Žáci dostávají vysvědčení Zdroj: Profimedia.cz
Od první do třetí třídy naše děti v budoucnu nejspíš nebudou dostávat známky. Ale jen slova. Je to ve vládní reformě školství, která se pomalu dere na světlo. Žádné známky, jenom ústní hodnocení, aby náhodou děťátko nebylo od počátku ve stresu a nedej bože nedostalo třeba trojku, což by ho mohlo rozložit na kostky víc než Minecraft. Blbost.
Doma chodíme kolem našich dětí po špičkách (jasně, i já, ale jak se na tu moji holčičku můžu zlobit?), aby se náhodou nenaštvaly. A budeme tak činit i ve škole?
ČTĚTE TAKÉ: To je zpětná vazba? Psychologa Čapka rozčílilo hodnocení učitelky. S druhákem se nepárala
Zatímco současná mladá generace jsou materiální depresivní nýmandi řešící každý mikroproblém makrohysterií (může za to liberální výchova a retardované sociální sítě), ta další bude brát antidepresiva už od čtvrté třídy, protože tam POPRVÉ dostane známku – a poprvé taky možná i ŠPATNOU známku. A nedej bože, až to dítě někdy vyroste, což se stává celkem běžně, a půjde do práce, kde ho normálně budou KRITIZOVAT, HODNOTIT, bude POD TLAKEM…
Naštěstí – většina asi pracovat nikdy pořádně nebude, protože z mé aktuální zkušenosti téměř všichni pod cca 23 let chtějí být digitální nýmandi … pardon, nomádi a mít sedmdesát měsíčně. Bez pátků samozřejmě.
Drsné praktiky trenéra? Žáci museli udělat za trest 400 kliků, někteří skončili v nemocnici
Na fotbalovém tréninku museli udělat tolik kliků, že skončili v nemocnici s toxickou únavou svalů. Studenti střední školy v Texasu prý ani nemohli zvednout ruce, natož si třeba vyčistit zuby. Škola jejich trenéra okamžitě stáhla z výuky. Jiní žáci se za něj ale nečekaně postavili.
Dětem prý dá slovní hodnocení daleko více než hodnocení bodové. Ale dá jim hlavně jistotu, že můžou být v klidu, protože ani tisíc zajímavých keců nenahradí nekompromisní hodnocení na škále od 1 do 5. Tam je prostě jasno. Slova vše zmírňují, okecávají, alibizují, česají, dělají naše děti, které jsou možná nejsvobodnější generací v československé historii, ještě méně rezistentními proti tlaku a stresu.
A co my? Nové přístupy, vše v rukavičkách, kontraproduktivní ezo metodologie za tisíce měsíčně, chytré hloupé knihy a hloupé chytré knihy. A do toho samozřejmě tisíce skvělých samozvaných radících rodičů roku na sociálních sítích. Nedávno jsem třeba byl přítomen semináři na téma „Proč se vaše dítě ve 3 a půl letech stále pos… do kalhot“. Nebylo to levné a přednášející bio žena vlastně celou dobu říkala, že si o těch hov*ech musíme s dítětem povídat. Tak si o tom povídáme. Výsledek toho všeho vlastně je, že čeští rodiče už dávno nejsou doma šéfové.
Což mi připomíná, že jsem své tříleté dceři nedávno koupil fakt hezkou drahou zlatou, lesknoucí se bundu, protože… ji prostě MOC CHTĚLA. No jo, taky to nezvládám a sametově rozmazluji, jsem v tom někdy naprosto strašný jako vy. Tak ať alespoň nerozmazluje školství, jinak definitivně stvoříme roztřepanou Generaci Xanax.
