Česko je národem pejskařů, výběr vhodného plemene však majitelům ne vždy vyjde podle plánu. Nemají-li zkušenosti, mohou volit pouze podle vzhledu a nehledí na temperament a potřeby daného psa i své rodiny. „Spousta lidí si bere nepřiměřeného psa, co se dynamiky a životního stylu týče,“ řekl pro CNN Prima NEWS psí psycholog Pavel Bradáč. Ze své letité praxe popsal, co by lidé před pořízením nejen malého štěněte měli zvážit. Odbornice na psí chování Dana Navrátilová zmínila také vhodnost „řidičáku na psy“. Oba experti se shodují, že „ideální plemeno“ například pro rodinu s dětmi neexistuje, vše je o přístupu, potřebách a výchově.
Výběr vhodného psa, který s vámi bude žít dlouhá léta, není záležitostí na pár chvil. Před koupí štěněte i dospělého psa by měli budoucí majitelé zvážit několik základních kritérií.
ČTĚTE TAKÉ: Policisté našli majitele zubožené fenky z Vyškovska. Hrozí jim až několikaleté vězení
„Spousta lidí si bere nepřiměřeného psa, co se dynamiky a životního stylu týče. Je obrovský rozdíl například v péči o srst, drápky – což se u jednotlivých plemen velmi liší – až po dynamiku (divokost a aktivitu či potřebu pohybu a činností) psa. Mluvíme o potřebě pohybu, kterou má každé plemeno jinou, mentální zátěži a stimulaci. Také se zapomíná na to, že některá plemena mají větší sklony k separační úzkosti. Tedy, některým psům nevadí být o samotě, jiným to vadí více,“ jmenoval Bradáč pro CNN Prima NEWS.
Za nejčastější problém označil skloubení životního stylu člověka a dynamiku daného plemene. „Příkladem má někdo usedlejší či stereotypnější životní styl a pořídí si aktivní plemeno, které potřebuje i několik hodin práce denně. Tu však nijak nenahradíte. Ano, část se nahradit dá – lidem radím mentální zátěž například v podobě psích hlavolamů, čmuchacích deček, lízacích podložek, her na doma a tak dále. Některá plemena však potřebují hodně zátěže a fyzický pohyb,“ pokračoval.
Bradáč zdůraznil, že je třeba si uvědomit, jaký má člověk životní styl a k tomu si vybrat přiměřené plemeno. „I co se například velikosti psa či cestování týče,“ podotkl.
Navrátilová také podotkla, že se lidé často nechají zlákat tím, jak pes vypadá, ale už se nepodívají, do jaké kategorie a skupiny patří. „Tedy, zda se jedná o teriéry, ovčáky, bull plemena... Ono ani když se jedná o společenské plemeno, tak to automaticky neznamená, že bude vždy vše bez problémů. Pokud si ale například vezmu teriéra, tak zkrátka bude rád lovit, očima bude sledovat, co se mihne. Určitě je chybou nepodívat se na temperament plemene a na založení psa,“ zdůraznila.
Požádejte o pomoc někoho s přehledem
Ačkoliv si člověk o vysněném plemeni mnoho načte na internetu či v odborných knihách, informace mohou být podle Bradáče zkreslené. „To, co u jednoho plemene chovatelům nevadí, je u jiných nevyhovující – ať už jde o hlídání, skákání po lidech, hyperaktivitu a další. Chovatelé často mívají posunuté hranice toho, co je normální a běžné. Spíše někdo, kdo má přehled přes mnoho plemen, dokáže spíše rozlišit rozdíly jednotlivých plemen, konkrétních jedinců a člověku poradit,“ zmínil.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Obrovská vlna solidarity. Muž u Teplic vyhodil štěně z auta, Tobiášek teď míří do nového domova
Člověk by měl podle něj také hledat význam v daných popisech a přednostech plemen. „Jedna věc je, když napíšete, že dané plemeno je dobrý ochránce rodiny. Tato věta může také znamenat, že pes nesnáší cizí lidi nebo psy. Takových vět v popisech je celá řada a je třeba se nad nimi zamyslet – abychom nakonec psa nemuseli posouvat do jiného chování, což může spotřebovat spousta času, energie a invence,“ líčil a uvedl příklad z praxe.
„Moje nejkratší konzultace byla, když mi volala paní s tím, že má brazilskou filu, která vrčí po sousedech v domě. Řekl jsem jí: ‚Ano, s tím se dá pracovat, umíme to změnit, ale v principu je tohle u brazilské fily normální chování – je to plemeno, které má chránit stáda a byt pro ni není úplně běžný.‘ Řekla, že děkuje a skončila. Jde o to, že stav přijala tak, jak je, do té doby jí to ale nikdo neřekl. Tedy, někdy je to o tom pochopit, co dané řeči a popisy na internetu znamenají,“ vysvětlil Bradáč.
