Nejmenovaný výčep piva v jistém slezském městečku, 379 kilometrů od Pražského hradu. Jsou dvě hodiny odpoledne, výčepní s televizním ovladačem v ruce chce přepnout do Vladislavského sálu, jenže hosté protestují: „Nech tam radši písničky!“ Hospodská přesto pustí přímý přenos z Hradu: „Chci to vidět, prezident neskládá slib každý den. A je to pěkný chlap.“
Odposlechnuto nad pivem 9. března 2023. Ještě předtím, než paní hospodská přepne na veřejnoprávní program, jeden hlučný host nostalgicky zavzpomíná: „Kofola a deset deka vlašáku za čtyři koruny. V bufetu na autobusáku, to už snad ani není pravda.“ V každé hospodě se totiž permanentně vzpomíná na nějaké lepší časy, i když třeba ani lepší nebyly.
Voják a vojačka
Když se objeví záběry z Vladislavského sálu a hospodská si chce vychutnat slavnostní slib, štamgasti jí to usilovně kazí. „Zdravotnice berou na frontu i v důchodovém věku,“ rýpnou si do ženy, která jim čepuje půllitry. Podle pivařů je Petr Pavel starý válečník, který teď Českou republiku zatáhne do přímých bojů Ukrajiny s Ruskem. V těch řečech je sice i špetka černého humoru, zároveň ale z hospodské mluvy promlouvají nejrůznější spiklenecké teorie posbírané na sociálních sítích.
„Ona je taky vojačka,“ ukazují na choť Petra Pavla, když ji kamera detailně zabere. „Pěkný ras. Ráno si s Pavlem udělají společnou rozcvičku, pak vydá povel k odchodu na snídani,“ posmívají se vojenskému drilu. V hospodě nesedí nikdo pod padesát let, spíše šedesátnici a starší. Všichni mají zkušenost z dvouleté povinné vojny v Československé lidové armádě. Z keců pod hospodskou klenbou ale vyplývá, že generála vidí na Hradě raději než Babiše. Nejraději by tam ale nadosmrti usadili Miloše Zemana. „Zemanovi nesahá ani po kotníky,“ nese se od piv.
Tak přísahám!
Když nový prezident skládá slib, parodují vojenskou přísahu z dob komunismu a hromadně křičí: „Tak přísahám!“ A někteří přidají bonus: „Hurá!" Najednou asi běží po cvičáku, Pavel jim neustále připomíná ztracené mládí. „Přes spáleniště, přes krvavé řeky,“ začne bývalý záklaďák notovat píseň, která se na vojně pěla povinně. Pochod československé jednotky v Sovětském svazu, bojový song z druhé světové války.
Nedá se přitom říci, že chlapi z téhle slezské hospody, v níž sedím inkognito (individuálním zájemcům název výčepu rád prozradím), na vojnu vzpomínají negativně. Základní služba pro ně hlavně zůstává nezapomenutelnou životní zkušeností.
Petr Pavel podepisuje prezidentský slib. Zdroj: Profimedia.cz
Reakce na kanonádu
To už se z obrazovky linou tklivé tóny státní hymny a začíná dělová palba, která národu oznamuje nástup prezidenta České republiky do funkce. Od stolu se ozve: „Hned po tych vystřelach jedu ta děla na Ukrajinu!“ Část osazenstva lokálu tomu snad i věří: „Však ty důchody nám vzali jen proto, aby mohli na Ukrajinu poslat další zbraně.“
Zklamáním je, když Petr Pavel čte inaugurační projev z připravených papírů. „Zeman by to říkal spatra,“ porovnává lidová hospoda, za komunistů by to byla takzvaná IV. cenová skupina. „Myslíte, že si to píše sám?“ Zeptá se někdo kolegy z pivní partyje. Vlastně už se pije i kořalka, slavnostní chvíle na Hradě podvědomě vyvolala potřebu panáků. „Na to nemá, projev mu píše ta jeho mluvčí,“ rozhodne jiný host, kolega ale ostře kontruje a připomene, jak mluvčí euforicky vítala Pavlovo volební vítězství: „Blázníš? Ta je pořád opilá.“
Prezidentská marináda
Celý projev nového českého prezidenta hospoda nevydrží vyslechnout. Už asi po minutě štamgasti žádají hospodskou, aby přepnula na sport anebo na stanici Rebel. Vyhoví, stejně má za pípou moc práce. „A teď to tam Pavlovi na Hradě všechno sežerou a zítra bude muset zajet nakoupit do Biedronky,“ vtipkuje lokál při představě snědených stolů po hradním rautu. Všichni štamgasti totiž jezdí za levnými potravinami do Biedronky, což je síť nejlevnějších diskontních prodejen v Polsku. Média přitom Pavla nedávno odchytila právě při nakupování u severních sousedů.
Na státní hranice je to z hospody sotva deset kilometrů, proto se pivní kecy rázem stočí k cenám základních potravin za čárou. A na nového pana prezidenta si pak hodinu nikdo ani nevzpomene, v televizi se sportuje. „Kilo bůčku jsem teď bral v Polsku za padesát korun. Krásný, samé maso, to bude zítra fajny oběd, stará už ho naložila marinády,“ pochlubí se jeden z hostů.
