Pandemie moru byly jedním ze zásadních demografických faktorů ve středověku. (Ilustrační foto) Zdroj: Profimedia.cz
Ačkoliv se zdá, že nic podobného, jako jsou restrikce spojené s pandemií koronaviru, nás nikdy nepotkalo, opak je pravdou. Před 310 lety se musela uherská panovnice Eleonora Magdaléna Falcko-Neuburská vypořádat s epidemií moru. I ona vydávala nejrůznější opatření, která se nesetkávala s pochopením.
V České republice platí nouzový stav, který omezuje například kulturní akce nebo cestování. Někteří opatření přijímají, druzí proti nim brojí. Obě skupiny však spojuje to, že by byly rády, kdyby už žádný koronavirus a s ním spojené restrikce nebyly.
A v roce 1711 tomu nebylo jinak. Tehdy se však potýkali s epidemií moru. Web Nový čas uveřejnil nařízení z 5. července 1711. Lidé tehdy nesměli cestovat, obchodovat a museli se smířit i s karanténou.
Mor u lidí způsoboval nekrózu konečků prstů či ušních lalůčků, což se projevovalo zčernáním a ztrátou citlivosti. Nemocní často také zvraceli tmavě zbarvenou natrávenou krev. I proto se o moru mluvilo jako o „černé smrti“.
Bylo jasné, že se musí s pandemií rychle vypořádat. Důraz byl kladen na omezení mobility. „V první řadě byly z jakékoli komunikace a kontaktu s lidmi vyloučeny lokality, kde byla identifikována nákaza. Ty regiony se rozprostíraly na území dnešního Maďarska, Rakouska a malé části Slovenska,“ uvedl bratislavský městský archivář Štefan Hrivňák.
Tým odborníků, jako má vláda dnes
Dokument s opatřeními vydala Eleonora Magdaléna Falcko-Neuburská, vdova po císaři Leopoldovi I. a babička Marie Terezie. K sobě si však přizvala řadu odborníků. „Eleonora nepřijala prezentovaný dokument jen na základě své vůle. Měla k dispozici státní úřednický aparát, ministry a v tomto případě i velmi důležité konzilium odborníků – zdravotnickou komisi, která daná opatření navrhla,“ přiblížil Hrivňák.
„Jednou z příčin byla i přetrvávající mobilita lidí, kteří prchali před nákazou, a tím ji šířili dál,“ podotkl. Jenže strach a touha přežít byla silnější. „Tuto epidemii moru, její oběti a vděčnost přeživších si připomínají barokní morové sloupy,“ dodal.
Pandemie moru byly jedním ze zásadních demografických faktorů ve středověku. Podle údajů z tehdejších kronik a dalších historických záznamů usmrtily třetinu až polovinu evropské populace. Přesné údaje logicky chybí, v dobách, kdy se umíralo ve velkém, končili lidé v hromadných hrobech a žádná statistika se nevedla.
Za morovými epidemiemi stálo obrovské přemnožení krys a blech. Jenže morem se lze nakazit i jinak. Existují totiž dvě jeho formy – plicní a bubonická (žlázová), přičemž plicní varianta s sebou nese i riziko kapénkové nákazy. A jak rychle se nemoc dokáže šířit vzduchem, nám nyní dokazuje COVID-19.
