ať už kvůli neznalosti genetických predispozicí nebo proto, že pejskové nemají průkaz původu a nejde se u nich dozvědět zdravotní testy od předků,“ popisuje problematiku domácího množení Burešová. Psi pak nejčastěji trpí kvůli problémům s koleny, kyčlemi nebo srdcem.
Útulky nestíhají, štěňat přibývá
Problém s domácím množením se ale netýká jen samotných psů, kteří mohou trpět zdravotními problémy. „Inzeráty typu ‚hledáme ženicha/nevěstu pro naší Belinku/Alíka‘ se nám nečtou lehko. Někdy je za nimi touha vydělat (třeba když je Belinka zajímavě zbarvená čivava a prodejem jejích štěňat by se dalo vydělat na pěknou dovolenou), častěji ale prostě jen neznalost, nezájem a příliš velká touha a přání mít právě po svém psovi potomky. Protože je prostě úžasný,“ popisuje Kateřina Hadrabová z AniDef – útulek Žim.
Prima Mazlíček Zdroj: bazos.cz
Jenže jaká je realita? „My máme úžasných psů plný útulek. Drtivá většina z nich byla kdysi štěňátka právě z takového spojení, kde přání a touha zvítězilo nad zodpovědností. Zrovna tohle štěně se třeba nepodařilo udat, tak skončilo v útulku. Nebo se udat podařilo, ale v rodině moc zlobilo, moc vyrostlo, překáželo, onemocnělo, nebyl na něj čas. A tak skončilo v útulku. Mezitím ti, u kterých se narodilo, dál žijí v přesvědčení, do jak skvělých rukou štěňátka rozdali. A problémy, které oni svým ‚my chceme štěňátka‘ způsobili, řešíme právě my v přeplněných útulcích,“ dodává Hadrabová. Nastává pak situace, kdy pro zvířata, která jsou skutečně v nouzi, v přeplněných útulcích není místo. To ale mohou změnit jen zastánci domácího množení.
