Poprvé jsem dnes hojně používané slovo „dezolátní“ slyšel někdy v pubertě od své mamky, když vstoupila do mého dětského pokojíčku. Pak si pamatuji, že mi automechanik řekl, že motor milovaného auta je v dezolátním stavu a přišel čas zakoupit nový vůz. Od té doby vím, že co je v dezolátní stavu, je v rozkladu a nemá smysl to opravovat. Nebo to možná půjde, ale dá to plno práce a výsledek je nejistý. Jsou tedy „dezoláti“ v rozkladu? A co je rozložilo?
V poslední době se objevila taková rétorická taktika, kdy se z palčivých otázek vykličkuje větou: To byli ale jen nějací dezoláti, to mě vůbec nezajímá. Osvojili si ji zejména někteří politici, kteří se snaží přehlížet, že ne všichni jsou ze současného vývoje České republiky nadšení.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Zaorálek o ‚‚rozkladu‘‘ Slovenska: Vláda měla lidi za dezoláty. Ohodnotil i Pavlovu návštěvu
Nálepka DEZOLÁT pak značí, že jsou to lidé, o kterých se přeci ve slušné společnosti nebudeme bavit. Kdo se o „dezolátech“ a jejich motivacích bavit chce, tak si zasluhuje povytažené obočí a káravý pohled, zda náhodou také trochu nenačichl „dezolátstvím“.
KOMENTÁŘ: Demonstranti chtějí bořit aneb Spojování společnosti, které Pavlovi moc nevyšlo
Je celkem běžné, že sliby politiků často nemají platnost ani pár měsíců. Ale přece jen nebývá úplně zvykem, aby pronesená slova přestala platit během pouhých čtyř dní. Právě to se ale „povedlo“ prezidentu Pavlovi.
DEZOLÁT je nálepka. Jednoduchá. Rychlá. Účinná. Nebezpečná.
Slovníky cizích slov nabízí české ekvivalenty jako ubohý, bídný, zoufalý, rozložený, ostudný ale také sklíčený či skleslý. Každopádně všechny tyto ekvivalenty ukazují, že je něco špatně.
Od té doby, co začaly česká náměstí plnit zástupy nespokojených lidí, začal jsem přemýšlet, co mají všichni „dezoláti“ společného. Nelíbí se jim, co se v Česku děje, a otevřeně proti tomu protestují. Mimochodem toto ale platilo ještě před pár měsíci i pro „chvilkaře“ pod vedením Mikuláše Mináře. Také se jim nelíbilo, co se v Česku dělo, a také vyšli do ulic.
Přemýšlel jsem dál. Ti lidé, kteří zaplnili Václavák, mají obavy, mají strach, strach z budoucnosti. To je další prvek, který je všechny spojuje. Na nic dalšího jsem nepřišel. Dokonce neplatí ani to, že všichni „dezoláti“ jsou proruští. Na vládu Petra Fialy totiž nadávají i lidé, kteří pevně stojí na ukrajinské straně.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Kolik stálo zboží na Velikonoce v roce 1989
Od Ortelu k babičce o holi
Podíval jsem se na fotky z posledních demonstrací a viděl jsem pestrou směsku lidí. Ano, někteří vypadali jako fanoušci Kremlu a další mají na zadku tetování Putina. Další by si jistě užili koncert Ortelu a někteří ještě s Orlíkem a Danem Landou zpívali Bílého jezdce. Je to tak. Někteří „dezoláti“ a „dezolátky“ ale přijeli s dětskými kočárky. Další „dezoláti“ vypadali, že mají před sebou už jen pár měsíců života a přemýšlí, zda po nich děti a vnoučata vůbec něco zdědí. Co má společného matka samoživitelka s vyholeným klukem v kanadách? Přeci nálepku DEZOLÁT.
Demonstrantům připadají ANO s SPD málo radikální, řekl expert. Popsal, čeho se opozice bojí
Sobotní demonstraci Česko proti bídě na Václavském náměstí není třeba brát až tak vážně, politický vliv organizátorů je zatím nepatrný. Uvedl to komentátor Radko Kubičko ve Zprávách Plus na CNN Prima NEWS. Řečníci, kteří tam vystoupili, toho nemají příliš společného a toto uskupení zatím nemá žádnou formu, shodl se s ním Miroslav Korecký.
Pokud si někdo myslí, že proti „dezolátství“ budeme nejlépe bojovat výsměchem či ignorací, tak připomíná lékaře, který pacientovi s rakovinou řekne: „Tak si zkuste představit, že jste úplně zdravý.“ Problém nezmizí tak, že ho strčíme do skříně a zhasneme a budeme se tvářit, že žádnou takovou skříň s nevábným obsahem doma nemáme.
S „dezoláty“ je třeba pracovat, vnímat je a naslouchat jim. A pak na jejich názory reagovat. Třeba tím, že je budeme důsledně vyvracet. Nebo tím, že si pomalu přiznáme, že na tom „dezolátství“ může být špetka smysluplného základu. V lékařské praxi platí, že boláky na kůži je nutné si přiznat. Pokud přes ně hodíme jen dlouhý kabát, začnou se dál rozlézat. A pak už léčit nepůjdou.
Rehabilitace xenofobů jako varovný prst
Mediální a politická nálepka DEZOLÁT plynule navazuje na nálepku XENOFOB. Pamatujete? To byli všichni ti, kteří upozorňovali, že migrace nepřináší jen pozitiva, ale také řadu negativ. Kdo byl před lety označen za xenofoba, dostal nálepku, že je fujky a mezi slušné kluky a holky nepatří.
Uplynulo pár let a i ti nejradikálnější vítači (jasně, taky nálepka) potichu přiznávají, že i xenofobové měli pár myšlenek, na které později došlo. A stejně tak dojde i na některé myšlenky „dezolátů“, protože Česká republika má řadu obrovských problémů, které časem vykypí jako přehřáté mléko. Jako důkaz lze jmenovat například krachující Českou poštu (seznam zrušených poboček najdete zde) nebo miliardovou půjčku od EU. To jsou dva příklady, které ještě přinesou hodně bolesti a slziček.
Vláda by si měla uvědomit, že plno myšlenek, které mezi „dezoláty“ kolují, má bohužel reálný základ. Vláda by si měla uvědomit, že DEZOLÁTI jsou taky lidi.
