Konflikt mezi Izraelem a Íránem trvá již přes týden. Jestli ale během něj Izrael dosáhl nějakých vojenských úspěchů, není jasné. Není totiž jasné, čeho Izrael chce dosáhnout, popisuje Zora Hesová z Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Oficiálně deklarovaný cíl, tedy snaha zastavit Írán ve vývoji jaderných zbraní, podle ní neodpovídá realitě. Cílem proto podle Hesové mohlo být přerušení americko-íránských rozhovorů. „Nelze vyloučit ani to, že eskalace konfliktu s Íránem má odvést pozornost od situace v Gaze, kde čelí Izrael ostré mezinárodní kritice,“ dodává.
Uplynul už zhruba týden od doby, kdy Izrael spustil agresi vůči Íránu. Čeho se za tu dobu Izraeli podařilo dosáhnout?
Myslím, že přesně nevíme, jaké byly cíle tohoto útoku. Útok přišel v momentě, kdy probíhala jednání o omezení íránského jaderného programu, která byla následně Izraelem přerušena. To je možná vůbec první jednoznačný výsledek tohoto útoku – přerušení již probíhajících rozhovorů je závažné a mohlo být jedním z cílů útoku.
ČTĚTE TAKÉ: Brusel si došlápne na množírny. Expertka popsala, jaké nové povinnosti budou mít chovatelé
Dalším efektem bylo, že kromě zabití řady vysokých představitelů íránských ozbrojených složek se zdá, že útok na čas ochromil vnitropolitické dění v Íránu. Země se už několik let zmítá v opakovaných protestech – ještě před měsícem lidé protestovali proti zvyšování cen paliva. Írán má velmi aktivní občanskou společnost, která si v posledních letech vynutila od režimu poměrně výrazné ústupky. Vláda je navíc v tuto chvíli vedena umírněnějšími politiky. Obávám se proto, že útok, který nezasáhl pouze vojenské cíle a jaderná zařízení, ale i civilní, může zásadně narušit protestní hnutí a tlak společnosti na reformu režimu.
Obecně se má za to, že izraelská armáda nemá kapacitu zcela zničit celou infrastrukturu potřebnou k výrobě jaderné zbraně.
Co se týče dalších možných cílů útoku, situace zůstává nejednoznačná. Izrael jako oficiální důvod uvedl snahu zastavit nebo alespoň zbrzdit bezprostřední riziko, že Írán začne vyrábět jaderné zbraně. Víme ale z amerických i dalších mezinárodních zdrojů, že Írán jaderné zbraně aktuálně nevyrábí. Navíc se obecně má za to, že izraelská armáda nemá kapacitu zcela zničit celou infrastrukturu potřebnou k výrobě jaderné zbraně. Pokud tedy došlo k poškození části nadzemních zařízení, určitě to vývoj zpomalí a zkomplikuje, ale není pravděpodobné, že by tím Izrael dosáhl svého deklarovaného cíle.
Ájatolláh Alí Chameneí je duchovním vůdcem Íránu. Zdroj: čtk/profimedia.cz
Izraelský ministr se nechal během čtvrtka slyšet, že íránskému ajatolláhovi Sajjidu Alímu Chámeneímu „nemůže být dovoleno dál existovat“. Můžeme tomu rozumět tak, že zničení jaderného programu bylo do určité míry záminkou a že hlavní cíl útoku, jak sama říkáte, je někde jinde?
Spekuluje se o tom, že Izrael má schopnost výrazně poškodit část íránského jaderného programu. Kromě útoků na samotná zařízení došlo také k atentátům na řadu jaderných odborníků, což naznačuje, že právě tohle je jedním z hlavních cílů izraelských operací.
Zaznívají také výzvy ke svržení režimu – například premiér Benjamin Netanjahu první den útoků, v pátek třináctého, veřejně vyzval Íránce k povstání.
Pokud by však šlo o úplné zničení jaderného programu, může být druhotným cílem také snaha zatáhnout do konfliktu Spojené státy – tento záměr je ze strany Izraele dokonce otevřeně deklarován. Řada izraelských představitelů opakovaně vyzývá, aby se USA do této situace zapojily a převzaly hlavní roli při případném útoku na íránská zařízení, protože disponují zbraněmi, které by mohly zasáhnout cíle hlouběji a účinněji. Není však jisté, že by k tomu skutečně došlo.
Zaznívají také výzvy ke svržení režimu – například premiér Benjamin Netanjahu první den útoků, v pátek třináctého, veřejně vyzval Íránce k povstání. Svou výzvu formuloval nejen v angličtině, ale i v perštině a citoval přitom hesla z protestů za ženská práva. To bylo velmi neobvyklé gesto a může signalizovat, že Izrael má i širší cíl než jen narušení jaderného programu – totiž destabilizaci nebo dokonce změnu režimu.