Velký pes do malého bytu nepatří? Mýtus
To, co lidé nejčastěji slýchají, pokud si chtějí pořídit velké plemeno do bytu v panelovém domě, je kritika a slova o tom, jak pes bude trpět. Podle odborníků se však jedná spíše o pověru nebo mýtus.
„Při pořízení psa by měl člověk zvážit, zda žije v bytě nebo v domě, respektive, jaké pohybové nároky jsou s plemenem spojovány. V základu potřebuje pohyb každý pes, některá plemena však mají vyšší nároky. Jste osobně aktivně založení? Poté nevadí, když bude pes žít v bytě. Zároveň by měl člověk zvážit, kolik času tráví v práci, jak moc se může psovi věnovat, jestli sám dává přednost klidu a chození na kávičku do restaurací,“ jmenovala Navrátilová.
„Pokud dá člověk psovi dostatečný pohyb při procházce několikrát denně, dá mu mentální zátěž, tak může být i v jednopokojovém bytě. Že velký pes potřebuje velký prostor, je častá pověra, která se mi zdá trochu zbytečná. Naopak, spousta psů není unavená a nemá dostatek mentálních činností a zátěže – ačkoliv mají velikánskou zahradu. Psi chtějí nějakou práci, a když ji nemají, tak si ji najdou. Třeba i tím, že na zahradě trhají zavlažování,“ sdělil Bradáč.
Další často mylnou představou je, že chlupatí psi ve vyšších teplotách trpí. „Na vyšší teplotu si přitom zvládnou zvyknout daleko snáz – pokud mají dostatek vody a prostoru – než na teploty nízké. Pokud máte psa v bytě a umístíte ho bez přípravy a aklimatizace ven, kde je -5 °C, tak si nezvykne. Pokud bude ale venku celý rok, dokáže si v pořádku zvyknout,“ sdělil.
Ideální plemeno k dětem neexistuje
Často lidé také přemýšlejí o tom, jaká plemena jsou například vhodná pro děti. „Osobně si myslím, že to není úplně o plemenech. V podstatě se dá říci, že většina plemen je k dětem vhodných, je to však o způsobu fungování, socializace, o výběru konkrétního jedince. Často se zapomíná, že se nesocializuje jen na psy, ale musí toho zvládat daleko více,“ líčil Bradáč.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Pohlazení, které ohrožuje druhé. Držitelé asistenčních psů jsou zoufalí, líčí své zkušenosti
Uvedl také příklady z praxe. „Typické jsou třeba případy pokousaných dětí ve věku deset až dvanáct měsíců. A je to obvykle způsobeno právě tím, že pes není socializovaný na manipulace rukama – dítě se v tomto věku učí chodit, natahovat ruce k pejskovi, snaží se ho nějak manipulovat, přibližovat se k němu. To je nejčastější konfliktní situace, kdy na to pes nebyl předem připravený a socializovaný. U větších dětí je to spíše výjimečný problém a nešťastná náhoda,“ pokračoval.
Případy, kdy pes takto na malé dítě zareaguje, zná Bradáč napříč plemeny. „Nemám pocit, že by některé z nich bylo v tomto případě nějak ‚horší‘ nebo ‚lepší‘,“ dodal.
Podle Navrátilové je vhodné při pořízení psa k dítěti zvažovat i jeho velikost. „Pokud je to pes hlavně pro děti, tak nebudu asi úplně brát labradora, který je v půl roce už tak těžký, že by ho děti nezvládly. Taky je dobré zvažovat, aby děti mohly psa venčit. A v neposlední řadě vybrat plemeno podle jeho vloh a nějakým způsobem ho od začátku vést,“ sdělila.
Vnímejte u psů signály
Ne vždy se však lidé rozhodnou vzít si malé štěně, ale dospělého psa například z útulku.
„Pokud znám historii konkrétního psa, tak je to jedině dobře a vím, proč do útulku šel, ale mám hodně případů, kdy tam pes údajně skončil kvůli alergii, nedostatku času nebo narození dítěte. Za tímto způsobem zbavení se psa je ale často schované něco typu ‚rozbil jsem hračku, tak se jí zbavuji‘. Tedy, že někdo svým špatným chováním, tím, že byl na psa zlý, snažil se ho vychovávat silou, donucováním, násilím či škubáním, z něj vytvořil neurotika, který je následně často agresivní a pak se ho zbavují,“ popisoval Bradáč.
Princip správné prevence podle něj je v tom, že pes dává signály, a pokud je člověk bude znát – ať už se jedná o ty základní či emoční – bude vědět, co se pes například snaží dát najevo a tedy, kde má pes svoje hranice toho, co je schopen zvládnout.
