Křídlatka japonská, bolševník velkolepý, netýkavka žláznatá – dříve vysazované pro potěchu, dnes likvidované herbicidy. Nic jiného totiž na některé invazní druhy rostlin nezabírá. Už brzy se k nim mohou přidat další. Jak tomu zabránit a proč se vracet k tomu, co měly na zahrádkách naše prababičky?
Najdete ji podél cest, toků, na mezích, v parcích, zkrátka téměř všude. Křídlatka japonská má rozsáhlý oddenkový systém a její kořeny mohou sahat až 3 metry pod zem. „Většina invazních druhů je okrasného původu. To je případ i křídlatky japonské. Pokud se jí chcete zbavit, je důležité hlavně nemanipulovat se zeminou v jejím okolí. Jediné, co na ni působí, je herbicid,“ říká Jan Pergl z Oddělení ekologie invazí Botanického ústavu Akademie věd ČR.
Bolševník velkolepý jako pozůstatek okrasy sudetských zahrádek. Zdroj: Jan Pergl
Bolševník velkolepý jako pozůstatek okrasy sudetských zahrádek. Zdroj: Jan Pergl
Dalším obtížným protivníkem je bolševník velkolepý, který může dorůstat až 5 metrů a šťáva z jeho lodyhy dokáže bolestivě poleptat kůži. „V západních Čechách se rozšířil po druhé světové válce ze zahrádek sudetských Němců, kteří si ho vysazovali na pozemcích jako okrasnou rostlinu. Po jejich vystěhování dostal bolševník možnost šířit se. Narušení půdy po rozšíření vojenského prostoru mu v tom hodně pomohlo,“ vypráví Pergl a jako další příklady invazních druhů jmenuje kolotočník ozdobný nebo netýkavku žláznatou.
Netýkavka žláznatá tvoří husté porosty. Zdroj: Jan Pergl
Netýkavka žláznatá tvoří husté porosty. Zdroj: Jan Pergl
Za úspěchem bolševníku nebo netýkavky v zamořování naší přírody stojí však ještě jeden faktor – hospodaření s krajinou. Od intenzivního vypásání pozemků hospodářskými zvířaty, které drželo nezvané hosty na uzdě, se po druhé světové válce upustilo. Zvířata se zavřela do ohrad a velkochovů a invazní rostliny se pak mnohem snadněji a rychleji šířily.
Dobrý sluha, ale zlý pán
Na statut „invazní druh“ u nás v současné době aspiruje i oblíbený „motýlí keř“ neboli komule Davidova. „V Rakousku je už dost invazní, viděl jsem to i ve Švýcarsku a v Itálii. V Belgii a v Německu to začíná a bude to problém. S nastupující klimatickou změnou, kdy budou zimy mírnější, by se pak motýlí keř mohl stát velkým problémem i u nás,“ varuje Pergl a radí – než si nějakou rostlinu vysadíte na zahradě, zjistěte si, jak se jí dá zbavit (pokud vůbec). A tím rozhodně není myšleno rostlinu vyrýt a hodit třeba za plot.
Motýlí keř - již brzy invazní druh? Zdroj: Jan Pergl
Bolševník velkolepý jako pozůstatek okrasy sudetských zahrádek. Zdroj: Jan Pergl
Netýkavka žláznatá má charakteristickou, sladce omamnou vůni. Zdroj: Jan Pergl
Kolotočník ozdobný. Zdroj: Jan Pergl
Motýlí keř - již brzy invazní druh? Zdroj: Jan Pergl
Bolševník velkolepý jako pozůstatek okrasy sudetských zahrádek. Zdroj: Jan Pergl
Netýkavka žláznatá má charakteristickou, sladce omamnou vůni. Zdroj: Jan Pergl
Kolotočník ozdobný. Zdroj: Jan Pergl
Láká vás mít na zahrádce to, co měla i vaše prababička? Obnovení původních druhů má skutečný smysl – ale jen v případě, že jde opravdu o druhy původní. „Pokud vezmu původní druhy květin z jižní Moravy a vysadím je v Podkrušnohoří, pak to taky není správný přístup. A když si koupím směs lučního kvítí z velkovýrobny a budu ji vysévat na krkonošských loukách, přírodě rozhodně neprospěji,“ připomíná odborník na invazní druhy Jan Pergl.
