Životní úroveň Čechů se snižuje už druhým rokem v řadě. Zároveň s tím však firmy oproti dřívějšímu období vykazují značné nárůsty svých zisků. Podle ekonoma Lukáše Kovandy společnosti přenesly náklady inflace na občany a ve složitých dobách dokázaly vydělat. Jejich zisky se ale adekvátně neproměňují do výše mezd, které reálně klesají. Občanům navíc hrozí maržově-inflační spirála, která by přinesla další zdražování.
Čechům se reálně propadají výdělky již od loňska. Průměrná roční inflace totiž dosáhla 15,1 procenta a nominální růst mezd byl pouze 6,5 procenta. Výdělky tedy neporážely zdražování a jinak tomu nebude ani letos. Mírný optimismus je možné spatřovat jen v tom, že by čísla za aktuální rok měla být meziročně o něco příznivější, díky čemuž nebude propad životní úrovně tak razantní jako loni.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Kolář: Vláda udělá cokoliv, aby uškodila Babišovi. Zlámalová v dotacích vyřizování účtů nevidí
Poslední výsledky velkých společností přitom ukazují na jejich velice solidní zisky. To je i případ polostátní skupiny ČEZ, která nedávno odsouhlasila výplatu dividendy v rekordní výši 78 miliard korun. Vedle toho potravinářský holding Agrofert zvýšil svůj zisk o 124 procent na téměř 13 miliard korun. Třinecké železárny dosáhly nárůstu zisku o 83 procent na 2,39 miliardy korun. Ve finančnictví a bankovnictví se dařilo například J&T Finance Group SE, která sice vykázala mírný pokles, přesto měla vysoký provozní zisk 6,13 miliardy korun.
Podle hlavního ekonoma Trinity Bank Lukáše Kovandy se ukazuje zásadní nepoměr. Češi si totiž musí například na dovolené půjčovat a přibírají si i vedlejší výdělky. Na druhé straně firmy odvádějí státu historicky nejvíce peněz na daních, přičemž dosahují nárůstu zisků v řádu desítek až stovek procent.
„Nárůst ziskovosti velkých podniků, a z toho plynoucího daňového a dividendového inkasa státu, je vykoupen historickým pádem životní úrovně obyvatelstva České republiky. Tento pád stále i letos hledá své dno. Propady z doby světové finanční krize nebo covidu byly proti dnešku nicotností,“ uvedl Kovanda.
Zároveň připomíná, že letos v prvním čtvrtletí byla změna reálného měsíčního příjmu na obyvatele nejhlubší za celé období od roku 2005. „Příjmy obyvatelstva ČR totiž i letos nadále nahlodává mimořádně vysoká, dvouciferná, inflace. Přitom ovšem břímě inflace dopadá převážně právě na běžné občany a spotřebitele, nikoli na firmy a podniky,“ řekl dále Kovanda.
Češi si o přidání říct nechtějí
Podle poradce premiéra a hlavního ekonoma BHS Štěpána Křečka si za propad reálných mezd mohou částečně lidé sami. „Česko není národem vyjednávačů. Vzít odvahu a říct si o přidání je moment, kdy nejsou Češi příliš odvážní. Je jim to nepříjemné. Někteří zaměstnavatelé na to spoléhají a využívají toho,“ řekl dříve pro CNN Prima NEWS hlavní ekonom BHS Štěpán Křeček.
Problémem v Česku jsou nízké mzdy. Více v pořadu Zprávy PLUS:
Jeho slova dokládá i průzkum poradenské společnosti PwC. V letošním roce si chce o přidání říct jen 22 procent Čechů. To je nejméně ze čtyř desítek sledovaných zemí. Světový průměr se přitom pohybuje okolo 42 procent zaměstnanců. Během loňského rekordního propadu si o přidání řeklo jen 19 procent Čechů.
Lidem ale mohou hrozit další nepříjemnosti. Podle Kovandy se totiž kvůli ziskovosti firem roztáčí maržově-inflační spirála. „Tento fenomén potvrzuje nově zveřejněná výroční zpráva basilejské Banky pro mezinárodní platby. Reálné mzdy v inflační periodě let 2022 až 2023 poklesly ve vyspělých světových ekonomikách dramaticky více, než je historicky v takových časech obvyklé. V Česku byl navíc tento pokles, jak už je uvedeno, vůbec nejvýraznější z celé OECD,“ uvedl ekonom.
