Kampaň upozorňuje na problém se saháním a rozptylováním asistenčních psů
Jsou přátelští a roztomilí, svou roli pomocníka však berou velmi vážně. Asistenční psi provázejí své pány na každém kroku, jsou jejich ušima, očima i pomocnou rukou. Řada lidí si však stále neuvědomuje, že čtyřnozí asistenti potřebují pro výkon své práce klid. Proto organizace Helppes s podporou agentury WMC Grey zorganizovala osvětovou kampaň Na cizí psy se bez svolení nesahá. Jak pouhé pohlazení či rozptylování psa může držitelům čtyřnohých pomocníků uškodit, přibližují jak oni, tak trenéři.
Lidi se zdravotním postižením či psychickými obtížemi, doprovázené asistenčním psem, můžete potkat na ulici, v dopravních prostředcích, v obchodě – vlastně kdekoliv. Pro takového člověka je pes nepostradatelným společníkem, který mu pomáhá najít správnou cestu, podávat nejrůznější předměty a leckdy i udržet křehkou duševní rovnováhu.
ČTĚTE TAKÉ: Dojemné shledání. Muži se ztratil pes, po dlouhých osmi letech se našel. Nikdo neví, kde byl
Nejde o běžného domácího mazlíčka, nýbrž skutečného „profesionála“, jehož práce je nadmíru důležitá. Přesně tak by k němu měli lidé přistupovat, ačkoliv má srst a čtyři nohy.
Když prosba nestačí
Osvětová kampaň, za níž stojí organizace Helppes s podporou agentury WMC Grey, přináší příběhy těch, kterým okolí svou interakcí se psím asistentem ztěžuje život – a někdy jej i ohrožuje.
„Bydlím ve velkém městě se svou vodicí fenkou Tery. Náš problém jsou převážně ostatní majitelé psů, kteří mají pocit, že psům dostatečně a odborně rozumí. Nechápou, proč by si nemohli pohladit cizího psa, když je vycvičený. Často si ani neuvědomují, proč by si měli přivolat svého psa, když procházíme kolem. Mnohdy nerespektují, že já jsem na své Tery závislá. Nevidím je, ani jejich psa. A když mě Tery přestane vést, protože ji začnou hladit, je to pro mě velice nebezpečné,“ popsala Tereza s poruchou zraku.
Jakmile ten člověk sáhne na Arinku, Kája dostane záchvat. Začne křičet, nadávat a zoufale se snaží utéct.
Obdobné nepříjemné zkušenosti zažívá maminka Káji, chlapce, který trpí autismem. „Jeli jsme v autobusu společně s Kájou a naší asistenční fenkou Arinkou. Klidně seděla vedle Káji, plně se na něj soustředila a pomáhala mu zvládnout cestu v relativním klidu. Najednou ale přistoupil cizí člověk a chystal se Arinku pohladit. Vše se odehrálo ve zlomku vteřiny – nestihla jsem zareagovat ani ho varovat,“ líčila.
Maminka chlapce hned věděla, co bude následovat. „Kája nezvládne, když se cizí člověk dotkne jeho asistenčního psa. A přesně to se stalo – jakmile ten člověk sáhl na Arinku, Kája dostal záchvat. Začal křičet, nadávat a zoufale se snažil utéct,“ doplnila.
Petra trpí posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD) a její asistenční fenka Gita je jí obrovskou podporou. Jakmile však ostatní nerespektují jasný nápis na vestičce psa – Nehladit, pracuji! – nastává pro ni nemyslitelné peklo.
„Nastal den, kdy musím překonat svůj strach – strach z lidí, cestování i uzavřených prostor. Dnes musím do obchodu. Třesou se mi ruce, když se oblékám. Nasazuji postroj své asistenční fence Gitě. Snažím se uklidnit a vyrážíme společně na vlakové nádraží. Když vlak přijíždí, prudce brzdí. Ten zvuk je pro mě nesnesitelný. Zacpávám si uši, ale úzkost už přichází. Třesou se mi ruce, nohy a celé tělo. Přesto nastupuji. Sedám si na místo vyhrazené pro handicapované. Roztřesenou rukou hladím Gitu a soustředím se jen na ni. Snažím se uklidnit,“ líčila zkušenost.
Panická ataka přichází v plné síle. Nemůžu dýchat a začínám hyperventilovat. Mám pocit, že se udusím a zemřu. Nedokážu ze sebe vydat ani hlásku. A tak Gitu pořád hladí, jako by to bylo v pořádku.
Najednou však uslyšela mlaskání a periferně viděla ruce, které se natahovaly ke Gitě. „‚Jé, to je krásný pejsek! To určitě není váš, že? Vy ho asi cvičíte pro někoho jiného, co?‘ Cítím, jak se mi stahuje hrudník a nohy se mi rozklepou ještě víc. Panická ataka přichází v plné síle. Nemůžu dýchat a začínám hyperventilovat. Mám pocit, že se udusím a zemřu. Nedokážu ze sebe vydat ani hlásku. A tak Gitu pořád hladí, jako by to bylo v pořádku. Já tam sedím, paralyzovaná, s jediným přáním – zmizet. Jenže vlak se už rozjel a já nemám kam utéct,“ dodala Petra.