To je ale velmi problematické z několika důvodů. Není zřejmé, jaká by měla být legitimita takového zásahu ani jaké jsou jeho reálné šance na úspěch. Tato rétorika připomíná vývoj z počátku tisíciletí, konkrétně rok 2003, kdy byl Irák napaden pod záminkou existence zbraní hromadného ničení. Výsledkem byly roky válek, destrukce a destabilizace celého regionu: Následky těchto událostí pociťujeme dodnes, včetně Evropy. Obávám se, že opakování rétoriky o svržení režimu bez zřetelného plánu a mezinárodní legitimity nás opět vrací k tomuto temnému období nedávné historie.
Cíl Izraele neodpovídá realitě, říká expertka
Zastavme se tedy u toho pojmenovaného cíle Izraele, kterým je zastavení jaderného programu. Co o něm dosud víme?
Myslím si, že i tenhle oficiálně deklarovaný cíl, tedy zastavit Írán ve vývoji jaderných zbraní, neodpovídá realitě. Írán totiž v současnosti jaderné zbraně nevyrábí. Je ale očividné, že si buduje takzvanou kapacitu prahové země, tedy schopnost jadernou zbraň v případě rozhodnutí rychle vyrobit. To samé mají například Japonsko nebo Německo.
Potřeba jsou k tomu kvalifikovaní odborníci a dostatek obohaceného uranu – a právě k tomu se Írán postupně přibližuje. Přesto ale stále neexistují důkazy o tom, že by Írán jadernou zbraň vyráběl. Navíc je signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) a podléhá velmi přísnému a invazivnímu režimu mezinárodních inspekcí. Mnozí inspektoři opakovaně navštěvovali zařízení, na která nyní útočí Izrael, a jejich závěry dosud nenasvědčují existenci aktivního vojenského jaderného programu.
V tomto světle se tedy zdá, že se Izrael snaží zabránit tomu, aby se Írán mohl stát touto potenciální jadernou mocností. Jenže mezinárodní právo neomezuje samotné dosažení této kapacity – zakazuje pouze výrobu jaderných zbraní, k čemuž se Írán zavázal. Izrael naproti tomu signatářem této smlouvy není.
Zároveň se zdá, že cílem Izraele je narušit pokračující rozhovory mezi Íránem a Spojenými státy, které se nyní opět rozbíhaly, a vynutit si silové řešení. Právě Netanjahu v minulosti významně přispěl k tomu, že Donald Trump v roce 2018 odstoupil od jaderné dohody s Íránem, a to navzdory tomu, že dohoda fungovala a efektivně omezovala obohacování uranu. Tehdy to vedlo k výrazné eskalaci napětí a faktickému obnovení íránského jaderného programu.
Netanyahu is not the President of the United States.
— Bernie Sanders (@BernieSanders) June 18, 2025
He should not be determining U.S. foreign and military policy.
If the people of Israel support his decision to start a war with Iran, that is their business and their war.
The United States must not be a part of it.
Nelze vyloučit ani to, že eskalace konfliktu s Íránem má odvést pozornost od situace v Gaze, kde čelí Izrael ostré mezinárodní kritice. Humanitární pomoc je od března blokována, dochází ke střelbě tanky na civilisty, a mělo se diskutovat o revizi asociační dohody mezi Izraelem a EU. Právě v tomto momentě však Izrael přichází s vojenskou eskalací vůči Íránu – a pozornost světové veřejnosti se okamžitě přesouvá jinam. Z toho důvodu se obávám, že izraelská vláda v čele s Netanjahuem tuto eskalaci záměrně načasovala v momentě, kdy byla pod největším tlakem.
Jak dlouho předpokládáte, že bude tenhle konflikt trvat? Může se natáhnout podobně jako Vámi zmiňovaná válka v Iráku, která trvala osm let?
Válka s Irákem trvala osm let, protože to byla klasická pozemní válka, vedená o území na íránsko-irácké hranici, do které byly zataženy miliony vojáků. Takový scénář dnes ale neočekáváme – nikdo nepředpokládá pozemní invazi. Izrael nemá kapacitu k rozsáhlé pozemní operaci na území Íránu a totéž platí i pro Spojené státy. Můžeme sice počítat s cílenými speciálními operacemi, ale ne s rozsáhlým tažením.
Tento druh konfrontace proto nemůže pokračovat donekonečna a pravděpodobně se dostane do určitého bodu vyčerpání, možná během několika týdnů.