Jak na živou českou zahradu?
Přes záplavu exotiky možná někteří zahrádkáři zapomněli na druhy stromů a rostlin, které jsou magnetem jak pro hmyz, tak pro ptáky. Třeba jeřáb břek a jeřáb muk lákají jak opylovače, tak ptactvo v nižších polohách. O něco výše se pak daří jeřábu ptačímu. Sáhnout můžete i po ptačím zobu obecném – keři, který hostí mimo jiné i lišaje smrtihlava, nebo dřišťálu obecném. „Studie porovnávající náš dřišťál a ty, které jsou pěstované v zahradách jako okrasné, prokázala, že dřišťál obecný svědčí mnohem více rozmanitosti hmyzu,“ říká entomolog Petr Šípek z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a České společnosti entomologické.
Tavolník vrbolistý se zlatohlávkem hladkým. Zdroj: Petr Šípek, Přírodovědecká fakulta UK
Tesaříci na tavolníku. Zdroj: Petr Šípek, Přírodovědecká fakulta UK
Ohrožený bělopásek tavolníkový. Zdroj: Petr Šípek, Přírodovědecká fakulta UK
Tavolník vrbolistý a na něm běžník kopretinový. Zdroj: Petr Šípek, Přírodovědecká fakulta UK
Tavolník vrbolistý se zlatohlávkem hladkým. Zdroj: Petr Šípek, Přírodovědecká fakulta UK
Tesaříci na tavolníku. Zdroj: Petr Šípek, Přírodovědecká fakulta UK
Ohrožený bělopásek tavolníkový. Zdroj: Petr Šípek, Přírodovědecká fakulta UK
Tavolník vrbolistý a na něm běžník kopretinový. Zdroj: Petr Šípek, Přírodovědecká fakulta UK
Pokud žijete v jižních Čechách nebo na jihozápadě Moravy, vhodnou dřevinou pro vaši zahradu by mohl být tavolník vrbolistý, na kterém se vyskytuje ohrožený druh motýla bělopásek tavolníkový. Pro jižní Moravu a střední Čechy je pak vhodný dřín obecný. Tahle nektarodárná dřevina je neocenitelná pro první opylovače a díky plodům bohatým na vitamin C i pro naši imunitu. „Z bylin je skvělou volbou divizna velkokvětá a malokvětá, které jsou hotovým hmyzím hotelem. Opylovači mají rádi i hluchavkovité a miříkovité, láká je také fenykl, kmín a dobromysl. Na vlhčích stanovištích je pak pro motýly jasným vítězem srpice barvířská,“ vyjmenovává Šípek.
Život mezi drny
Podle entomologa Petra Šípka jsou kromě invazních druhů rostlin problémové i druhy expanzivní. „Nejvíce bojujeme s třtinou křovištní, která působí větší ekologické škody než bolševník velkolepý,“ říká Šípek. Třtina totiž hmyz připravuje o místo k životu, které se běžně nachází v řídkém porostu mezi drny. Expanzní rostlinou se stala i kopřiva, šípek nebo trnka.
Řebříček obecný se zlatěnkou. Zdroj: Petr Šípek, Přírodovědecká fakulta UK
Řebříček obecný se zlatěnkou. Zdroj: Petr Šípek, Přírodovědecká fakulta UK
Pokud se chcete pouštět do likvidace invazních nebo expanzních druhů na vaší zahradě, je potřeba nejdříve zjistit jak na to. Neodborným zásahem totiž můžete situaci ještě zhoršit. Například trnovník akát není radno kácet. „Místo kácení je potřeba strom navrtat a počkat, až uschne, protože když se pokácí, zregeneruje zespoda a už se ho prakticky nejde zbavit,“ upozorňuje Jan Pergl z Oddělení ekologie invazí Botanického ústavu Akademie věd ČR.
Jak zatočit se škůdci u vás na zahradě bez zbytečné chemie? Přečtěte si ZDE.
