CNN_Domácí: AUTOMATOFONY
Hrací skříně, pianoly, orchestriony, jednoduše nástroje, co hrají samy. Stačilo vhodit minci a začít tančit. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století to byla nezbytnost v každé lepší hospodě. Dnes už na tyhle historické jukeboxy narazíte jen v muzeích, jednu z největších a nejzajímavějších sbírek tzv. automatofonů mají v Severočeském muzeu v Liberci.
Pneumatická pianola, jednoduše piáno a bicí, jenže bez muzikantů. Na rozdíl od živých hudebníků dokáže hrát pořád, dokud do strojku padají mince. Před více než sto lety měli z těchto nástrojů muzikanti těžkou hlavu, byly nesmírně populární. Vyrobily se jich miliony po celém světě.
Jedna z unikátních pianol je ozdobou sbírky automatofonů v Severočeském muzeu v Liberci. „Nejen, že je jediná v České republice a široko daleko, ale pro nás je důležité, že je to liberecký výrobek, je to firma Johann. A ta je zajímavá tím, že vyráběla nejen samotné hudební nástroje, ale vyráběla hlavně ty pneumatické mechaniky, razily se ty pásy, ty programy, které to ovládají,“ vysvětluje v pořadu Prima Česko autor expozice Radek Janoušek.
Pianoly zněly v hospodách, tanečních sálech, ale třeba i na kluzištích a hrály pochopitelně aktuální hity. Kdo se chtěl předvést ve společnosti, mohl si pořídit pianolu i domů, obvykle ale v poloautomatické verzi, která vyžadovala, jak se tehdy říkalo, „řidiče“.
„Jeho funkce je ta, že to, co vedle zajišťuje elektromotor, tak zde musíme zajišťovat pomocí chodidel. Musím šlapat, abych dodával podtlak, musím si nastavit hejblátka, musíme si nastavit tempo, to nám říká údaj na válci,“ vysvětluje názorně Radek Janoušek.
A k vidění jsou také orchestriony. Systém je trochu odlišný, ale výsledek stejný, opět stačí vhodit minci a rázem vám hraje celý orchestr.
Jak fungují?
„Na válci je zaznamenaná muzika, k tomu potřebujeme přijímací lištu, která je osazena vahadly. Každé vahadlo je v jedné dráze a jakoby oshává ten válec. Když přijde výstupek, tak nadzvedne to vahadlo, a když opustí ten hřebíček, tak spadne a dojde k zaznění tónu,“ vysvětluje Janoušek.
S těžkou skříní, kterou orchestriony jsou, jen tak někdo nehne. Existovaly ale i přenosné verze na podobném principu, tzv. točící piána. „Naložilo se to na takovou kárku, odvezlo se to na to požadované místo. Z té jedné strany, kde není žádná obsluha, tak to není až tak honosné. Ale ta druhá strana, to je čelo toho hudebního automatu. A řidič se pravděpodobně usmíval na lidi, měl tady někde nějaký klobouk nebo něco, aby mu tam házeli ty drobné,“ říká autor expozice.
Jednoduše, pokud máte hudební sluch, tuhle expozici si užijete. Pokud ne, pobavíte se také.
