Ferrari nebo Jaguar? Kdepak, toto je škodovka z 50. let, která na Západ nesměla

Bylo by fatální chybou omezovat znalosti historie škodováckého motorsportu na bájnou 130 RS nebo soutěžního Favorita. Už mnohem dříve zde především zásluhou nadšení řadových zaměstnanců vzniklo panující realitě navzdory auto, se kterým by Škoda za normálních okolností mohla udělat slušnou díru do světa – kdyby jí to bylo umožněno.

Pokud vás zajímají automobiloví veteráni, po skutečně hodnotných klenotech se nemusíte nutně poohlížet jen mezi zahraničními značkami. Pár exkluzivních kousků má v talonu i naše domácí Škoda. Závodní vůz 1100 OHC je oldtimerem v pravém slova smyslu. První kus byl vyroben v roce 1957, tedy před 65 lety, a jeho hodnota je nevyčíslitelná. A že nevypadá jako škodovka? To už tak nějak vyplynulo z okolností. Zatímco verze Spider po velkých opravách jezdí už dlouhé roky, nyní se konečně povedlo zrenovovat také jedno ze dvou vyrobených kupé.

Osudu navzdory

Bolševická mantra o možném využití motocyklů v předpokládaném třetím světovém konfliktu přivedla tradiční okruhová klání dvoustopých vozidel v ČSR takřka do záhuby. Poslední tradiční velká cena v Brně byla pro automobily naposledy vypsána v roce 1954, načež následoval osmiletý půst.

Automobilový sport prakticky přestal existovat: z 550 domácích motoristických sportovních akcí v roce 1957 bylo výhradně pro automobily uspořádáno šest závodů a šest soutěží, přičemž Svazarm do svých poboček rozdělil 116 sportovních motocyklů a pouhá tři auta! Když už se závody konaly, nebylo moc čím jezdit – polovina podniků byla vypsána pouze pro třídu do 750 cm³, obnášející zejména letité vozy Aero Minor…

Když už Škody a Tatry startovaly, soukromníci neměli šanci. Byla to rovněž doba, kdy AZNP většinu svých vozů exportovaly a domácí zájemci museli na Spartaka čekat dlouhá léta v pořadníku. Přesto v Mladé Boleslavi vznikl vůz, který působil jako fata morgána.

Jmenoval se Škoda 1100 OHC a stal se důkazem, že nadšení, schopnosti a tvůrčí potenciál dokáží nejen hory přenášet, ale i překonat nepřízeň osudu. Motivace k jeho stavbě byla jasná – navázat na dosud ojedinělou účast škodovky v Le Mans v padesátém roce. Že byla tato myšlenka naivní a neměla šanci na úspěch, poznali tvůrci elegantního spideru  a coupé záhy, ale to už bylo dílko na světě.

Kosmické materiály

Příběh modelu 1100 OHC začal v roce 1956. Tehdy vznikly i první návrhy vozu a plán vytvořit sportovní auto světové úrovně se začal pomalu naplňovat. Škodu 1100 OHC postavili na základě modelu 1101 obecně zvaného Tudor. Poháněl ho téměř 1,1litrový čtyřválec s moderním rozvodem OHC (všechny běžné škodovky měly až do roku 1995 OHV) o výkonu 92 koní. Auto bylo vyrobeno s použitím na tu dobu velmi pokrokových technologií.

Na rozdíl od předchozích typů Škoda Sport a Supersport, používajících robustní podvozek sériového modelu Škoda 1101, tvoří základ speciálu 1100 OHC prostorový rám svařený z tenkostěnných ocelových trubek. K ve své době solidním jízdním vlastnostem přispívá takřka ideální rozložení hmotnosti na nápravy (převodovka a rozvodovka u zadních kol), u vozu s řidičem vážícím 75 kg v poměru 49,7:50,3 % ve prospěch poháněné zadní nápravy.

