Zločin před 100 lety: Československo zemí pivních rvaček, Masaryk opilce nesnášel
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
- V roce 1925 Masaryk kritizoval "pivařské žvanění".
- V hospodách se rvalo, bodalo a házely talíře.
- Politika se "odehrávala u džbánku".
- Co spojovalo rvačky v Čechách a na Slovensku?
Jediná hospodská rvačka si vyžádala 50 zraněných a 240 rozmlácených sklenic na pivo, policie případ vyšetřovala právě před 100 lety. Tehdejší prezident T. G. Masaryk přitom alkohol nesnášel a tvrdil, že vede k brutálním ukrutnostem. Vadila mu kořalka, víno, pivo a pivaři, o zhoubných následcích hospodského vysedávání si denně četl v novinách.
I na sklonku listopadu v roce 1925 se v tehdejším Československu odehrávalo bezpočet hospodských rvaček a soudy řešily jednu pranici za druhou. „Obhájce obžalovaného poukazoval na poválečnou demoralizaci jistých vrstev lidových, oddávajících se alkoholismu a pak podléhajících nezřízeným vášním,“ zaznělo tehdy u pražského porotního soudu, jenž řešil rvačku, při které vyhasl život jednoho štamgasta.
ČTĚTE TAKÉ: S EU půjdeme i do toho nejtvrdšího konfliktu, slíbil Havlíček. „Řezání hlav“ se neobává.
První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk ve stati O slušnosti v Čechách, kterou sepsal právě v roce 1925, zostra kritizoval plané hospodské kecy: „Zvláštní druh hospodství je pivařství, to vysedávání dlouhých hodin při pivě, a to nemožné, nemůže se říci mluvení, nýbrž pivařské žvanění.“
Hospodské žvanění totiž nemá daleko k hádkám, z nichž se rodí i rvačky. Zvláště v sobotu večer, kdy za první republiky končil šestidenní pracovní týden. A také v neděli, kdy již brzy odpoledne začínaly nedělní tancovačky. Nahlédněme tedy do tisku starého právě 100 let. Do vládního deníku Československá republika a do Lidových novin, neboť obě periodika měl každý den na stole i prezident Masaryk.
Karty, nože, kousání a párání
„Krvavá půlnoc v Libni a Vysočanech. Po půlnoci na včerejšek se pohádali v hostinci v Libni při hře v karty 25letý zedník František Petr z Libně čp. 632 s řeznickým pomocníkem Karlem Táborským z Libně čp. 476. Při odchodu z hostince bodl Táborský Petra nožem do paže levé ruky a pokousal ho na pravé ruce. Zraněný byl převezen do všeobecné nemocnice, Táborský byl zatčen,“ popsaly jednu z pražských hospodských pranic noviny Československá republika v pondělí 23. listopadu 1925.
Zhruba ve stejném čase došlo k násilí i v jisté libeňské hospodě: „Několik mladíků servalo se při zábavě v hostinci čp. 810 v Libni, přičemž pekařský dělník Antonín Pech z Libně kopl a udeřil do hlavy hostinského a vyhrožoval mu, že ho vypárá. Byl zatčen a ponechán ve vazbě. V kapse jeho nalezen byl tácek se značkami nezaplaceného piva.“
Čtěte také
Tři roky za vraždu opilce jiným opilcem
A tak šlo na sklonku roku 1925 den co den. Hospodské pranice tvořily jakýsi „válečný stav v době míru“ a na vojáky těchto opileckých bojů pohlížely soudy jinak než na zločiny „civilistů“. Za vraždu opilce jiným opilcem třeba padl jen tříletý trest odnětí svobody, jak o tom deník Československá republika informoval 1. prosince 1925.
Porota rozhodovala o vraždě, kterou spáchal zámečnický dělník František Černý, host z pivnice pana Zámostného v Masojedech nedaleko Českého Brodu. Když se Černý dostal nad pivem do „rýpavé nálady“ s kočím Antonínem Stárkem, hostinský napřed vzniklou pranici celkem pohotově utišil tím, že Černého vyhodil z výčepu. Muž vyvlečený z putyky se však chvástal, že si na Stárka počká.
