Náměstek pražského primátora Petr Hlaváček (za STAN) se snaží voličům v hlavním městě nabídnout smělé vize, přesto musí značka STAN bojovat se zdrcujícími dopady kauzy Dozimetr. Situaci v pražské buňce hnutí, kterou nejvýrazněji zasáhla, popsal Hlaváček v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
Evropské volby
Ve středu rezignoval šéf civilní rozvědky Petr Mlejnek po kritice kvůli kontaktům s Michalem Redlem. Co si o tom jako lídr pražského STAN myslíte?
Vítám, že pan Mlejnek učinil tohle rozhodnutí sám. Myslím, že je správné a patří to k politické kultuře.
Předseda STAN Vít Rakušan naší redakci řekl, že jej rezignace pana Mlejnka mrzí, podle vás to bylo tedy správné rozhodnutí? Nepůsobí to jako přiznání viny?
Na každou věc můžete nahlížet z různého pohledu. Myslím, že to vládě, která je v bezprecedentně těžké situaci, v mnoha ohledech uvolňuje ruce k řešení věcí, které jsou důležité pro celou zemi. Rozhodnutí oceňuji a myslím, že si pan Mlejnek zaslouží respekt.
Jak kauza Dozimetr dopadá na hnutí STAN v Praze? Je to pro vás velké břímě takhle těsně před volbami?
V našem týmu máme čisté svědomí, že jsme udělali naprosté maximum a samozřejmě před voliče předstupujeme s prosbou, aby to vnímali. Bojujeme.
Když se zpětně podíváte na spolupráci s panem Hlubučkem, se kterým jste měli ve volbách tvořit tandem, vnímal jste nějaké problémy, nebo jste byl sám překvapen, když vyšla kauza najevo?
Docela trefně to poznamenal Honza Lacina, že pan Hlubuček žil v režimu „Jekyll a Hyde“. V ekologické agendě udělal s dámami z kanceláře spoustu práce, na které jsme spolupracovali – například klimatický plán, kde jsme dodávali celé kapitoly, aby to směřovalo ke komplexnímu udržitelnému městu. Když se to stalo, tak jsem za těmi dámami šel. Byly z toho úplně na plech, protože mu byly strašně blízko a o ničem přitom nevěděly. Na druhou stranu si například paní doktorka Marvanová stěžovala, že měl takové trochu drsnější chování. Občas se tak choval dokonce i ke mně, ale já jsem se nedal. V pražské politice je ale spousta lidí, kteří nejsou příliš zdvořilí, to není tak zásadní problém. Pro nás byl velkým překvapením ale především charakter té věci. Šel jsem za Vítkem Rakušanem a poté i na krajský výbor, kde jsem se zeptal, zda můžu kandidátku přestavět, což mi povolili.
Takže za aktuální kandidátkou si stojíte?
Celý Starý zákon, Nový zákon či knihy Dostojevského a Camuse jsou plné lidského selhání. U kandidátů sledujeme především to, co přinášejí pro město. Máme tam různé generace, spoustu žen, a především lidi různého zaměření. Přestože jsme tady v týmu převážně architekti a soustředíme se především na rozvoj a dopravu, tak na kandidátce máme lidi ze školství či ze sociálních oblastí. Město je komplexní a složité. Osobně jsem svými postoji konzervativec, ale město má být pro všechny a politická reprezentace slouží všem. Existují různé životní styly, které se během života proměňují. Někdo stráví celou vysokou školu na náplavce, poté má děti a potřebuje něco jiného a na náplavku se třeba 15 let nepodívá, protože to nestíhá mezi doktory, kroužky a školami. Je skvělé, že celá mladá generace má pozitivnější přístup k žití ve městě a nechce tolik aut, ale někomu se třeba zase narodí tři děti a auto mít zkrátka musí. V tom je to komplexní město, v čemž je zatím Praha zanedbaná, přestože je bezesporu nejkrásnějším městem světa.
Existují různé životní styly, které se během života proměňují. Někdo stráví celou vysokou školu na náplavce, poté má děti a potřebuje něco jiného a na náplavku se třeba 15 let nepodívá
V minulém týdnu jste navštívil Kodaň, která je dnes symbolem moderního města a často se dává za příklad. Inspirovali jste se v něčem, co by šlo přenést do Prahy?
