Rozhodnout se, koho volit v letošních pražských komunálních volbách, je extrémně těžké. Hovořím z vlastní zkušenosti jako člověk, který bude v Praze volit poprvé, jelikož jsem si v nedávné době změnil trvalé bydliště do hlavního města. Přestože se jako pokaždé těším na tradiční svátek demokracie, v pražských volbách mi letos chybí výrazné osobnosti nebo zásadní témata, na kterých by se jednotlivé politické subjekty vyprofilovaly. Možná poprvé za těch 12 let, co se voleb účastním, doposud netuším, komu svůj hlas daruji.
Do schránky jsem již obdržel šílené magistrátní plachty, na jaké jsem rozhodně nebyl ve svém rodném okresním městě zvyklý. Volič se musí doslova prolistovat mezi kandidátkami jako Praha náš domov, Praha bez chaosu, Lepší Praha pro Pražany, která společně s Pravým blokem informuje o svém programu rovnou ve svém názvu, či kandidátkou Petra Macinky, tedy tiskového mluvčího Václava Klause, který vede hnutí Motoristé sobě.
Z mého pohledu se však jedná o bezvýznamné politické subjekty, které se zřejmě na magistrát neprobojují. Ve své úvaze se tedy budu zaobírat pouze kandidátkami, které mají podle posledního průzkumu agentur DataCollect a Kantar CZ největší šanci usednout do zastupitelských lavic na magistrátu.
Největší potenciál má podle průzkumu koalice Spolu, tedy spojení ODS, TOP 09 a lidovců, které se při minulých sněmovních volbách ukázalo jako úspěšné. Jenže je skutečně 78letý Bohuslav Svoboda tím správným kandidátem na primátora? Přestože byl před deseti lety poměrně populární osobností v čele magistrátu, dnes již některého jeho výroky působí spíše směšně nebo až arogantně. Například výrok: „Teď cítím, že mě Praha opět potřebuje. Nejen jako lékaře, ale hlavně jako politika.“ Podobně komicky působila také jím a Hanou Marvanovou představená kauza „Dozimetr II“, která vyzněla spíše jako nepříliš podařený útok na politickou konkurenci, především pak na Prahu sobě a Piráty.
Koalice Spolu dle mého názoru také nepřichází se žádným výrazným tématem, kterým by se nějak zásadně odlišovala od své konkurence. Nevidíme žádné velké vize, kterým směrem by se Praha měla ubírat v příštích dekádách, naopak z úst Svobody vycházejí často pouze prázdné fráze o tom, že současná Praha jede pouze na 30 procent.
Jak moc vládnou Piráti v Praze
Druhé největší šance mají podle průzkumů Piráti. Je to logické, mají svého primátora Zdeňka Hřiba, který se tak může připodepsat za úspěšnými projekty dosluhující koalice, jako je stavba metra D, prodlužování tramvajových tratí či soutěž na pražskou filharmonii. Při bližším pohledu je však zřejmé, že tyto zmíněné projekty však jsou v gesci koaličních partnerů Pirátů.
Boj proti korupci zase nepůsobí příliš věrohodně jen pár měsíců poté, kdy kriminalisté odvedli k poutech jeho náměstka, přestože byl z hnutí STAN. Vyplývá z toho tedy dotaz, nakolik jdou povedené i nepovedené věci přímo za Piráty a Hřibem? Do dalšího volebního období přichází s nápadem na výstavbu městských nájemních bytů, což může být pro mnohé v době bytové krize přesvědčivé.
Další na čáře je podle průzkumu hnutí ANO, kde se konečně po dvou volebních obdobích dočkal příležitosti kandidovat na primátora poslanec Patrik Nacher. Také u ANO však postrádám výraznější témata. Kampaň se zatím vede ve velkém kontrastu proti té minulé, kdy s velkým elánem o post primátora usiloval Petr Stuchlík. I když – vzpomeňme si na šílený nápad na jím navrhovanou podobu Libeňského mostu.
Výraznou osobností kampaně hnutí ANO je dvojka na kandidátce a šéf pražské organizace hnutí Ondřej Prokop. Jeho útoky na středočeské řidiče parkující v Praze či na přespolní studenty na pražských školách nepůsobí příliš sympaticky. Zvlášť pro nás – takzvané náplavy.
Mirkové Dušínové či problematický STAN
Z těch relevatnějších subjektů dále zbývají dva. Jistě ambiciozním a úspěšným projektem je Praha sobě pod vedením starosty Prahy 7 Jana Čižinského. V minulém volebním období jejich Adam Scheinherr usedl v důležité roli náměstka pro dopravu a může se tak chlubit zahájením stavby metra D, prodloužením tramvajových linek či relativně úspěšnou opravou Barrandovského mostu. Zároveň přicházejí s ambiciózními plány do budoucna, jako je například okružní metro O.
V tomto uskupení však vidím výrazný problém. Čelní představitelé mají neustálou potřebu se tvářit jako Mirkové Dušínové, tedy ti nejčestnější z čestných. Podávali trestní oznámení a neustále slibují změnu politické kultury. Jenže, jak mnozí poukazují, Čižinský seděl jako zastupitel v posledních dvou vládnoucích koalicích, a přesto se snaží sám sebe prezentovat jako změnu.
Hnutí STAN má za sebou zase těžkou ránu v podobě kauzy Dozimetr, kvůli které musí těžce bojovat o udržení své voličské základny. Na druhou stranu však mají výraznou osobnost v čele – náměstka pro územní rozvoj Petra Hlaváčka, kterého by si řada lidí dovedla představit jako příštího primátora a v poslední době na sebe upozornil ambiciozním projektem pražské filharmonie. Jenže dokázal skutečně kandidátku vyčistit od jmen napojených na pochybné struktury?
Rozhodování tak pro mnohé z nás nebude jednoduché. Volby do obecních zastupitelstev však poskytují jednu ohromnou výhodu, a to takzvané panašování, kdy nemusíte volit jednu stranu, ale můžete kroužkovat osobnosti napříč jednotlivými kandidátkami. To se může jevit jako alespoň částečné rozřešení pro zoufalého pražského prvovoliče.