A počkal. Zámečník Černý vytrhl z plotu u hostince dřevěnou lať a takto ozbrojen číhal na Stárka. Na pražském porotním soudu tak mimo jiné zaznělo: „Sotvaže se Stárek k němu přiblížil, přetáhl ho onou latí a hned dal se na útěk. Stárek ho však pronásledoval a když ho dohonil, udeřil ho Černý mocnými údery několikrát do těla tak, že to znělo jako rány do sudu. Při tom Černý řval: - Já tě, kluku, oddělám.“
Násilný akt sledovali tři další štamgasti, kteří posléze svědčili u soudu: „Surovec Černý ještě jednou udeřil Stárka latí přes obličej, že se skácel. Později byl Stárek odvezen domů, kde ještě téhož dne zemřel. Zámečník Černý byl zatčen a hned k soudu dodán. Lékaři při soudní pitvě zjistili, že Stárek zemřel zakrvácením následkem roztržení plic a jater. Poranění to bylo naprosto smrtelné a smrt nedala se žádnou lékařskou pomocí odvrátit.“
Rozsudek nad vrahem byl z pohledu dnešního práva směšný: „Soud obžalovaného Františka Černého odsoudil do těžkého žaláře na tři roky.“ Násilníkovi zřejmě pomohl i obhájce, který naléhavě promluvil o československé společnosti rozvrácené alkoholismem. „Obhájce obžalovaného poukazoval na poválečnou demoralizaci jistých vrstev lidových, oddávajících se alkoholismu a pak podléhajících nezřízeným vášním,“ citoval obhájce deník Československá republika v rubrice Ze soudní síně.
Čtěte také
Masaryk: Piják stává se brutálním a ukrutným
„Z citové stránky posuzováno, pití otupuje šlechetnější city; piják se stává nervózním, podrážděným, k svému okolí brzy drsným, v dalším průběhu vývoje hrubým, konečně brutálním a ukrutným,“ napsal T. G. Masaryk ve stati O ethice a alkoholismu.
A deník Československá republika jeho slova výmluvně potvrzoval: „Po půlnoci mrštil v hostinci ve Vysočanech při taneční zábavě 26letý dělník Antonín Veselý z Hloubětína ze žárlivosti talířem po své milé Anně Havlínové, zasáhl však vedle ní sedící Žofii Šlajsovou z Vysočan čp. 474 do hlavy, od které se talíř odrazil a uhodil též Havlínovou do hlavy. Zraněné byly ošetřeny policejním lékařem a Veselý byl zatčen.“
Ke rvačce došlo 23. listopadu i na Václavském náměstí: „Po sobotní výplatě. V jistém hostinci na Václavském náměstí se v sobotu večer pohádal dělník Václav Hanton ze Smíchova, Radlická tř. čp. 960, se soustružníkem kovu Aloisem Dolejšem ze Smíchova, Santoška 10. Při hádce Hanton uchopil pivní sklenici a udeřil Dolejše do hlavy tak, že mu způsobil zranění nad levým okem. Zraněný byl ošetřen na klinice prof. Schloffera, Hanton zatčen a ponechán ve vazbě.“
Tehdejší tisk nectil presumpci neviny ani ochranu osobních údajů. Hospodský násilník musel počítat s tím, že bude v novinách uveden celým jménem a mnohdy i s adresou trvalého bydliště. Nečekalo se na výsledky soudního procesu, takže účastníci rvaček a výtržností měli z ostudy kabát již druhý nebo třetí den po incidentu.