Tentokrát jsme tam nejeli kvůli architektuře, ale především kvůli energetice. Dánové přemýšlí hodně komunitně, mají silná práva samospráv, což je naše velké téma ve vztahu ke stavebnímu zákonu, který se nám nedaří vysvětlit a prosadit. Viděli jsme, že to v praxi funguje a má to dopad také pro energetiku. Kodaň je významnou měrou nezávislá na plynu, má totiž energetická centra v rámci čističek odpadních vod a spaloven. Využívají odpad jako zdroj energie. Spalovna je na dohled od královského paláce, z celého města ji můžete vidět. Je to krásný barák, kam lidi chodí na kafe a vycházky, takže tam skvěle funguje spojení obsahu a formy. Vše je propojené a z hnusu je možné udělat radost ze života. Úplně jsem tam měl na krajíčku. My v tomhle musíme změnit paradigma – odpad je zdroj energie. A bude ho čím dál víc, protože se Praha stále rozrůstá.
Nápad na výstavbu energocentra, díky kterému bychom mohli topit pomocí odpadních vod, přišel až s válkou na Ukrajině a hrozící energetickou krizí?
Vzniklo to tak, že jsme před dvěma lety přemýšleli, jak bude topená filharmonie. Potkali jsme se s lidmi, kteří nám vysvětlili potenciál odpadní vody. Pochopili jsme, že by tím mohly být topené nejen celé Bubny a ještě mnohem více. Když se to teď nenastartuje, tak to za těch osm let nebude.
Takže říkáte, že energocentrum by mohlo stát za osm let?
Projekt se bude budovat postupně. Do několika let by se mohly napojit první plynové teplárny na západním břehu, například Juliska a Veleslavín. Jedná se ale o rozsáhlý projekt, který není možné zrealizovat ze dne na den. Posledních třicet let byl trend napojování domácností na levný plyn. Komunitní energetika byla vnímaná jako „retro“. Ukázalo se, že to byla strategická chyba. Horkovody v Praze byly dokonce privatizovány, takže budeme muset spolupracovat se soukromou firmou. Historicky se majitelem distribuční sítě stala Veolia. V některých místech se určitě bude budovat i městská distribuční síť, ale spolupráce s Veolií bude klíčová.
Předvolební kampaň v Praze se z určitých směrů zjednodušuje na téma motoristů versus cyklistů. Vy v tomhle směru stojíte na jaké straně?
Jedná se o nesmyslný rozpor, který nevím, komu slouží. Poslední sčítání ukazují, že zatím vyhrává veřejná doprava (43 %). Počítá se to ale i s pohyby Středočechů, protože Pražané používají veřejnou dopravu víc. Individuální automobilová tvoří podíl 33 %, 23 % dopravy proběhne pěšky, což je násobně víc než v Kodani, 1 až 2 % jsou zase cyklisté. Je zřejmé, že se jedná o potenciál, jelikož například elektrokola vyrovnávají nevýhodu terénu. Určitě je potřeba podporovat cyklostezky v uličním prostoru, ale nejrealističtější je soustředění se na možnosti souvislého průjezdu Prahou. To funguje dobře ve spolupráci se Správou železnic. Připravená je drážní promenáda na Praze 10, otevírá se možnost v trase železnice, kde se buduje podzemní dráha na letiště na Praze 6. Kdybychom se na tohle v těch příštích čtyřech letech zaměřili, tak by to byl pro Prahu velký přínos.
Takže si představujete Prahu protkanou cyklisty, jako je právě Kodaň?
Města kolem Golfského proudu, jako jsou Kodaň či Amsterdam, mají mírnější zimy. Je zřejmé, že v multimodální dopravě máte podporovat moderní způsoby, které šetří veřejný prostor, takže veřejnou dopravu, pěší chůzi či cyklisty. Existuje základní rozdíl mezi převažujícím cyklistou v Praze a v Kodani. Pražský je oblečený jako do boje, má uniformu, high-tech kolo a příslušenství. V Kodani je to holka, která veze v kyblíčku dítě na kole, o které by tady možná nikdo ani nezavadil, nebo zase úřadník v kravatě.
Nebude to tedy na úkor automobilové dopravy a zacpanějších ulic?
