Proč stát v zácpě, když tam pěšky budu mnohem rychleji? Teoreticky jasný argument, realita ale není tak jednoduchá. Zdroj: ČTK
Dlouhodobou snahou ekologických iniciativ i některých politických uskupení je eliminace individuální automobilové dopravy. Skupina Green Aliance vcelku logicky tvrdí, že nejjednodušší cestou ke snížení množství vypouštění emisí je direktivní omezení používání aut na krátké vzdálenosti.
Nejspíš jste i vy snadným zamyšlením nebo četbou odbornějších textů došli k poznání, že osobní automobilová doprava se na celkových emisích oxidu uhličitého podílí pouze zlomkově a jejich převážná část vzniká při průmyslové výrobě, případně letecké a lodní dopravě. To nutí každého selsky (rozuměj logicky) uvažujícího člověka pochybovat o smyslu nařízení, která budou přímo (a častokrát negativně) ovlivňovat každodenní život běžných motoristů. Světovou pravdu o tom, že nejvíce znečišťuje průmysl, ale nelze vztáhnout na každou jednotlivou zemi, tím spíše vyspělou.
Svět o dvou kůrkách
Uskupení Green Alliance ve své iniciativě Not going the extra mile připomíná, že ve Spojeném království doprava jako taková tvoří až třetinu všech emisí v zemi, na čemž mají automobily až 40procentní podíl.
Když se na celou problematiku podíváme z nadhledu a objektivně, můžeme zjistit, že samotné spalovací motory nemusí být jednou z významných příčin negativního vlivu lidské společnosti na životní prostředí, pokud by byly používány zodpovědněji.
Dokument od Green Alliance dovozuje například logický fakt, že jednou z praktických cest snižování emisí z dopravy je jednoduše jezdit méně. Jako dobrý příklad uvádí skotskou vládu, která se zavázala snížit přiměřený roční kilometrový nájezd automobilů do roku 2030 až o 20 procent. Avšak ani to docela nestačí. K dosažení klimatických cílů by bylo zapotřebí, aby auta ročně najela o 30 procent kilometrů méně, než je tomu dnes.
Hypoteticky by mohlo platit, že čím méně ujedete, o tolik méně emisí vaše auto vyprodukuje, tedy že zde platí přímá úměra. Ve skutečnosti je to ale trochu jinak, protože spalovací motory obvykle dosahují nejlepší účinnosti při vyšších rychlostech. Jenže ve městě je průměrná rychlost kolem 35 km/h (s ohledem na zastavení a zpomalení), auto tedy vyprodukuje více emisí než na stejně dlouhé trase na okresní silnici.
Další prosazovanou formou omezování emisí je jízda na kola. Nelze ji však direktivně prosazovat vždy a všude. Zdroj: Profimedia.cz
Kde vzít motivaci?
Má se za to, že velkou část ročního kilometrového nájezdu automobilu běžného motoristy tvoří krátké trasy. Z domu na nákup, do práce, za příbuznými, za zábavou a tak dále. Pokud by se podstatná část těchto cest zredukovala a nahradila ekologičtějšími způsoby přepravy, vyprodukovalo by se podstatně méně emisí.
Vyvstává otázka: k čemu je auto někomu, kdo ve stejném městě pracuje i žije, když se může dopravovat hromadnou dopravou? Je to otázka hodná zamyšlení a zdá se, že se bude objevovat stále častěji a promítat i do stále vyšších nákladů na vlastnictví automobilu. Pokud budou vyšší náklady na parkování, servis, daně a poplatky, paliva a vůbec vše související s provozem vozidla, zájem koupit si ho bude mít stále méně lidí. Zvýhodněny mají být právě elektrické automobily, respektive vozidla s nulovými lokálními emisemi, které sice budou mít vyšší pořizovací hodnotu, ale nižší provozní náklady. Kde je ale svoboda volby?
Green Alliance na konci své zprávy Not going the extra mile uvádí několik tipů pro města a vlády, jak motivovat motoristy jezdit méně kilometrů vlastními auty. Patří mezi ně podpora jízdy na kole, sdílených automobilů, důslednější plánování výstavby tak, aby jejich obyvatelé nemuseli tolik jezdit, či celková podpora městské hromadné dopravy.