Československo před 100 lety. Země hospodských rvaček, dobová pohlednice. Zdroj: aukro.cz
240 rozmlácených krýglů kvůli politice
V úvaze O slušnosti v Čechách z roku 1925 prezident Masaryk obviňuje pivo a „českou pivní kulturu“ také ze zhouby domácí politiky a dokonce i žurnalistiky nebo literatury: „Hospodské manýry a jejich hrubost vidíme v politice; politika, zejména politická agitace, do značné míry život stran, odehrává se u džbánku. Tato hrubost vtírá se do žurnalistiky, polemiky, ba i do literatury.“
Něco na tom bylo (a dosud stále i je). Lidové noviny z 24. listopadu 1925 například přinesly nové informace z vyšetřování velké hospodské rvačky, kterou skončila jedna politická schůze na severu Čech: „Na volební schůzi v Jablonci nad Nisou došlo k nedorozumění mezi komunisty a německými nacionály, přičemž obě strany použily pádných a létajících argumentů. Ze žaloby hostinského, který propůjčil sál, vysvítá, že bojovníci použili a zničili 240 půllitrových a litrových sklenic a 30 židlí, mimo to bylo vyraženo několik tuctů okenních tabulí a vyvráceny troje dveře. Listina ztrát vykazuje asi padesát raněných.“
Čtěte také
Ostravské a bratislavské rvačky
Stejné číslo Lidových novin vylíčilo i nedělní zábavu v Ostravě: „Při zábavě v hostinci Českého domu ve Vítkovicích vyvolal v neděli večer zamilovaný R. Jagielský rvačku pro děvče, které odmítlo s ním tancovat a dalo přednost jinému. Pořadatelstvo vyhodilo rváče prostě ze sálu. Jagielský nedal si tento vyhazov líbit a bránil se zuřivě. Když mu byly vyrvány z ruky hůl a sklenice, udeřil Pavloska klíčem do hlavy tak prudce, že se tento skácel pod stůl, přičemž se značně poranil. Jagielský, který je známý rváč a z území čs. republiky vypovězen, byl dopraven k soudu.“
A tentýž deník nahlédl i na taneční zábavu nedaleko Bratislavy: „V neděli večer pobodal při zábavě ve Svatém Juru u Bratislavy Jan Pucher v podnapilém stavu nožem svého známého Jaslovského. Těžce zraněný byl dopraven včera na bratislavskou kliniku.“
A tak to šlo den co den. Lidové noviny, 25. listopadu 1925: „Krvavá rvačka v hostinci. Jan Toth, obuvník v Nitře, byl v pondělí večer v neobyčejně výbojné náladě. V hostinci pohádal se s truhlářem Štěpánem Kokem a zedníkem Štefanem Zapletalem. Po slovní potyčce se strhla rvačka, při které Toth vytáhl nůž a své soupeře pobodal. Stav Kokův je velmi vážný. Toth byl zatčen a dodán do vazby státního zastupitelství v Nitře.“
Čtěte také
Vyznávání lásky půllitrem do hlavy
Prezident Masaryk také často litoval ženy, které spojily svůj osud s pijanem: „Pohlédneme-li na rodinný život, musíme si přiznati, že alkoholismem rodina trpí. Jak jest možný rodinný život a zejména naší inteligence, ať už je to učitel, úředník nebo kdo jiný. Od rána je v úřadě, pak přijde domů, a místo aby zůstal v kruhu rodinném, musí si jít oddychnout, odpočinout — do hospody. Pití a alkoholismus škodí poměru muže k ženě. Poměr ten je snížen a zhruben, animálnost nastupuje místo člověčnosti.“
A Lidové noviny z 25. listopadu 1925 přemítání T. G. Masaryka doplnily o praktický příklad z reálného života, v tomto případě z jedné ostravské městské čtvrti: „Vyznával lásku půllitrem. K doktoru Velemínskému v Mariánských Horách přišla včera Aloisie M. s krvácející hlavou a udala, že ji poranil její milenec, udeřiv ji pivní sklenicí do hlavy. Obviněný na policii prohlásil, že tak učinil ze žárlivosti. Přišel do hostince, kde našel Aloisii M., s níž měl již tři léta poměr, ve veselé zábavě s několika mladíky. Zval ji k sobě, když však neuposlechla, hodil jí na hlavu půllitr. Omlouvá čin žárlivostí a opilostí. Poněvadž se oba milenci smířili, byl propuštěn.“
Pokud bychom chtěli k této dobové ostravské zprávě přidat i Masarykův dovětek, mohla by to být třeba následující citace ze stati O ethice a alkoholismu: „Manželství jest také svazkem duší, a to v alkoholismu jest nemožné.“
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Slevové šílenství Black Friday v Česku vrcholí. Jaké průměrné slevy obchodníci letos nabízejí?
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
