Jurij Gagarin byl přesvědčeným komunistou, ale rychlý dárek od Francouzů přijal velmi rád. Zdroj: AP
Pouhých 108 minut mu stačilo, aby se z neznámého sovětského nadporučíka stal nesmrtelnou legendou. Jmenoval se Jurij Alexejevič Gagarin a už jen to, že let po oběžné dráze Země přežil, se rovnalo takřka zázraku. Za svůj nedlouhý život toho stihl opravdu hodně, možná by ale místo dráždění modré Matry darované francouzskou vládou žil v klidu a o nějakých pár desítek let déle.
Když před oněmi 60 lety (konkrétně 12. dubna 1961) Gagarin díky souhře šťastných okolností dosedl zpět na Zemi poblíž řeky Volhy v Saratovské oblasti, znamenalo to zrození první a dodnes asi největší ruské globální superstar.
Předvádění medvěda
Prakticky ihned po návratu vyrazil sedmadvacetiletý major na nekonečné turné napříč kontinenty, kde měl prostřednictvím své milé tváře a vřelého vystupování reprezentovat Sovětský svaz a úspěchy jeho vesmírného programu.
Kromě setkání s hlavami států, včetně britské královny a prince Philipa, absolvoval nesčetné množství večírků ve společnosti světových celebrit první velikosti. Sám Gagarin chtěl ale především znovu létat, a když ne znovu do kosmu, tak aspoň ve stíhačce.
Sovětský režim si byl ale až příliš dobře vědom rizik takového povolání – ztrátu svého výstavního „medvěda“ si prostě nemohl dovolit. A jak už to tak v Rusku bývá, Gagarin pil a pil a snad by se i skutečně upil jako nedlouho předtím Stalinův syn Vasilij, generál letectva, nebýt nenadále nabídky znovu se vrátit na oblohu. Pln odhodlání se první kosmonaut všech dob pustil znovu do výcviku, který žel neměl dlouhého trvání – 27. března 1968 nalezl se svým instruktorem za nevyjasněných okolností smrt v troskách cvičného MiG-15. Alespoň si toho však v životě stihl užít snad jako žádný jiný sovětský občan – třeba s auty.
Gagarin při návštěvě Velké Británie kyne davům ze speciálního Rolls-Roycu s espézetkou YG. Zdroj: AP
Gazíkem i Matrou
Řidičský průkaz si Gagarin opatřil až několik měsíců po návratu z vesmíru. Už předtím byl spojován s luxusní limuzínou GAZ 12 ZIM s 3,5litrovým osmiválcem. Jde však o mýtus. Prodloužený GAZ s trojicí bočních oken a rádiem na palubě stál totiž 40 000 rublů, ale vyučený slévač Gagarin v té době vydělával jen 1 500 měsíčně. Pravda není ani to, že po návratu z vesmíru dostal od Nikity Chruščova ZIL-111.
Tuto otevřenou limuzínu sice používal, ale jen během turné, podobně jako speciálně upravený armádní off-road GAZ-69. Za jejich volanty vždy seděli řidiči. Gagarin byl jen vzácným nákladem, který obdivovali obyvatelé po celém SSSR. Podobné to bylo v Londýně, kde ruskou celebritu vozil otevřený Rolls-Royce se speciální značkou YG1. Za volant se Gagarin posadil až poté, co dostal své první služební auto. A ne ledajaké.
Nejlépe se prý mladý major cítil v této Volze Carevně, kterou si koupil za odměnu z vesmírné mise a jezdil s ní až do své předčasné smrti v roce 1968. Zdroj: AP
Za zásluhy mu přidělili osmiválcový GAZ-13, známou Čajku, která byla pýchou ruského automobilového průmyslu a jako taková byla určena pro nejvyšší představitele komunistického režimu. Prvním vlastním autem Gagarina byla až Volha GAZ-21, přezdívaná Carevna. Kosmonaut si ji koupil díky odměně 15 000 rublů za úspěšný vesmírný let.
Mnohem zajímavější, zvláště na tehdejší poměry chudého Ruska, bylo však francouzské kupé Matra-Bonnet Jet SV. To dostal Gagarin od francouzské vlády během návštěvy Paříže. Důvod výběru značky byl vcelku logický, Matra se totiž kromě produkce aut věnovala především výzkumu v oblasti kosmonautiky. Toto kupé vyráběné v letech 1962 až 1967 bylo poháněno upraveným čtyřválcem z Renaultu 8 a díky lehké konstrukci a výkonu 67 kW dosahovalo maximální rychlosti až 190 km/h. Na ruských silnicích bylo skutečným zjevem.
Gagarin jako vlastenec a komunista preferoval Volhu a Čajky, ale i s těmi byl od životní úrovně běžných Rusů na míle vzdálený. Po Gagarinově tragické smrti byla jeho auta vystavena ve vesmírném městečku u kazašského Bajkonuru. Zatímco Volha 21 se zachovala dodnes, vzácnou Matru později odkoupil soukromý sběratel.
