Tisková konference po jednání vlády
Jsem jedna z posledních, u které by Andrej Babiš mohl hledat zastání. Ale po dění posledních dnů se musím ptát, jak současná vláda reálně pomohla obyčejným občanům této země s rostoucími cenami pohonných hmot? Odpověď je podle mě, že absolutně nijak. Ono to totiž ani moc nejde, pokud chce zachovat trend „napravujeme Babišovy chyby“. Ale bylo by mi mnohem milejší, kdyby alespoň za pomoc nevydávala pomstu bývalému premiérovi. Protože zrušení biosložky v palivech se za takovou, byť slibovanou, pomstou vydávat může.
Pokud by vláda skutečně chtěla každému z nás pomoct a dramaticky na zlevnění benzínu a nafty zatlačit, musela by zvolit jedno z několika řekněme spíše špatných řešení: zastropování cen nebo třeba byť dočasné zrušení DPH. Špatných proto, že by to Česko samozřejmě bolelo na straně příjmů a chyběly by peníze třeba na obranu. Teď i v budoucnu.
Ti, kdo ekonomickou situaci České republiky pravidelně sledují a sledují i to, jakou enormní sekeru do rozpočtu zasekla Babišova vláda, chápou, proč se k žádnému z takových řešení Fialova vláda zatím neuchýlila. Přesně to by naopak udělal Babiš a ČSSD, kdyby byli u moci a dopad na budoucnost by jim byl fuk.
Přijde mi ale trapné tvrdit, že zrušení silniční daně pro auta nad 12 tun nebo povinného přimíchávání biosložky do paliva má nějak pomoci nám obyčejným lidem. Sorry jako... Navíc ještě ve chvíli, kdy jde jen o prázdné prohlášení. Pro to, aby to skutečně zafungovalo, musí totiž dojít ke změně zákona, což ale vláda trochu zatajila a informace se objeví až se zpožděním.
Pomsta zabalená v pomoci občanům
Nejde tak o nic jiného, než o pomstu Andreji Babišovi. Skrze své svěřenské fondy totiž vlastní koncern Agrofert, jehož firmy jsou největším výrobcem biopaliv v Česku.
Chápu, že chce Fialova vláda na Babiše a jeho podnikání zakleknout a co nejvíce ho zákonnou formou omezit. Chápu i to, že zrušila jeden z největších symbolů jeho vlády – EET, prostřednictvím které právě Babišova vláda na podnikatele zaklekávala. Ale ať nám to Fiala a spol. nebalí do medových frází o pomoci občanům ve chvíli, kdy čelíme energetické krizi, jež se v souvislosti s válkou na Ukrajině stupňuje a přerůstá i v krizi s pohonnými hmotami.
Nová vláda prostě v první možné chvíli splnila to, co slibovala. Vnímat to můžeme i jako nápravu pokřiveného systému. V pořádku. Ale nemůže to nazývat rychlou pomocí všem občanům. Jak skutečně pomůže zrušení EET, se bude dát posoudit až s odstupem a že se to odrazí v konečné ceně piva nebo smaženého sýru, se dá očekávat jen těžko.
Pokud si poslechnete ekonomy a odborníky, je vám jasné, že žádné rychlé a spásné řešení, které obecně s rostoucími cenami obyčejným občanům pomůže, neexistuje. Jediné, co pomůže, je čekat, nebláznit a nehrnout se k benzínovým pumpám s kanystry.
Druhé, co musíme udělat, je smířit se se situací a zvyknout si na to, že se budeme muset naučit být úspornější. Ruku na srdce, kdo z vás často svítí v místnosti, kde třeba ani není? Drobnostmi to začíná. Byli jsme zvyklí na blahobyt a přepych, ve kterém moje i o něco starší generace a především pak mladší ročníky vyrostly. Teď zřejmě přichází doba, kdy zdroje nejsou. Zatím se u nás ale neválčí a za to podle mě pokles životního standardu stojí.
Jinou otázkou je, kam až to zajde a jak dlouho jsme schopní to vydržet. Zároveň také, co by vláda dělala v momentě, kdyby byla situace skutečně neudržitelná.
Fráze o tom, že bude líp, jsme už slyšeli. Nyní budu mnohem raději poslouchat, že lépe nebude. Fráze o pomoci občanům, ať si vláda nechá na chvíle, kdy skutečně s nějakou přijde. Zatím o tom jen mluví, ale realita je jinde...
