„Tak nám zabili Ferdinanda,“ říká si možná v těchto dnech hradní partička kolem končícího prezidenta Miloše Zemana, zatímco vyhlíží nejistou budoucnost bez bezpečného úkrytu pod křídly hradního pána. Legendární věta ze Švejka není vybrána náhodou, švejkovské bylo panování této kohorty v uplynulých deseti letech a je takové i její odcházení. Svůj epitaf v úřadu hlavy státu ostatně vymyslel sám Miloš Zeman v podobném duchu: Loučím se s vámi a zůstane po mně vypitý sklad chlastu.
„Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího svědomí,“ dušoval se Miloš Zeman začátkem března 2013 před poslanci a senátory. Ve skutečnosti se mu za deset let na Hradě podařilo něco úplně jiného, a sice splnit a uvést do praxe životní sen Andreje Babiše, totiž řídit stát jako svoji vlastní firmu. Zeman společně se skupinkou svých nejvěrnějších skutečně privatizovali vše, na co sáhli, ke svému vlastnímu prospěchu.
ČTĚTE TAKÉ: Jak by se měl Pavel postavit k růstu důchodů? Na výběr má tři možnosti
Vytknout toho Zemanovi lze jistě mnoho. Od pokusu o změnu státního zřízení směrem k prezidentskému systému, příklonu k autoritářským režimům, servilnosti k Číně a Rusku, absolutního nerespektování vlastních kompetencí a ústavních mantinelů až po pochybnou partičku spolupracovníků bez bezpečnostních prověrek (jmenujme třeba hradního kancléře Vratislava Mynáře, který je skutečně nevídanou směsicí těch nejhorších vlastností, jež si v takovém úřadu lze představit) či sázku na nenávist, strach, konfrontaci a polarizaci společnosti místo jejího spojování.
Ovšem svět není černobílý, a i když Zeman pro mnohé nebyl dobrým prezidentem, není ani ďáblem a ztělesněným zlem, které se z něj některé kruhy pokoušely dlouhá léta dělat. Stále jde o prvního přímo voleného prezidenta České republiky s obrovskou legitimitou, kterého v první volbě volilo 2,7 a v druhé dokonce 2,8 milionu lidí. Je jednoduché označit je za dezoláty, ztroskotance, ruské agenty a extremisty, ale ono je to samozřejmě celé poněkud složitější. A téměř tři miliony voličů, to už je celkem slušná řádka spoluobčanů, že? Ti navíc s odchodem Zemana do politického důchodu nikam nezmizí. Předmětem této glosy je ale něco jiného. A sice symbolika Zemanových posledních dní v úřadu.
Kancelář prezidenta totiž před pár dny rozjela kauzu, která dokonale ilustruje posledních deset let Miloše Zemana na Hradě: podala trestní oznámení kvůli podezření z majetkové a hospodářské trestné činnosti. Důvod? Mimo jiné to, že našla téměř prázdný sklad alkoholu na zámku Lány a bude potřeba zjistit, kdo to všechno vypil. Když uvážíme dnes již legendární historiky o tom, kdo že z blízkého okolí prezidenta musel bez ustání popíjet, aby s ním vůbec vydržel v jedné místnosti, nezbývá než se těšit na výsledky budoucího šetření.
Malá domů
Již v únoru zase Seznam Zprávy přinesly informace o tom, že si kancléř Vratislav Mynář nechal na svou sjezdovku v Osvětimanech přivézt party stan patřící do majetku Pražského hradu. Žádné faktury samozřejmě neexistovaly, přesně v duchu hesla: co je státní, to je naše. Prostě na Hradě byznys a doma pak party.
Že se v posledních Zemanových dnech v úřadu prezidenta řeší zrovna tyto dvě kauzy, je pro jeho prezidentování vlastně vcelku signifikantní. Stejně jako to, že zřejmě svým posledním krokem Zeman obešel resort spravedlnosti a udělením milosti vrátil zpět do hry o veřejné zakázky firmu figurující v případu ovlivňování zakázky v Lánské oboře (zdravíme bývalého šéfa Lesní správy Lány Miloše Baláka). Na to by se skoro chtělo připít. Kdyby po tom desetiletém večírku ještě bylo čím.
Nezbývá než doufat, že o lidech kolem končícího prezidenta Miloše Zemana neslyšíme naposledy, stejně jako o tom, co posledních deset let na Hradě vyváděli. Tak na zdraví!
