Stodolní ulice prý nikdy nespí, traduje se v Ostravě nejméně čtvrt století. Teď ovšem proslulá ulice zábavy i hříchu spí jak zabitá. Po deváté večer tam reportér CNN Prima NEWS potkal jen policejní hlídky a jediného taxikáře.
Zákaz nočního vycházení způsobil ve čtvrti s desítkami pubů, barů, diskoték i striptýzových klubů absurdní výjev, který už se zřejmě nikdy nebude opakovat. Je pátek 13. listopadu, 22 hodin a 15 minut, ve Stodolní ulici ale nepotkávám ani nohu. A lepší to není ani v bočních ulicích, nikde ani živáček. Když jsem v osmdesátých letech studoval gymnázium, přesně takto nám učitel branné výchovy líčil následky výbuchu neutronové bomby. Člověk se vypaří, vše ostatní zůstane.
Odpočinek od podsvětí
Tuším, že první chodci, s nimiž se potkám ve Stodolní, budou oblečeni do uniforem. Byl to správný odhad, k setkání s hlídkou městské policie došlo už po patnácti minutách. „Jsem v práci stejně jako vy, sbírám materiál pro reportáž,“ vysvětluji. Dvě sympatické strážnice si pochvalují, jaký teď mají na noční šichtě svatý klid: „V pátek a v sobotu je to tady v tuhle dobu dost náročná služba, teď si aspoň trochu vydechneme.“
Stodolní ulice v Ostravě v době zákazu nočního vycházení. Hlídka městské policie. Zdroj: Ivan Motýl
Stodolní ulice v Ostravě v době zákazu nočního vycházení. Hlídka městské policie. Zdroj: Ivan Motýl
Ze stanoviště u irského pubu kontrolují strážnice větší část Stodolní ulice. Nikde nikdo, takže nemají ani koho lustrovat. Ostravské podsvětí se z nočních barů muselo stáhnout skutečně až někam pod zem. „Nikdo se tu zatím nepokoušel o nějaké tajné otevření podniku,“ ujišťuje hlídka. Vlastně je to trochu záhada, kde si teď gangy dělí nelegální zisky a plánují nové akce.
Stodolní už totiž dávno není ulicí nezávislé kultury jako na sklonku devadesátých let, kdy tu Zlata Holušová vymýšlela festival Colours of Ostrava a spisovatel Jan Balabán sepisoval své povídky. Dnes je spíš centrem narkotik, prostituce i násilí všeho druhu. Za sexem a bitkami sem třeba každý víkend jezdí hordy udělaných chlapů z nedalekého Polska.
Prostě tady čekám na zákazníky
Asi padesát metrů od stanoviště hlídky městské policie parkuje rozsvícený taxík. Jediný v celé ulici a okolí, před pandemií tu přitom o víkendových nocích čekaly na zákazníky desítky vozů. Ve vylidněné zábavní čtvrti najednou taxík působí jako přízrak. „Nestojím tu kvůli kšeftu, to bych se nikoho nedočkal. Jsem tu ze zvyku, vždycky parkuji někde na Stodolní,“ vysvětluje taxikář.
Nečeká, že nějaký boss vyleze z tajného baru a bude žádat odvoz domů. To by si prý nikdo nedovolil, Stodolní je pod neustálým dohledem kamer a policejní stanice stojí za rohem v Masné ulici. „Prostě tady čekám na zakázky odkudkoliv z Ostravy, jezdím i přes aplikaci Liftago. Jsem normálně na noční směně, pro mě zákaz vycházení neplatí,“ vysvětluje taxikář. V tu chvíli u taxíku zastaví i hlídka státní policie, se kterou vedu stejný dialog jako před chvílí s „měšťáky“.
Koho vozí taxi? Holky i chlast
A kdo vlastně v době zákazu vycházení tvoří klientelu taxislužeb? Taxikář slíbí podrobnosti jen s podmínkou, že neuvedeme jeho jméno a nevyfotíme si jeho automobil. „Nejčastěji chce nějaký borec odvézt k přítelkyni, anebo mu holku odněkud přivezu,“ vypráví. Jednou jde o skutečnou lásku, jindy o placený sex, erotické touhy ale stojí nad vládními nařízeními. Taxík je pro takové klienty výhodnější, v městské hromadné dopravě mohou potkat policejní hlídku, která první porušení zákazu zúčtuje pokutou ve výši 500 korun. Taxík je vlastně levnější, z jednoho konce Ostravy na druhý stojí jízda maximálně 350 korun.
Stodolní ulice, proslulé centrum hříchu, v době zákazu nočního vycházení. Zdroj: Ivan Motýl
Stodolní ulice, proslulé centrum hříchu, v době zákazu nočního vycházení. Zdroj: Ivan Motýl
Některé noci ale taxikář častěji než lidi vozí alkohol. „Borcovi třeba dojde chlast, tak si pošle taxíka pro flašku na benzinku. To je teď normální, cenu účtuju jako za jízdu. Vlastně je mi šumafuk, jestli vozím lidi, nebo flašky,“ říká taxikář. „A lidi jsou za to rádi, vždyť se nesmějí hnout z baráku. Určitě jste to sám zažil, jaké to je, když uprostřed noční party dojde pití.“
Deratizace ve Stodolní
V ulici, která teď každou noc spí jak zabitá, narážím i na několik pitoreskních detailů, kterým dala nový význam až pandemie. V jedné části Stodolní visí billboard nabízející odborného deratizátora, který vyčistí hmyzem či potkany zamořený dům. Hned za reklamou stojí hotel, jemuž pandemie vyčistila všechny pokoje. A jakousi deratizací teď vlastně prochází celá Stodolní, neboť řada živnostníků už ohlašuje, že nouzový stav asi ekonomicky nepřežijí.
-- --
Z historie zákazů vycházení
O aktuálním nočním zákazu vycházení se možná jednou budou vyprávět celé zkazky. Češi ho naposledy zažili po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda da Heydricha, když od 27. května 1942 nesměli do ulic po desáté hodině večer. O další zákaz nočního vycházení se pak pokusila až sovětská armáda po srpnové invazi v roce 1968, ten ale na protest vůči okupantům nebyl příliš dodržován.
Třetí zákaz přišel 28. října 2020, od té doby je noční vycházení zapovězeno od 21. do 5. hodiny ranní. Z lidskoprávního hlediska je to drsná restrikce, eliminace noční zábavy ve veřejném prostoru už ale zřejmě zpomaluje nárůst počtu nakažených nemocí COVID-19. Nařízení přitom obsahuje různé výjimky, i v noci lze venčit psa do vzdálenosti 500 metrů od bydliště. Zákaz neplatí pro pracující na nočních směnách.