Spojka, pětistupňová převodovka i rozvodovka byly soustředěny vzadu, tvořily jediný montážní celek. Významnou roli hraje také nezávislé zavěšení kol, vpředu se uplatnila lichoběžníková náprava, vzadu vlečené trojúhelníkové závěsy se šikmou osou kývání. Přesné a strmé řízení se ovládá prostřednictvím tříramenného volantu, který je pro snadnější nastupování odnímatelný. Ani tak není v předpisově dvoumístném kokpitu místa nazbyt. Koncem 50. let patřilo k progresivním prvkům také odpružení drátových 15palcových kol zkrutnými tyčemi.

Pro zkušené závodníky

Na jedenáctistovku poskytuje motor 1100 OHC i dnes velmi hluboký sportovní zážitek a dává řidiči pocítit tvrdý chleba závodníků před více než šedesáti lety. Tuhé ovládání všech prvků tak nějak patří k věci, stejně jako ohlušující řev výfuku bez tlumiče – motor pochopitelně potřebuje pořádně točit, ideálně na 7 000/min, jinak se vám rychle „zaplivnou“ svíčky.

Vzdor progresivní dobové konstrukci vyžaduje řízení speciálu zkušenosti, neboť i na suchu jsou tenké pneumatiky v rychle projížděných zatáčkách často na pokraji přetáčivého smyku. Své limity má hlavně zadní náprava. Kumšt je potřeba i pro řazení pětikvaltu s přímými zuby. Bezpečnost se tehdy ještě moc neřešila, takže s výjimkou malého větrného štítu chybí jakákoliv ochrana hlavy jezdce, o bezpečnostních pásech nemluvě.

Raritní kupé

Po dvojici otevřených vozů s laminátovou karoserií, vyrobených v závěru roku 1957, následovaly v roce 1959 dva uzavřené vozy Škoda 1100 OHC Coupé s karoserií z hliníkových plechů. Z technického hlediska se toho proti spiderům moc nezměnilo, použil se identický rám se stejně Při obsazení jezdcem s ochrannou přilbou vynikne nízká stavba spideru. Autorem čistých tvarů je Jaroslav Kindl.

Kupé ovšem používalo novou a složitější hliníkovou karoserii, která jej prodloužila z 3880 mm na 3940 mm. Podařilo se dosáhnout stále ještě velmi nízké hmotnosti 618 kg a zachovat vysokou rychlost. První kupé prodala Škoda do soukromých rukou a neskončilo vůbec dobře – shořelo při nárazu do dálničního nadjezdu u Mladé Boleslavi. Část vraku vlastní škodováci, kteří pracují na replice, přední náprava a rám patří soukromému sběrateli. Druhé kupé, již s motorem z Octavie TS, vlastnil v letech 1967–1969 vývojář závodních motorů (mj. dvoulitru ve Škodě 200 RS) Dušan Velebný a později ho prodal do Mostu. Bohužel také skončilo špatně, takže ani jedno kupé s krásnou hliníkovou karoserií se bohužel nedochovalo v původní podobě. Oba otevřené vozy naopak přežily.

První zmiňovaný exemplář vozu s uzavřenou karoserií se nicméně v posledních letech přispěním majitelů všech fragmentů podařilo zrenovovat do původní podoby. Ze shořelého kusu toho moc nezbylo, ale oba vraky svými díly posloužily k vytvoření zcela nové Škody 1100 OHC Coupé. Ve spojení s dokonale zachovanou původní technickou dokumentací byl ambiciózní projekt předurčen k úspěchu. Chtělo to jen čas.

Podvozek, chladič, palivový systém a další prvky byly dokončeny již v roce 2015, ale teprve tehdy se rozhodlo, že součástky nebudou jen tak vystaveny v muzeu, ale postaví se z nich původní model. A tak se konstruktéři pustili do ruční výroby hliníkové karoserie, což byl samozřejmě úkol nejnáročnější. Náročné manuální tvarování kovu bylo doplněno precizním počítačovým plánováním. Výsledek rozhodně stojí za to a automobilka se s ním jistě ráda pochlubí na některé z mnoha veteránských akcí.

Tagy: