Mýval je pro někoho roztomilý mazlíček, pro jiného postrach české přírody. Zdroj: pixabay.com
Zatímco mýval severní získává popularitu díky videím zachycujícím jeho zručnost a vynalézavost, nutrie říční si v Česku dělá z lidí přátele tváří v tvář při snaze vyloudit nějaký ten pamlsek. Obě zvířata jsou přitom na seznamu invazních druhů a je povolen jejich odlov. Proč bychom je u nás neměli vítat s otevřenou náručí?
Psík mývalovitý, mýval severní ani norek americký nepatří mezi zvířata, která běžně zahlédnete při procházce lesem. Jde o šelmy, které jsou aktivní v noci a jejichž počet u nás se pohybuje v řádech tisíců. Škoda, kterou působí, je značná – od vybírání hnízd na stromech i na zemi přes devastační vliv na naše ohrožené druhy. Kromě vajíček a vylíhlých mláďat žerou plazy, obojživelníky měkkýše i původní raky. A je potřeba říci, že v našich končinách nemají tyto invazní druhy přirozeného nepřítele.
České raky hubí račí mor, mohou za to invazivní druhy. Některé z nich lidé vypustili z akvárií
V Česku pomalu vymírají původní druhy raků, není tedy divu, že je nalezneme na seznamu kriticky ohrožených druhů. Podle Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky (dále jen AOPK ČR) už vyhynulo 20 % původní račí populace. Na svědomí to má převážně račí mor, vůči kterému jsou invazní raci odolní, ti naši naopak bezmocní.
Za jejich rozšířením ve volné přírodě stojí člověk. Zatímco psík mývalovitý byl pro svou kožešinu uměle vysazen před téměř 100 lety v evropské části Ruska a díky schopnosti přizpůsobit se se začal šířit dále na západ, s mývalem severním je to složitější. „Málo se ví, že za jeho větším rozšířením v Evropě stojí 2. světová válka. Pro kvalitní kožešinu byl v předválečném Německu chován na stovkách farem, ty však během masivního bombardování na konci války byly zničeny nebo poškozeny a ‚chovanci‘ se dostali do volné přírody,“ popisuje zoolog, ekolog a někdejší vědecký pracovník zoologického oddělení Národního muzea Miloš Anděra.
Záchrana? Jak pro koho
Mývalí populaci v Česku přiživili i nezodpovědní majitelé, kterým netradiční mazlíčci utekli nebo je sami vypustili do volné přírody. Ostatně podobný scénář, ale ve větším měřítku, stojí za rozšířením norka amerického na našem území. „‚Ochránci zvířat‘ v roce 2005 vypustili ve Vitějevci na Svitavsku přes tisíc norků a stříbrných lišek z klecí kožešinové farmy, stejně, jako někteří farmáři, když nebyl zájem o norčí kožešinu. Agilní a přizpůsobivý norek nabídnutou šanci dokonale využil a během pouhých dvou desetiletí ‚okupoval‘ víc než polovinu území ČR a v invazní expanzi pokračuje dál,“ líčí Anděra.
VIDEO: Mýval jako roztomilý mazlíček nebo obávaný škůdce?
„Nudíte se? Kupte si medvídka mývala,“ zní v kultovním českém filmu. Jenže mýval, jakožto divoké zvíře, do domácnosti nepatří. A nepatří ani do naší přírody. Proč a jak se k nám vlastně dostal?
Tažení proti invazním druhům posílila novela zákona z pera Evropské unie, která upravuje nakládání s 30 živočichy a 36 rostlinami na seznamu a také stanovuje požadavky na jejich regulaci ve volné přírodě. „Invazní nepůvodní druhy jsou nejen rizikem pro naši přírodu, ale způsobují i citelné finanční škody, v některých případech ohrožují i lidské zdraví. Náklady na jejich účinnou regulaci se jen u nás odhadují na více než 250 milionů korun ročně,“ říká ministryně životního prostředí Anna Hubáčková s tím, že díky tzv. antiinvazní novele budou moci proti invazním druhům zasahovat prakticky všichni myslivci.
Novinky čekají i majitele invazních druhů coby domácích mazlíčků. Zvířata si lidé mohou ponechat, ale musí zajistit, aby neutekli a aby se v zajetí dál nemnožili. „Tito chovatelé by se podle přijaté právní úpravy měli v průběhu letošního roku registrovat – Ministerstvo životního prostředí ČR ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR nyní připravuje registrační elektronický formulář, který bude chovatelům k dispozici,“ uvádí ministerstvo na svých stránkách.
Nutrie nedáme
Odchyt či lov invazních druhů proti sobě staví ochránce přírody a veřejnost. Zatímco jedni to vnímají jako jediný možný způsob, jak zabránit ekologickým i ekonomickým škodám, druzí hájí životy zvířat, která například potkávají při procházkách kolem řek. „Nutrie jsou býložravé a jejich přítomnost, dosahuje-li většího počtu, má devastující vliv na pobřežní vegetaci, čímž nejen zvyšuje břehovou erozi, ale snižuje i možnost hnízdění mnoha druhů ptactva či výskytu jiných ‚původních!‘ živočichů vázaných na tento typ rostlinstva,“ upozorňuje Miloš Anděra. Zjednodušeně řečeno – hájení jednoho života znemožňuje život druhý.
Nutrii říční (na obrázku) si lidé často pletou s bobrem evropským, naším původním druhem. Zdroj: pixabay.com
Nutrii říční (na obrázku) si lidé často pletou s bobrem evropským, naším původním druhem. Zdroj: pixabay.com
Živočichů zařazených na seznam invazních druhů je u nás však mnohem víc. Některé z nich už u nás ale žijí tak dlouho, že je vnímáme jako původní – třeba jelen sika, ondatra pižmová nebo králík divoký. „Tyto i další druhy se samozřejmě začleňují do přírodních procesů a stávají se i oběťmi různých predátorů, ale nikdy ne v takové míře, abychom mohli říci, že za nás udělají práci s vymizením nepůvodních druhů. Musíme si zvyknout na to, že přes veškerou snahu se většinu z nich na našem území ‚vymýtit‘ nepodaří a je třeba se zaměřit na zamezení co největších škod,“ dodává Anděra.