Proto se ani nezdá pravděpodobné, že by šlo o plnohodnotný „klasický“ válečný konflikt. Co se ale už teď děje – a je to velmi závažné – jsou vzájemné raketové útoky. Jejich dopad na civilní obyvatelstvo je naprosto nepřijatelný na obou stranách, jak v Íránu, tak v Izraeli. I když Izrael tvrdí, že Írán již možná vystřílel polovinu svých raket, i izraelské obranné systémy – například ty na sestřelování balistických střel – mají omezené kapacity. Tento druh konfrontace proto nemůže pokračovat donekonečna a pravděpodobně se dostane do určitého bodu vyčerpání, možná během několika týdnů.
Na druhou stranu, pokud tento konflikt neskončí nějakou dohodou, například mezi Spojenými státy, Evropou a Íránem ohledně jeho jaderného programu, existuje reálné riziko jeho další eskalace. Může dojít k útokům na americké cíle v regionu, které by do konfliktu mohly zatáhnout Spojené státy mnohem hlouběji. V takovém případě by mohl vzniknout vleklý, vyčerpávající konflikt, který by se táhl roky a měl podobu méně intenzivních, ale opakovaných útoků a destabilizačních aktů.
Bomb disposal experts worked to remove explosives from a site of an Iranian missile strike in Israel's Beersheba, that left a crater in the ground and caused damage to residential buildings https://t.co/6o1dJo8JBS pic.twitter.com/8wJFZFQK3C
— Reuters (@Reuters) June 20, 2025
Už nyní například vidíme, že ačkoliv se Izrael vojensky prosadil a uzavřel příměří s Libanonem, konflikt v praxi nekončí – Izrael v březnu zase útočil na Bejrút. Totéž platí pro Sýrii a Gazu a může to předznamenat dlouhé období sporadických útoků i na íránské cíle. Představit si lze tedy scénář, ve kterém válka „skončí“ formálně, ale reálně přejde do fáze permanentní nestability.
Největším rizikem zůstává, že by Írán mohl čelit systematickému útoku na svou klíčovou infrastrukturu – vodní, energetickou, vývozní, což by mohlo vést až k rozvratu státu. Takový vývoj by měl katastrofální následky nejen pro region, ale i pro globální bezpečnost. Doufejme, že k tomu nedojde, ale v tuto chvíli to nelze s jistotou vyloučit.
Íránské jaderné zařízení v Aráku ve středním Íránu 14. června 2025 poté, co bylo zasaženo izraelskými údery. Zdroj: AFP / Satellite image Maxar Technologies / AFP / Profimedia
Tři scénáře vývoje
Jaké tedy jsou možné scénáře dalšího vývoje? Existuje podle Vás například možnost, že se Írán vrátí do období, kdy se v něm nosily bikiny jako před vládou Chameneího? Nebo je naopak pravděpodobnější, že se po hypotetickém rozpadu toho současného zřízení Írán nikam výrazně neposune, popřípadě se dokonce propadne do chaosu?
Pro mnoho lidí představuje „změna režimu“ pozitivní svržení diktátora. Ve skutečnosti ale neexistuje příklad, kdy by režim změněný silou – bombami nebo pozemní invazí – vedl k vytvoření stabilnějšího nebo přijatelnějšího režimu. Vždy to skončilo válkami, povstáními nebo invazemi. Možnost vynucené změny autoritářského režimu se mi nezdá jako reálná. Změna musí přijít zevnitř společnosti, ne násilím nebo vnější intervencí. Válka naopak vnitřní změny brzdí.
Mezitím existuje mnoho různých scénářů. Ten nejlepší by byl, kdyby válka skončila v horizontu týdnů. Kdyby se snižovaly počty útoků, proti válce sílily hlasy, došlo na velký tlak na diplomatické řešení a k obnovení vyjednávání. Írán se evidentně snaží vyhnout přímé konfrontaci s USA, protože to by vedlo k mnohem větší destrukci a znemožnilo by jakékoli budoucí vyjednávání.
Nejhorší scénář by byl, kdyby se konflikt rozšířil a eskaloval, kdyby Izrael a USA útočily i na další vojenskou, ropnou a energetickou infrastrukturu.
Donald Trump nedávno prohlásil, že se rozhodne během čtrnácti dní, což může znamenat, že USA se do konfliktu aktivně zapojí. Tento druhý scénář, tedy americká intervence, je rizikovější. Pokud by šlo jen o útoky na jaderná zařízení, útoky by mohly válku ukončit s tím, že by Trump a Izrael mohli vyhlásit vítězství. Režim by to přežil, i když by pravděpodobně ukončil spolupráci v rámci jaderné dohody a mohl by se rozhodnout jaderné zbraně skutečně vyrobit jako obranný prostředek.
