EXKLUZIVNĚ: „Zápaďáci“ neřeší, co mám mezi nohama. Jdou po mladších, říká thajský ladyboy

Bývalo lépe. Západní turisté se na nás mnohdy dívají jako na atrakci a exotickou věc než na rovnoprávné lidi. Co se ale týká služeb, je jim jedno, co mám mezi nohama, řekla reportérovi CNN Prima NEWS trans žena Tong, která se hlásí k proslulým thajským ladyboyům. Jak moc se změnil noční život v srdci Bangkoku, proč si Tong myslí, že je „za zenitem“ a co překvapivého přinesla válka na Ukrajině do jejího života? To vše prozradila v exkluzivním rozhovoru, který vznikl v březnu 2024.

Horko, dusno a nepříjemně vlhko. Společně se svou bývalou thajskou spolužačkou, kterou jsem potkal během studia v Japonsku, čekám u pouličního stánku s jídlem poblíž stanice Nana na její známou, která mi má „říct vše“ o divokém nočním životě a sexprůmyslu v ulicích Bangkoku. Všechny její další kamarádky rozhovor odmítly – nelíbilo se jim, že by se na článek musely nechat vyfotit. Tong byla jediná, která na to kývla a opravdu na schůzku přišla. Zatímco nám servírka podávala talíř s papájovým salátem, 36letá trans žena si zapálila cigaretu a zhluboka se nadechla. A tak začal rozhovor.

Dlouhý den?
Šíleně. Do toho mám zánět v levém oku, ale naštěstí to není tak strašné. Doktor říkal, že to do několika dní odezní.

MOHLO VÁM UNIKNOUT: Jaká bude Praha v roce 2050? Bojím se, že hnusnější. Ale něco mě děsí ještě víc, říká architekt Gebrian

Jak vypadá tvá denní rutina?
Pracovní? Asi bych to rozdělila na dvě části. Ráno vstanu, osprchuju se a pak od devíti dopoledne do 16 odpoledne pracuju v masážním salónu. Nejde o nic zajímavého, masírují se tam jen nohy. Pokud mi zbyde energie, převleču se doma do šatů, nahodím make-up a pak mám „druhou šichtu“. Většinou končím před půlnocí. Někdy dřív, někdy později, záleží na klientech.

Kdo přesně je ladyboy?

Obecně jde o zažité označení pro trans ženy. V Thajsku a dalších okolních zemích si nicméně spíše říkají „kathoey“. Oficiálně jich v Thajsku žije přes 10 tisíc, skutečný počet je ale údajně mnohem vyšší – a to v řádu nižších statisíců. Tamější úřady na ně ovšem nahlížejí jako na muže.

Mohla bys jen čtenářům upřesnit, v čem spočívá ona druhá šichta?
Jistě tušíš – jde o sexuální služby, ale nejen to. Někteří chlapi zkrátka chtějí jen milou společnost a nejde jim o nic intimního. Chtějí slyšet komplimenty a být hýčkaní. Ale ano, pokud jde o turisty ze Západu, ti zpravidla otevřeně koukají po sexuálních službách nebo si chtějí zaexperimentovat s „kathoey“.

Kathoey?
Tak se u nás říká ladyboyům. Pro „zápaďáky“ je to zkrátka jiný svět, a když už tu jsou na dovolené, chtějí zažít něco exotického. Vlastně jim je většinou jedno, zda jde o kluka nebo holku, nebo spíš co mají mezi nohama. Stačí, aby kathoey vypadaly „dostatečně žensky“.

Jakým způsobem tě oslovují?
Většinou popravdě oslovím já je. Vyhýbám se jen rodinám a párům. Jakmile jde o osamělého chlapa nebo malou skupinku mužů, navážu oční kontakt, mávnu na ně a začnu na ně mluvit. Ale je pravda, že občas chodí za mnou i sami. Někteří se mě ptají, zda nejsem náhodou ladyboy, jiní zase chtějí rovnou znát cenu.

A tak je… ?
Záleží, co konkrétně chtějí. Prostituce jako taková je tu sice nelegální, ale nikdo to moc nekontroluje. Je to vlastně všem fuk – do noční čtvrti v Sukhumvitu chodí všichni, od turistů přes politiky či policisty. A pro nás je to schůdnější forma obživy. Ani diplom z dobré univerzity mnohdy nezajistí takovou práci, která by zabezpečila rodinu.

Pokud to mám konkretizovat, tak za roli společnice si spíš nechávám zaplatit drahé drinky ve spřátelených barech, ze kterých dostávám provizi. A pokud požadují sexuální služby, většinou mé ceny začínají od tisíce do šesti tisíců bahtů za celou noc. Občas se to hezky sejde a za jeden víkend si vydělám třeba patnáct tisíc bahtů. Ale bývalo to víc.

O kolik?
Řekla bych, že o trojnásobek.