K tomu jsme s Adamem Scheinherrem nachystali městský okruh, který je základ struktury. Kreslí to Jan Kasl s Pavlem Šourkem a udělali to skvěle. Původní projekt by vůbec nešel udělat, ten byl vystřelený jak z praku. V západních městech podobné stavby předělávají a stojí to spoustu peněz, my jsme to udělali rovnou předělané, takže to logicky bude stát méně. Je to předpokladem pro sofistikované mýto, k čemuž musí zákonodárci přijmout zákon, aby se vymyslel sociálně empatický systém a došlo ke zklidnění dopravy. Historické prostory nejdou ze své podstaty rozšířit. Musíme také více investovat do pěších, to je hodně o detailu a návrhu koncepčních prostor.
Opozice často říká – nejdříve je potřeba dostavět okruh. Vy tedy chcete začít zklidňovat centrum ještě před dokončením okruhů?
Když uděláte Smetanovo nábřeží nebo další prostory, tak přece nikoho neomezujete. Byla velká debata, zda se tam nemá doprava omezit. Aktuálně tam jezdí auta po kolejích, což není ideální, protože se trochu zpožďují tramvaje, ale funguje to. V mnohých prostorech, jako je třeba Revoluční, která je teď krásně navržená od pana architekta Císlera, dnes ani žádná auta neparkují a dá se to udělat hned a kultivovaně. „Ažbudeokruhismus“ ano, například na mýto je potřeba mít ten systém trochu uzavřený, ale to neznamená, že rezignujeme na všechny úpravy ve městě, které podle investičních možností můžeme dělat. My jsme v politickém středu a je to komplikované, protože útoky jdou z obou stran.
Jako své zásadní téma jste představil projekt pražské filharmonie. Kritikům však vadí nedostatek zeleně. Dojde v tomto směru k nápravě?
Filharmonie je naše radost. Všechno se to řeší, takže tam bude dost zeleně! V návrhu jsou stromy, které jsou skutečně v terénu, nejedná se o nějaké falešné stromy v květináčích. Vizualizace byly dělány navíc pro podzim, takže stromy tam jsou, akorát nemají listy. Je potřeba hledat nějakou podstatu města. Proč jsem byl z toho návrhu velmi rád a proč jsem pro něj hlasoval, tak nebylo jenom propojení s řekou, ale Praha kromě toho, že je gotická, secesní, barokní, tak je o neustálých pohybech v horizontálních rovinách, kdy znova a znova vidíte amfiteátr, tedy historické centrum města. Obraz města 19. století určil Karel Chotek tím, že udělal nábřežní zdi a tím vytvořil parcely pro Národní divadlo či Rudolfinum a já jsem přesvědčen o tom, že tohle bude obraz města 21. století, a proto musíme vydržet s nervy.
Obraz města 19. století určil Karel Chotek tím, že udělal nábřežní zdi a tím vytvořil parcely pro Národní divadlo či Rudolfinum a já jsem přesvědčen o tom, že filharmonie bude obraz města 21. století, a proto musíme vydržet s nervy.
Uživí se filharmonie?
Komunikujeme s různými investory, předpoklad je, že třetinu by zaplatilo město, třetinu stát a třetinu by mohli zaplatit soukromí donátoři, jak tomu bylo u národního divadla. Dobře víme, že je válka a chceme, aby lidé mohli žít obyčejné životy. Ale kultura není nadstavba, jak říkali vulgární materialisté. To je strašné nedorozumění, protože kultura musí být integrální součástí životů. Ta budova bude sloužit i vzdělávání, přes den tam budou dětské kroužky. Dostane nás to také na kulturní mapu světa, protože dnes nemohou přijet nejlepší orchestry, a ne všichni mají na to, letět na koncert do New Yorku. Navíc jde to o kultivaci toho, jací turisté k nám jezdí. Máme analýzy, že se investice vrátí. Bude se vracet v daňových příjmech. Ale hlavně provoz se zaplatí, a to je důležité, protože nechceme udělat díru do rozpočtu ve městě, kde musíme významně dotovat veřejnou dopravu. Na tom panuje celospolečenská shoda. Filharmonie se teď bude pár let projektovat, takže ta hlavní investice nás čeká až kolem roku 2028 a všichni doufáme, že v tu dobu už budeme řešit jiné problémy.