„Je hodně pověr kolem psí komunikace a emočních signálů, například, vrtění ocasem není vždy radost, ale je to vzrušení všeho typu – může být i stresové. Pokud se pes olizuje, mhouří oči, může být ve stresu a ne mít radost. Pokud lidé na tyto signály neslyší, může se je pes snažit dát najevo tak, že vrčí či kouše a přitom pouze říká: ‚Prosím nedělej to, co děláš, bojím se toho.‘ Když lidé nebudou na tyto signály slyšet, tak nebudou vědět, jestli pes nějakou situaci nezvládá,“ zdůraznil.
Podle Navrátilové lidé většinou ani nepřemýšlí nad tím, co si pes v útulku již mohl prožít.
„Primárně přemýšlí tak, že jdou pejska zachránit a poté ho ‚zavalí láskou‘. Chtějí mu nahradit to, že vůbec v útulku byl a o pomoc s nějakým problémem si řeknou až třeba o půl roku či rok později. Zprvu totiž mohou mít pocit, že ‚chudáček, něco si prožil, tak se tak chová, trpěl‘, a tak mu jeho chování trpí také. Pak to ale může i gradovat. Viděla jsem případy, kdy byl pes opravdu nakonec rád, že je v útulku než doma. Měl tam splněné základní potřeby, režim, vedení a nebyl doma, kde to neklapalo,“ vzpomněla.
Když vidíte u psa změnu, jednejte
Oba experti pomáhají lidem s převýchovou psů nebo jejich výcvikem. Kdy se tedy na odborníka obrátit? Co nejdříve. „Prvním během je podívat se, jestli je pes zdravý a netrápí ho nějaké zdravotní obtíže. Pokud problémy či změny začaly náhle, pes je zdravý a do týdne se chování nezmění či dokonce graduje, tak bych na nic nečekala. Stejně tak u štěňat. První problémy se vyskytují okolo puberty a u fen s příchodem prvního hárání,“ vysvětlila Navrátilová.
Čas v takových případech hraje hlavní roli. „Do roka je otevřené okno pro učení zvířete jednoduchou formou, tedy, změny a problémy lze velmi rychle odstranit. Po roce to jde také, ale mnohem hůře. Když lidé čekají rok, dva, tak je náprava mnohem těžší, neboť došlo k nějakým návykům, jak u psů, tak u lidí. Nikdy nevadí, když si zavolám o pomoc nebo konzultaci. Dobrý trenér a odborník vám řekne, jak máte postupovat dál,“ doplnila.
Podle Bradáče by měl člověk vyhledat pomoc již ve chvíli, kdy sám zvažuje, že takové chování není u psa běžné. „Pokud problém řešit nezačne, tak ho překvapí. Průšvih je, když zavoláte ‚odborníkovi‘ a ten vám řekne: ‚Tohle si pes nesmí dovolit; to pes musí vydržet.‘ To jsou za mě devastační věty. Pes je živý tvor a dělá jenom to, co jsem ho naučil a nebo to, co ho zbaví stresu. Když psa budu k čemukoliv donucovat, tak může ‚bouchnout‘ nebo mu zůstane stres, který se ve finále může projevit i agresí,“ podotkl.
Dodal, že každý psí problém jde řešit bez násilí, zbavením psa strachu či stresu, změnou motivace a nebo naučením správného chování.
„Řidičák“ na psa? Někdy by byl vhodný
U některých plemen musí lidé počítat s tím, že jsou například tvrdohlavější nebo nejsou vhodná pro naprosté začátečníky. Přesto si je budoucí majitelé vyhlédnou a pořídí – načež mohou podcenit výchovu a pes jim přeroste přes hlavu.
„Na některá plemena by byl ‚řidičák na psa‘ – podobně jako máme papíry na auto – vhodný, ale těžko říci, jestli se to někdy stane. Nebo psychotesty. Zároveň jsem si ale všimla, a možná to bude lepší varianta, že už si řada chovatelů – ale i mnoho útulků – velmi dobře rozmýšlí, komu psa prodají či dají. Od věci také není osvěta. Člověk by si měl také představit sílu psa, až vyroste,“ sdělila Navrátilová.
Podotkla, že velký dospělý pes je v podstatě zbraň. „Jak se říká, v autě jsme také jednou nohou v hrobě a v kriminále. Pes je také zodpovědnost. Dnes, když se vám zvíře vymkne z rukou, tak čelíte ublížení na zdraví a můžete skončit až na dva roky ve vězení. Třeba i takové věci povedou k tomu, že si lidé pořízení psa více rozmyslí,“ pokračovala.
Zároveň ale přiznala, že kdo chce, dané plemeno si někde sežene – navzdory tomu, že by jednou mohly být nařízené psychotesty pro majitele určitých typů psů.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Boj o život thajské dívky: Pes jí ve spánku zaútočil na krk. Běžně nekouše, nechápe majitel
