Před pěti lety se Marián Čišovský rozhodl veřejně promluvit, aby podpořil další lidi se stejnou diagnózou. To bylo naposledy, kdy s médii hovořil. Poté se stáhl do ústraní, kde se s nevyléčitelnou chorobou ALS statečně rval.
Vystoupil na tiskové konferenci nadace Spolku 28, která byla založena jako prostředek na pomoc jemu a dalším pacientům s touto chorobou. „Ještě před pár dny jsem na veřejnosti mluvit nechtěl, ale přehodnotil jsem to. Jde mi o to upozornit na tu nemoc, aby se dostalo pomoci i jiným,“ prozradil Marián.
Už tehdy bylo patrné, že si zákeřná nemoc vybírá svou daň. Mluvil těžce. Hrnek s pitím musel držet oběma rukama. Sám už se nebyl schopen ani obléci. „Hodně věcí už si sám neudělám. Hodně mi pomáhá manželka Martina a kamarádi. Jsem odkázaný na pomoc druhých. Mám štěstí, že mám rodinu a přátelé,“ svěřil se Marián.
Snažil se žít přítomností. „Budoucnost neřeším. Pro mě je podstatné to, co se děje teď. A co bude dál? Necháme se překvapit. Nejsem proti ničemu. Hledám různé možnosti i v zahraničí, co by jen teoreticky mohlo pomoci. Vyslechnu si to a pak se rozhodnu jestli do toho jdu nebo ne,“ prohlásil.
Skepsi a beznaději ovšem nepropadal. Věřil v rychlý pokrok lékařské vědy, která by jemu i ostatním pacientům mohla dát naději. „Jako pacienti nemáme něco, o co bychom se mohli opřít. Něco, o čem by se dalo říct, ano to nám pomáhá. Ale doufáme a věříme, alespoň já za sebe, že co nejdříve něco přijde. To nám pomáhá prožít další pěkný den. Je tam stále nějaká šance,“ dodal fotbalista.
Nakonec zůstanou jen pohyby očí
Bohužel, zázraku se nedočkal. V neděli na ránem po šestiletém boji se zákeřným nepřítelem ve svých čtyřiceti letech zemřel. Co vlastně tato nemoc způsobuje, popsala nedávno v rozhovoru pro CNN Prima NEWS ředitelka organizace Alsa a klinická logopedka Eva Baborová.
„Amyotrofická laterální skleróza neboli ALS je progresivní nervosvalové onemocnění, které postihuje motorické nervové buňky v mozku a míše. Pokud tyto neurony nefungují, mozek nedokáže ovládat svaly a jejich pohyby. Svaly tak postupně slábnou a atrofují. Nemocní přicházejí postupně o veškerý pohyb na těle, nakonec jim zůstávají pouze pohyby očí. To vše se děje při zachování psychických a mentálních schopností. Jedná se o nemoc, na kterou dosud neexistuje kauzální léčba, probíhá však velmi intenzivní výzkum.“
