Prakticky každý týden se ve světě objeví nějaká nová varianta koronaviru. Ačkoli už slovo „mutace“ vyvolává v lidech strach, není důvod se každé nové varianty automaticky obávat. Mutování je totiž u virů naprosto běžná věc a někdy může lidstvu paradoxně pomoci.
Zaprvé je potřeba odpovědět na otázku, proč virus vůbec mutuje. Ve chvíli, kdy se koronavirus rozšíří kapénkami z těla nakaženého do těla nového hostitele, genetická informace viru se zkopíruje a „nová“ forma patogenu napadne imunitní systém dalšího člověka. Je logické, že se po světě nešíří jen jeden původní wuchanský vir – každý další nakažený tedy šíří nově zkopírovaného cizopasníka.
A právě při tomto dělení může dojít ke vzniku mutace. Při přenosu z člověka na člověka pokaždé hrozí, že duplikační proces selže a do těla dalšího hostitele se dostane nová varianta viru – mutace. Její vlastnosti bývají zpravidla nahodilé, odvíjejí se od toho, jak dlouho už se vir ve společnosti šíří.
Mutace většinou nepředstavují nebezpečí, někdy dokonce mohou lidstvu pomoci. Virus se totiž může duplikovat i tak špatně, že nová varianta je méně schopná než původní, a proto buď rovnou zanikne, anebo se mezi lidmi hůře šíří. Informoval o tom časopis Slate.
Potíž je v tom, že jak moc je daná mutace nebezpečná, poznají vědci a lékaři většinou až zpětně. Když například analyzují, proč se v určité oblasti šíří koronavirus rychleji než jinde, často za tím stojí právě nová mutace. Ostatně když se zjevil minulý rok původní koronavirus SARS-CoV-2, vědci také nevěděli, co od něj mají čekat, a museli jej měsíce zkoumat.
Pokud se mutace stane nebezpečnější, může například oklamat imunitní systém, rychleji se šířit, být agresivnější či zůstávat delší dobu na různých druzích povrchů.
Jaké mutace představují nebezpečí?
Ačkoli už vědci na světě objevili stovky až tisíce různých mutací (od francouzské, americké po údajně ryze českou), z popisu výše je zřejmé, že se většinou není třeba obávat horšího zdravotního průběhu, než jaký provází nákaza původním koronavirem. Podle deníku New York Times jsou prozatím problematické pouze čtyři mutace.
- Jihoafrická – vědci ji objevili v prosinci minulého roku. Rychleji se šíří, dokáže oklamat imunitní systém, který si pak nevyrobí potřebné protilátky, a některé vakcíny jsou vůči ní méně účinné.
- Britská – přišlo se na ni taktéž v prosinci, což v kombinaci s brexitem způsobilo chaos na hranicích Anglie a Francie. Šíří se zhruba o 50 procent rychleji než původní koronavirus a stejně jako jihoafrická varianta dokáže v některých případech oklamat imunitní systém.
- Brazilská – také na tuto variantu vědci natrefili na sklonku minulého roku. Brazilská mutace se velmi podobá té jihoafrické, rychle se šíří, klame imunitní systém a je dvakrát nakažlivější než původní koronavirus.
- Kalifornská – Téměř v každém státě USA se šíří jiná mutace, vědci ale považují za nejnebezpečnější variantu z Kalifornie, která se objevila v únoru. Má být zhruba o 20 procent infekčnější než základní koronavirus.
Je pravděpodobné, že mutací bude přibývat. Například na Filipínách se v březnu zjevila už třetí generace koronavirových mutací, která vychází z brazilské varianty. Bez důkladné vědecké reflexe se ale není třeba mutací dopředu bát. Člověk se vůči nim stejně nemůže chránit lépe, než že si vezme respirátor, bude dodržovat rozestupy a mýt si ruce.
