Doping v bývalé NDR: Byl jsem jako pokusný králík, říká zneužitý rekreační sportovec
Ilustrační foto Zdroj: Profimedia.cz
Německá veřejnoprávní televize ARD přišla s novým odhalením dopingu v bývalé Německé demokratické republice. Podle tajných dokumentů existují důkazy, že tehdejší vláda do programu zahrnula stovky rekreačních sportovců. Nejnovější pátrání okamžitě vyvolalo bouři a také požadavky, aby se letitým problémem dopingu na území socialistické NDR zabývaly nejen sportovní subjekty, ale také politici a zástupci justice.
Ředitel pobočky organizace pro lidská práva Human Rights Watch v Německu Wenzel Michalski požaduje na základě informací zveřejněných v dalším dílu ze série televize ARD „Přísně tajné: Doping“ s názvem „Pokusy na lidech“ objasnění faktů o testovaných osobách. „Tito amatérští sportovci byli zraněni na těle i na duši. Toto fyzické zranění by mělo být potrestáno nebo aspoň zdokumentováno německým olympijským výborem, ale také ministerstvem vnitra, které je zodpovědné za sport,“ citují Michalského internetové stránky ARD.
Čtěte také
V dokumentárním filmu několik rekreačních sportovců tvrdí, že na nich byly prováděné experimenty, kterých se neměli účastnit vrcholoví sportovci a hvězdy východoněmeckého sportu. Zjištění z testů, které obsahovaly například biopsie svalů a jater, dokazují užití experimentálních dopingových prostředků, které by byly vysoce účinné u vrcholových sportovců.
Turinabol, v NDR doping číslo 1
Hans-Albrecht Kühne, nyní 69letý bývalý sportovec, v rozhovoru s ARD popsal „cestu“, jak se dostal do programu testování poté, co mu tehdejší zástupci východoněmeckého sportovního systému oznámili, že na základě rozborů nikdy nedosáhne špičkové výkonnosti. Ovšem na Institutu sportovního lékařství mu nabídli možnosti, jak přece jen sportovat.
„Doktor Hermann Buhl se mne ujal, připravil mi tréninkové plány a získal moji důvěru. Později jsem dostával podle jeho informací vitaminy, bílkoviny, penicilin. O pár let později prý zase injekce s vitaminy,“ vzpomíná v rozhovoru Kühne a vzápětí jde ještě více do hloubky: „Při jedné z dalších návštěv mi lékař řekl, že mi přinese něco z tajné skříně. Už tomu jsem se podivoval, proč by měl mít vitaminy v uzamčené skříni. Tak jsem se ho zeptal: Co to je? A on mi s klidem odpověděl: Vždyť je to tam napsané. Tak jsem si to přečetl. Turinabol.“
Hans-Albrecht Kuhne při rozhovoru pro německou televizi ARD. Zdroj: ARD/Sportschau/repro
Šlo o anabolický androgenní steroid, který vyvinuli na počátku 60. let právě v NDR, kde byl dlouho považovaný za dopingový prostředek číslo jedna. „Když jsem se zeptal zdravotní sestry, která mi už dříve píchala injekce, ani ona nevěděla, o co jde. Problém byl v tom, že se ty medikamenty nikde oficiálně netestovaly, ale hned je dostávali sportovci. Takže jsem hodně běhal, dokonce hodně rychle, a připadal jsem si jako ve filmu,“ podotýká Kühne.
Měl jsem krev v moči
Na otázku, zda o tom směl mluvit, nebo bylo vše přísně tajné, odpovídá: „S Hermannem Buhlem jsem mohl mluvit o vedlejších účincích, které se později dostavily. V roce 1976 jsem mu vyprávěl, jaké jsem měl problémy, bolesti. Nemohl jsem chodit, ale ani ležet. Ale věděl jsem od něj, že se o tom nikdo nesmí dovědět. Později jsem měl v moči nebo ejakulátu krev. Když mě poslal na kliniku na vyšetření, s nikým jsem nesměl mluvit o tom, co jsem dostal za injekce. Později jsem se dostal do stadia, kdy jsem nevěděl, co se to v mém těle děje. Přišlo mi, že jsem se odcizil sám sobě. Upadal jsem do depresí, měl jsem sebevražedné myšlenky. A on mi vyprávěl, jak je skvělé, že jsem to vydržel, jak jsou cenné moje výsledky a zkušenosti a jak moc to pomůže východoněmeckým sportovcům třeba v maratonu.“
Čtěte také
Hans-Albrecht Kühne přiznává, že i po letech se cítí jako pokusný králík a že se zúčastnil něčeho, co se nikdy nemělo stát. „Byly to pokusy na lidech. Byl jsem zneužit,“ říká jasně.
„Dotčené osoby nejsou veřejně známé a nezakládají souvislost se současnými onemocněními a tehdy prováděnými programy. Nikoho nenapadlo, že existuje oblast, v níž je důležité dbát na porušení lidských práv, a proto musí dojít k přehodnocení celého problému,“ tvrdí Anne Drescherová, komisařka spolkové země Meklenbursko – Přední Pomořansko pro vyrovnání se s diktaturou SED, bývalé vedoucí politické strany na území NDR.
Pátrání týmu ARD v historických dokumentech přináší důkazy o systematických testovacích sériích s možnými stovkami postižených rekreačních sportovců. Během tří dnů od odvysílání 36 minut dlouhého filmu se redakci ARD ozvaly další osoby, které nebyly součástí vrcholového sportu v NDR, ale měly na nich být prováděné experimenty.
Odškodnění jen pro vrcholové sportovce
Po znovusjednocení Německa 3. října 1990 se objevily iniciativy, které měly napomoci vyrovnání s dopingem v NDR. Šlo o tzv. první a druhý zákon o podpoře obětí dopingu. Do něj však nebyli zařazení rekreační či amatérští sportovci. Jednorázové platby ve výši 10 500 eur, v přepočtu kolem 275 tisíc korun, obdrželi jen ti, kteří utrpěli značné škody na zdraví, protože jako vrcholoví sportovci nebo nadějní junioři bývalé NDR dostávali dopingové látky bez jejich vědomí, nebo proti své vůli. Tato legislativní iniciativa ale na konci roku 2019 vypršela.
Wenzel Michalski z Human Rights Watch nyní požaduje nové programy odškodnění pro postižené. „I dějiny a minulost je třeba řešit a muí se udělat vše proto, aby i tito lidé dostali odškodnění,“ uzavírá Michalski.
Čtěte také
Ještě před změnami v roce 1989 publikoval první texty o sportu, v roce 1990 nastoupil do týdeníku Stadion, později prošel redakcemi...
