Historici o Lidicích
V pátek 10. června si Česko připomíná jednu z největších tragédií, ke které došlo za druhé světové války na našem území: vyhlazení Lidic. Historici Jindřich Marek a Pavel Žáček ve vysílání CNN Prima NEWS objasnili okolnosti, za kterých k hrůznému činu došlo a vzpomněli i na zrádce, kvůli nimž byli nakonec vypátrání parašutisté a strůjci atentátu na Reinharda Heydricha.
Za smrtí 340 lidí z Lidic stál omyl, snaha zbavit se milenky a nutnost někoho potrestat. „Spojitost Lidic s atentátem na Heyndricha byla nicotná. Frank se však snažil dokázat svou razantnost a schopnost. Proto na pohřbu Heyndricha v Berlíně Hitlerovi předložil kauzu Lidice, které byly exemplárně potrestány. Využili je jako zastrašující a účinnou věc proti obyvatelům českých zemí,“ připomněl Marek.
Žáček doplnil, že nacisté hledali cíl, který našli blízko Prahy. „Jednalo se o spádovou oblast. Mohli si vybrat jinou vesnici, ale využili prohlídky, které byly zaměřeny na příbuzné lidí v exilu. To nakonec skončilo touto tragédií,“ uvedl. Příběh Lidic je známý po celém světě. Jedná se o paradox, kdy se nacisté snažili jméno obce na Kladensku vymazat z map i historie.
Sami si však svou snahu zničili. „Proč jsou Lidice známy po celém světě? Při válkám dochází k válečným zločinům, které však viníci tají. Zde to hrdě nacisté hlásili do světa,“ podotkl Marek. Na dotaz, zda se nacisté neobávali kritiky a odsuzování Žáček připomněl, že logika represivního nacistického a totalitního systému byla jiná.
„Nebáli se toho, co jim někdo řekne venku, za frontou. Zajímalo je, jaký to bude mít efekt uvnitř. Jak to zastraší okupované země. Museli reagovat na to, že byl jeden z nejvyšších mužů nacistické hierarchie napaden uprostřed říše,“ dodal s tím, že následné zveřejňování jmen popravených lidí, kteří se zapojili do odboje, mělo varovat nejen občany českých zemí, ale také parašutisty v zahraničí.
Gestapo nemělo jedinou stopu, jenže...
Brzy historicky známému běsnění nacistů však předcházel hrdinský čin parašutistů – zmiňovaný atentát na říského protektora.
Jenže ani Jozef Gabčík, Jan Kubiš a další hněvu nacistů neutekli. Za vším stála zrada dvou lidí. „Čurdova zrada byla pro gestapo opravdu velkým darem. Sice nevěděl, kde jsou ukryti, ale řekl jim jména rodin, které významně pomáhaly parašutistům. Gestapo pak mohlo začít rozmotávat nit, kdy mučením zlomili Vlastimila Moravce či Hanu Krupkovou. Stopy pak vedly k dalším rodinám a vznikla krvavá stopa ve vyšetřování,“ přiblížil Marek.
Rodiny, které parašutistům pomáhaly, byly popravovány. Stejně jako další jejich příbuzní. „Do té doby gestapo nemělo vůbec nic, žádnou kloudnou stopu. Jeden člověk však způsobil tuto tragédii,“ dodal. Žáček však připomněl, že Čurda – byť je známější – nebyl jediným, který své spolubojovníky zradil.
„Byl zde parašutista Viliam Gerik. První výslechy obou zrádců byly vzájemně ovlivňovány, gestapo je mohlo překvapovat tím, že něco ví. Byli to dva zrádci, od nichž šla tragédie. Nevznikla od domácího odboje, ale od těch, kteří byli speciálně vybráni a svou úlohu nezvládli,“ zdůraznil. Gerik pocházel ze slovensko-maďarského prostředí. „Byl vybrán do českého prostředí. Byl vyčerpaný a v naivní víře šel na českou policii doufaje, že ho vyhostí zpět na Slovensko. Policie ho ale musela nahlásit gestapu, které pak využilo jeho znalosti o výcviku,“ dodal Marek.
