Více než polovinu svého života 49letá Kateřina z Pardubic žije s epilepsií. Poprvé se u ní nemoc projevila v 15 letech v obchodě, lékaři však diagnózu stanovili až o měsíce později. I přes nasazenou terapii a dodržování správného životního stylu mívala velké záchvaty, dodnes jí občas krátkodobě vypadává vědomí. Vše ale změnil zákrok, od jehož provedení velký záchvat nezažila. Posledních pět let Kateřina intenzivně sportuje, dokonce běhá ultramaratony.
První epileptický záchvat se u Kateřiny objevil v patnácti letech, kdy nečekaně spadla na zem a měla křeče. „Přišlo to bez varování, když jsem byla v obchodě. Při pádu jsem shodila regály, pak už si toho moc nepamatuji. Přijela pro mě záchranka, která mě odvezla do nemocnice,“ vzpomínala. Tam ji sice vyšetřili, podezření na epilepsii však lékaři neměli. Asi po půl roce se záchvat opakoval.
ČTĚTE TAKÉ: Sport jako nedílná součást léčby epilepsie? Pomáhá dětem i dospělým, včetně akce EpicRun
„Opět byl velmi intenzivní. V nemocnici mi tentokrát udělali podrobnější vyšetření, která odhalila, že trpím epilepsií,“ uvedla Kateřina. Společně s lékaři se snažila vypátrat příčinu nemoci. „V té době jsem začala chodit na zábavy a vracela jsem se domů pozdě v noci. Často jsem málo spala, což mohlo být spouštěčem záchvatů,“ sdělila.
Záchvaty přicházely se stresem
Lékaři jí nasadili terapii a doporučili, aby si hlídala spánkový režim a vyvarovala se alkoholu. Léčbu Kateřina nejprve podstupovala v Pardubicích, později ale začala dojíždět na kontroly na I. neurologickou kliniku Fakultní nemocnice u svaté Anny (FNUSA) v Brně k Ivanu Rektorovi.
„Pan profesor se o mě staral velmi pečlivě. Terapii mi průběžně upravoval a párkrát si mě nechal v nemocnici na několik dnů na pozorování,“ vzpomínala Kateřina. Velké záchvaty ale mívala dál, většinou v době, kdy byla vystavena stresu. „Nijak výrazně mě naštěstí neomezovaly. Moje rodina a nejbližší okolí vědělo, jak se při nich zachovat,“ zdůraznila.
Občas jí také krátkodobě vypadávalo vědomí. „Stává se mi to dodnes. Na několik vteřin se zahledím do dáli a nekomunikuji. Někdy se to opakuje i pětkrát za den. Vypadá to jako nepozornost, lékaři mi ale vysvětlili, že se jedná o malý epileptický záchvat,“ líčila.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Žloutenka kazí plány na léto. Pacientů v Česku přibývá, lékaři doporučují očkování
Později si Kateřinu vzal do péče Milan Brázdil, současný přednosta I. neurologické kliniky FNUSA. I ten jí léčbu upravoval podle potřeby. Zlom však nastal přibližně před 14 lety, kdy Kateřina v nemocnici podstoupila epileptochirurgický zákrok. Od té doby velký záchvat neměla. „Jsem moc ráda, že už se neopakují,“ zdůraznila.
Naděje se nesmí vzdát pacient ani lékař
Kateřinin příběh podle Brázdila názorně odhaluje několik aspektů, které jsou při léčbě epilepsie důležité. „Byť se asi u třetiny jedinců s tímto onemocněním nepodaří zcela zabránit záchvatům pouze pravidelným užíváním zvolených léků, přesto může správně indikovaný epileptochirurgický zákrok záchvaty zcela odstranit, či alespoň zabránit záchvatům s poruchou vědomí a křečemi,“ líčil.
Zdůraznil, že „ani pacient, ani lékař by se neměli vzdávat naděje na odstranění záchvatů“. Významnou roli hraje také pravidelnost, s jakou Kateřina léky užívá.
„Dávám si na to velký pozor. Nedávno se mi stalo, že jsem jednu dávku vynechala, a velmi brzy přišel malý záchvat. Není to ale jenom o lécích, dodržuji správnou životosprávu a nepiji alkohol. A taky se snažím dostatečně a pravidelně spát, pokud zrovna v noci neběžím nějaký závod,“ svěřila se Kateřina, která před pěti lety začala intenzivně sportovat.
„K běhu jsem se dostala náhodou a dnes už si bez něj život nedokážu představit. Podporují mě v něm i mé tři děti,“ doplnila. Svůj koníček od začátku konzultovala s doktorem Brázdilem, který jí vysvětlil, že běhání ničemu nevadí, naopak – pravidelný pohyb zlepšuje zdravotní stav pacientů s epilepsií.
„Postupně jsem ale běhala stále delší tratě a absolvovala i náročnější závody, například Beskydskou sedmičku, která se běží i přes noc. Z toho už měl pan profesor trochu obavy,“ přiznala Kateřina.
Za sebou má čerstvě i další horský ultramaraton, který absolvovala letos v dubnu na Istrii. „Při takových závodech si vždy pečlivě hlídám čas, kdy beru léky. Sport mě neskutečně nabíjí a určitě bych ho doporučila i ostatním pacientům s epilepsií. Pokud však chtějí dělat nějakou náročnější aktivitu, raději by to měli konzultovat se svým lékařem,“ dodala.
Zkušenost, kterou má Kateřina, je podle Brázdila důkazem, že ani s epilepsií život nekončí a je možné provozovat řadu aktivit, které člověka neuvěřitelně nabíjejí. „A v důsledku zřejmě dokáží pozitivně ovlivnit i samotné onemocnění,“ dodal.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Kvůli long covidu skončila učitelka na vozíku. Nyní jediné specializované centrum v Česku končí