V případě pětiletého Péťi s poruchou autistického spektra a jeho asistenční fenky Poppy má maminka mnohdy obavu, že kvůli nerespektujícím lidem přijde její syn k úrazu.
„Poppy je se synem spojena amortizačním pásem a pracuje s naprostým soustředěním. Tvoří spolu harmonický a láskyplný tým. Když ale dorazíme na dětské hřiště, nastává chaos. Stačí, aby jedno z dětí spatřilo Poppy. Bez zábran ji začne hladit, šišlat na ni a snaží se ji přimět ke hře. To spustí lavinu dalších dětí, kteří se k Poppy sesypou. Snažila jsem se přítomným maminkám vysvětlit, že Poppy je asistenční fenka a má důležitou roli, na kterou se musí soustředit,“ sdělila.
Ani prosby a vysvětlení se však neobešly bez problémy a negativních reakcí některých maminek. „Nechápaly, proč by právě jejich dítě nemohlo Poppy pohladit. ‚Co je na tom špatného?‘ říkaly, jako by to bylo něco nepochopitelného. Podobné situace si vybraly svou daň. Když teď jdeme na procházku a zamíříme směrem k hřišti, Poppy už dopředu vystoupí ze své role asistenčního psa,“ líčila důsledky.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Drsné záběry ukazují, jak muž nechal v lese u Dubí psa. Zastavil auto, kopl po něm nohou a ujel
„Místo soustředění se chce ke hřišti rozběhnout. Děti na ni z dálky volají: ‚Poppy!‘ a křičí povely jako ‚Ke mně!‘ nebo ‚Pojď sem!‘, které dobře zná. Pro mého syna je to nejen nepříjemné, ale i nebezpečné. Amortizační pás, který ho spojuje s Poppy, je v takových chvílích spíš komplikací,“ dodala maminka chlapce.
Do nepříjemných situací se navíc mnohdy dostávají i trenéři pejsků. O svou zkušenost se podělila Zuzana, která cvičila s fenkou Jessie jízdu v MHD. „Do tramvaje přistoupila starší paní. Jessie ji hned zaujala. Začala na ni hlasitě šišlat: ‚Ty máš na šobě napšáno: nehladit, placuji, viď?‘ a přitom začala Jessie hladit. Ta bezmoc v podobné situaci je neuvěřitelná,“ zdůraznila trenérka.
Vždy si v podobných situacích představuje, jaké důsledky může mít podobné chování pro klienty a budoucí majitele asistenčních psů. „Někteří mají poruchu autistického spektra a podobná situace jim může vyvolat záchvat. Pokud máte nutkavou chuť si cizího psa pohladit, vždy se napřed zeptejte jeho majitele,“ zdůraznila Zuzana.
Majitelé se nedokážou bránit
Obecné zásady pro zacházení se psy – zejména pak těmi asistenčními – jsou, aby na ně lidé nemluvili, nehladili je a nedrbali, a to navzdory faktu, že jsou čtyřnozí pomocníci velmi roztomilí. Pokud si člověk nemůže pomoci, vždy je důležité, aby se zeptal páníčka, zda s pohlazením souhlasí. Důležité je nebrat jako urážku případné odmítnutí nebo nesouhlas.
ČTĚTE TAKÉ: Výlet do Prahy skončil na záchytce v Pardubicích. Cestou žena ztratila tašku i jezevčíka Žofku
„U osob s PTSD či poruchou autistického spektra může hlazení psa spustit i ataku paniky, strachu či záchvat,“ vysvětlila Zuzana Daušová, ředitelka Helppes – Centra výcviku psů pro postižené a dlouholetá cvičitelka asistenčních psů. „Tito lidé se většinou nedokáží bránit a říci rázné ne. Svého psa mají naopak naučeného, aby jim vytvářel prostor a odstup od cizích lidí,“ doplnila.
Někteří lidé mohou namítnout, že chtějí člověku s handicapem pomoci. I v takové chvíli je třeba se dotyčného zeptat, zda pomoc skutečně potřebuje a chce. Neznalí lidé mohou mít pocit, že by nějaký úkon zvládli lépe než čtyřnozí asistenti. Zároveň však opomíjí fakt, že právě na tuto práci a pomoc byli konkrétní psi vycvičeni a ví, co dělají. Se svým pánem jsou navíc dokonale sehraní.
Na straně druhé pak může člověk s postižením nevyžádanou pomoc vnímat jako zpochybňování jeho schopností a soběstačnosti, přičemž právě tyto hodnoty jsou pro něj velmi důležité.
„Asistenční psi svou práci vykonávají s nadšením a ochota pomáhat byla jedním z hlavních předpokladů pro jejich výběr do výcviku. Dostává se jim lásky, pozornosti i neustálé společnosti jejich pána, nestrádají ani nedostatkem her, procházek a kontaktů s psími kamarády,“ dodala Daušová.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Narodila se trojčata kriticky ohroženého tygra sumaterského. Podívejte se na jejich první chvíle
