Pro všechny zkrátka na rybníku není místo. Zdroj: Gabriela Černá
Silnější přežije – zákon přírody, který je zcela nekompromisní a opodstatněný. Týká se nejen dospělých jedinců, ale také mláďat. Ta se, třeba v případě ptáků, s tímto „zákonem“ potýkají už od vylíhnutí z vejce.
Pokud se vylíhne (či narodí) slabý, nemocný nebo hendikepovaný jedinec, nemá šanci. „Dravci svá mláďata zabíjí často. Třeba orel skalní, tam přežívá typicky jedno mládě, to nejstarší a nejsilnější. Ostatní jsou vlastně jenom pojistkou, kdyby se nejstaršímu mláděti něco stalo – a rodiče je zabíjí velmi pravidelně,“ říká ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek. U pěvců pak dochází k tomu, že silnější ptáčata nepustí k potravě slabší, která následně uhynou hlady.
Výjimkou nejsou ani tolik oblíbené labutě. Pokud rodiče vyhodnotí, že mládě je slabé a bylo by jen „přítěží“, zbaví se ho. Když pak přeživší mláďata především díky péči rodičů zesílí a odrostou, skončí to, čemu lidé říkají „bezstarostné dětství“. „S blížícím se jarem příroda velí, že je třeba se připravit na mláďata další a ta loňská z teritoria vytlačit. Kolikrát to dojde až tak daleko, že své mládě, pokud je slabé a defektní, dokonce při těchto potyčkách i zabijí,“ popisuje vedoucí plzeňské záchranné stanice Karel Makoň.
Záchrana na druhou
Přesně takový případ se podařilo zdokumentovat Gabriele Černé, která často navštěvuje Pekelný rybník u Vejprnic, kde se už několik let zdržuje labutí pár a pravidelně vyvádí mladé. Právě díky Černé se během loňského léta podařilo jedno z labutích mláďat zachránit před jistou smrtí. Rybník je totiž proslulý množstvím odpadků nejen po rybářích. Nebýt všímavosti fotografky a následného zásahu zvířecích záchranářů, labutí mládě by s vlascem o délce půl třetího metru, který mu uvízl v krku, nemělo šanci přežít.
Teď Černá přispěla k záchraně už odrostlého labutího mláděte podruhé. Mladého samce totiž otec vyhnal z rybníku až do zastavěné části obce Vejprnice, kde ho fotografka odchytila a kontaktovala záchrannou stanici. „Mládě jsme okroužkovali a převezli na řeku Berounku na Doubravku ke sv. Jiří, kde je místa dost a nikomu tam nevadí. Dál už je to na něm, přírodě a populaci,“ dodává Karel Makoň.
Součást koloběhu
Zvířecí rodiče, ať už z ptačího či savčího světa, jsou pro svá mláďata schopni (a ochotni) riskovat i vlastní život. Po dosažení určitého věku (a ten se u každého živočišného druhu liší), se však z mláďat stávají nevítaní hosté či dokonce konkurenti. Proto musí pryč.Takzvaně postavit se na vlastní nohy ne všichni zvládnou. Ale i to je součást života v přírodě.
"Už je ti osmnáct, tak leť do světa..." Jako by říkal načepýřený labutí samec na Šeberáku. Vystrnadil mladou labuť z...
Posted by Záchrana zvířat v Praze on Friday, February 11, 2022
„Geny jednotlivých druhů spolu soutěží o životní prostor a energii a to, co my vidíme, je výsledek téhle soutěže. Prostor, který máme k dispozici, ať už je to planeta, kontinent, nebo jen území nějakého lesa, je vždycky omezený. Množství energie, kterou můžeme získat, je také omezené. Vyhrává strom, který má větší listy, vyhrává zvíře, které je zdatnější, které zvládne svého sourozence zabít nebo odstrčit od potravy v době nedostatku,“ doplňuje Zdeněk Vermouzek.