Nejhorší scénář by byl, kdyby se konflikt rozšířil a eskaloval, kdyby Izrael a USA útočily i na další vojenskou, ropnou a energetickou infrastrukturu, Írán by pak začal napadat americké základny v regionu, uzavřel by (Hormuzský) průliv a celý region by se ponořil do hluboké destabilizace a následovala by globální ekonomická krize. V takovém případě by se Írán mohl začít rozpadat, a Izrael by pokračoval v dlouhodobém bombardování, podobně jako je tomu dnes vůči Sýrii. To je scénář extrémně negativní, ale bohužel ho nelze zcela vyloučit.
Premiér Benjamin Netanjahu na schůzi parlamentu Zdroj: Profimedia.cz
Který z těchto scénářů je podle vás v současné situaci a podle dostupných informací nejpravděpodobnější?
Dnes (v pátek) v Ženevě začínají rozhovory mezi takzvanou E3, tedy třemi evropskými zeměmi (Francií, Německem a Velkou Británií – pozn. red.), a Íránem. Je zřejmé, že Írán o jednání stojí, takže určitá šance na diplomatické řešení existuje. K tomu by však bylo potřeba, aby se Spojené státy aktivně zapojily a daly jasně najevo ochotu jednat.
Spoke with President @Isaac_Herzog concerning the escalating situation in the Middle East.
— Ursula von der Leyen (@vonderleyen) June 13, 2025
I reiterated Israel’s right to defend itself and protect its people. At the same time, preserving regional stability is vital.
I urge all parties to act with maximum restraint and work…
Mám proto pocit, že pravděpodobnější je takzvaný střední scénář. Ten nejhorší scénář – rozsáhlá eskalace – bohužel také nelze úplně vyloučit. Řekla bych tedy, že pravděpodobnost vývoje se momentálně pohybuje někde mezi scénářem jedna a dvě. Ale je velmi obtížné to přesně odhadnout, protože nevíme, co se odehrává v zákulisí a jaké jsou reálné možnosti jednotlivých aktérů.
Kritizujeme Rusko za nelegální agresi, ale pokud se teď nedistancujeme od útoku Izraele, ztrácíme argumenty vůči dalším zemím, které by mohly podle stejného vzoru útočit na své sousedy – například Čína na Tchaj-wan.
Mluvčí Kremlu Peskov se nechal během čtvrtka pro Sky News slyšet, že zabití íránského ajatolláha by znamenalo „otevření Pandořiny skříňky“. Má tenhle konflikt potenciál přerůst ve větší, rozsáhlejší konflikt mimo region?
Obávám se, že situace je vážná, i když zatím nejde o konflikt, který by přesáhl rámec regionu. Ten region ale rozhodně není malý. Celý tento prostor by se ale mohl stát dějištěm vzájemného násilí. A protože má zásadní vliv na zbytek světa, jeho destabilizace by měla globální dopady.
Zatím ale nevidím známky, že by se konflikt rozšiřoval mimo tento region. Co však sledujeme na globální úrovni, je reakce na izraelský útok, který byl nevyprovokovaný. Je potřeba říct, že Izrael svůj útok sice označuje jako preventivní, ale v mezinárodním právu takový důvod není považován za legitimní. Takový útok je považován za legální pouze tehdy, pokud je hrozba bezprostřední a pokud byly vyčerpány prostředky na jeho odstranění. A to zde zjevně nebylo – Írán jadernou zbraň nemá a zároveň probíhala diplomatická jednání.
O to víc znepokojuje, že se někteří evropští politikové – jako Ursula von der Leyen, Emmanuel Macron nebo Olaf Scholz – v reakci na útok jednoznačně postavili na stranu Izraele, aniž by reflektovali, že šlo o porušení mezinárodního práva. Pokud jako mezinárodní společenství nedáme jasně najevo, že takové jednání není přijatelné, otevíráme tím cestu dalším zemím, aby „preventivně“ zaútočily na kohokoliv, koho subjektivně označí za hrozbu. Přesně tak argumentovalo Rusko při invazi na Ukrajinu.
Kritizujeme Rusko za nelegální agresi, ale pokud se teď nedistancujeme od útoku Izraele, ztrácíme argumenty vůči dalším zemím, které by mohly podle stejného vzoru útočit na své sousedy – například Čína na Tchaj-wan.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Rusové jsou jednorázoví, jdou a umřou. Ukrajinské ztráty jsou ale velké, říká dobrovolník