To je velký rozdíl…
Zcela upřímně – podívej se na mě. Už to není jako dřív. Mám blíže ke 40 rokům a turisté zkrátka jdou za mladšími a atraktivnějšími. Já jsem za zenitem, v sexprůmyslu dělám už přes 15 let. Některým chlapům to imponuje, ale většině ne. Je to čím dál těžší živobytí, a taky nebezpečnější.

K tomu jsem se zrovna chtěl dostat. Jak riziková je taková práce ladyboye?
Být ladyboyem není úplně práce, je to naše identita. Cítím se být ženou už od malička, i když jsem se narodila jako muž. Chodíme do práce jako kdokoliv jiný. Ale zkrátka v určitý moment v životě bylo jednodušší být naplno ladyboyem než mužem. Zvlášť, když je o to poptávka. Rizikové je, že se z toho stal turistický fetiš. Bohužel se na nás někteří dívají jako na atrakci, jako na věc. A ne jako na rovnoprávné lidi…

Jak se to odrazilo na tvé práci, jestli o tom chceš mluvit?
Všelijak. Když jsem začínala, hloupě jsem si neřekla o peníze dopředu, často mi pak po společně strávené noci nic nedali a zmizeli. Na policii jsem s tím samozřejmě nemohla, když nejde o legální práci. Jindy jsou ke mně vyloženě hnusní nebo požadují praktiky, které s nimi nechci provádět. Párkrát se mě pokusili i znásilnit…

To je strašné…
Ale taková je realita. Občas se o Thajsku říká, že je to velmi tolerantní země, co se týká LGBT+ práv. To je ovšem jen fasáda. Ladyboyů-prostitutů vlastně v Bangkoku, Phuketu nebo dalších velkých městech moc není, jen jsou v určitých čtvrtích více na očích. Jenže kvůli sociálním sítím si někteří myslí, že kathoey je každý třetí obyvatel Thajska.

Jak moc se změnil noční život a sexprůmysl v Bangkoku?
Jak se to vezme. Kdysi tu nebylo tolik západních turistů jako dnes, takže klientela byla především asijského původu. Dnes v Sukhumwitu uvidíš hlavně Němce, Australany a Američany, poslední dobou je tu taky hodně Rusů. Někdy mladší, většinou ale spíše starší. Prostě tatíkové od rodiny, kteří mají dost peněz na to si trochu zadovádět. Ale jak jsem řekla, jdou spíše po mladších. Jistě jsi jich pár viděl, jak se po městě drží za ruce s drobnými slečnami či ladyboyi.

Viděl jsem je možná až moc často. Je to nezvyk. Ale zmínila jsi Rusy – souvisí jejich zvýšená přítomnost nějak s válkou na Ukrajině? S několika z nich jsem se tu už bavil a zdá se, že jich v Bangkoku či dalších městech není úplně málo.
Určitě souvisí, co jsem slyšela, prakticky jim patří i Phuket a Pattaya. Sama jsem měla několik ruských klientů, kteří mi říkali, že utekli od války a díky známostem v Thajsku odstartovali nový byznys i život. Ale moc nesleduju dění ve světě, takže na to nemám názor ani nikoho nesoudím. Pokud nebyli opilí, byli na mě milí.

Byly i případy, kdy setkání končila těžkým zraněním nebo dokonce vraždou. Bohužel, policie ani úřady nejsou vždy na naší straně.

Čímž naznačuješ, že v opilosti je to spíše naopak.
Možná jsem už starší a ne tak atraktivní, ale mám svou čest. Nejsem na tom tak mizerně, abych brala zoufalce. Je mi líto jiných trans žen, které se třeba topí v dluzích a berou úplně každého. Byly i případy, kdy setkání končila těžkým zraněním nebo dokonce vraždou. Bohužel, policie ani úřady nejsou vždy na naší straně.

Jak je to možné?
I když se Thajsko tváří jako ráj pro trans ženy, tak to není jednoduché. Mimo velká města se na nás dívají shora, turisté nás zase mají za hračky. A bohužel, někteří ladyboyové jsou notoricky známí kapsáři. Nedělá nám to dobré jméno a mnohdy za to pyká celá LGBT+ komunita.

Jak dlouho myslíš, že budeš ještě po nocích pracovat jako doposud?
Těžko říct, doufám, že už moc dlouho ne. Třeba si najdu nějakou dobrou práci, jsem vystudovaná účetní. Asi to zaseknu před čtyřicítkou. Dál už to stejně nepůjde, nebude o mě zájem, když bude opodál stát mladá thajská slečna nebo kathoey.

A máš nějaké cíle, kterých bys chtěla dosáhnout?
Nejprve musím zabezpečit rodiče. Vždy mě podporovali bez ohledu na to, jak vypadám a jak se cítím. Chtěla bych si otevřít vlastní nehtový salón. Ať už v Bangkoku, nebo třeba někde jinde ve světě.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Každý má problém s nějakou závislostí, říká Klus. Prozradil ty vlastní, ukázal i foto od lékaře

Tagy: