GLOSA: Proruská soudružko učitelko, procvičte si vyjmenovaná slova: mýlit se, pýcha, dobytek

Bývalá češtinářka Martina Bednářová ve čtvrtek zářila jak jarní květy na louce za Magnitogorskem. Obvodním soudem pro Prahu 6 byla nepravomocně zproštěna obvinění, že loni v dubnu při výuce na základní škole zpochybňovala ruské válečné zločiny. Ano, žákům sice prokazatelně papouškovala kremelskou žumpu, selhala jako učitelka, o trestný čin popírání genocidia však nešlo. Několikaměsíční podmínce se tedy (prozatím) vyhne. Přesto by si neměla připadat jako vítězka. Kéž by si to uvědomila při práci na domácím úkolu, který jsem pro ni připravil.

Vážená soudružko učitelko, tak jste prý byla zproštěna obžaloby. Řekla jste, že by Vám lidé měli pogratulovat.

Takže ano, gratuluji.

Gratuluji k Vaší satisfakci i k potlesku příznivců, kteří si stejně jako Vy myslí, že se v Kyjevě nic neděje. Že média o válce na Ukrajině lžou, jelikož jsou vázána na miliardáře Sorose. Že jediné věrohodné informace se najdou na serverech, které se někdy označují za „dezinformační“ (proto jste ostatně s novináři po soudu odmítla mluvit, bavila jste se jen s obskurní proruskou TV Raptor). Že Ukrajinci v okupovaném Donbasu už dávno zabíjeli a stahovali zaživa z kůže ruské obyvatelstvo a vraždili děti. Že mít odlišný názor se přece smí.

Gratuluji Vám.

Gratuluji Vám k tomu, že odlišný názor máte právě v Česku a ne třeba v Rusku, kde se za něco takového občas vypadne nejen z práce, ale i z okna. Gratuluji Vám k brilantní paměti, s níž jste ve třídě slovo od slova citovala takové kapacity mezinárodní politiky, jakými jsou Lavrov, Peskov nebo Kotěnočkin, což je sice dávno mrtvý režisér seriálu Jen počkej zajíci, ale zároveň jistě i jeden z neochvějných podporovatelů Putinova tažení.

To je přece taky názor. Tak ne abyste mi ho brala.

Gratuluji Vám k tomu, že na Vás si nikdo jen tak nepřijde. Že všechny ukrajinofily odpálkujete dřív, než se řekne „jed pro Navalného“. K tomu, že jste se tak úžasně oklepala z vyhazovu ze školy a máte víc času na motorkářské výpravy s Nočními vlky, pletení svetrů s Putinem v sauně a sestřihy Ovečkinových hokejových zápasů.

Gratuluji Vám v neposlední řadě i k tomu, že jste nikdy neučila mé dítě, protože pak bych se na třídních schůzkách asi neudržel a na hlavu Vám vylil Váš kalamář z norilského jantaru s vyrytými podobiznami Lenina, Ždanova a Pavky Korčagina.

Vážně, doba je zlá, tak gratuluji.

A než zase bude dobře a Vy budete znovu moci zadávat diktáty s jazykově záludnými slovy jako „novičok“, „Dzeržinskij“, „Berija“ a „Špinda Strakáček“ (což je ten imperialistický nacista z pohádek o Neználkovi), tak abyste po měsících bez kantořiny nevypadla ze cviku, pro jistotu Vám zadám domácí úkol.

Třeba z pár vyjmenovaných slov, když už učíte tu mateřštinu. Schválně, zapamatujete si je?

Mýlit se. Pro Vás naprosto zásadní výraz. Vážená soudružko, Vy se totiž mýlíte naprosto ve všem. Hrozně, šíleně. Vaše plácání o Ukrajině je buď hloupoučkou naivitou, nebo bezostyšnou lží. Za obojí byste se jako pedagožka měla stydět.

Být. A to čistě proto, abychom si osvěžili rozdíl mezi „být a „bít“. Víte, ono se to ruským okupantům na Ukrajině často plete.

Vzlykat. Fakt s Vámi ten nářek dětí zasažených válkou nic nedělá? Vůbec? Jen se ujistím – opravdu jste se roky živila jako učitelka?

Brzy. To je slovo, které car Putin tuze rád používá. „Ukrajina bude brzy naše,“ říkal už před více než rokem. Myslel tím tenkrát tři dny, pokud se nepletu. Teď si nejsem jistý – jak dlouho že už to trvá? Ale ono to v té zemi, kde včera znamená zítra, bylo s tím časem vždycky ošidné, co?

Jazyk. Je pravda, že mnoho obyvatel Ukrajiny mluví rusky, v tom se Putin nemýlí. Ale víte, co je zajímavé? Právě oni jsou ukrutnostmi agresora postiženi vůbec nejvíce. Právě oni dnes v drtivé většině nechtějí s Moskvou nic mít. Ale o tom jste asi osmákům nic neříkala, že?

Nazývat. Tak mě napadá – jak tomu na té Ukrajině teď vlastně říkáte? Speciální vojenská operace? Nebo už můžete říkat i Vy „válka“? Jaké jsou aktuální notičky z Pitěru?

Ruzyně. To je to letiště, kde v roce 1968 přistávala letadla z Moskvy. Z Moskvy. Z M-O-S-K-V-Y. Ne, nepřivezla kaviár.

Pýcha. Slovo, v němž se až po bradu koupe Vaše vyjádření po vynesení soudního verdiktu. Když jste čelila otázce, zda se někdy vrátíte na školu, z níž jste byla kvůli svému konání vyhozena, odvětila jste: „Jako ředitelka.“ Pokud se to stane, co bude Váš první krok? Domluvení dětských výměnných pobytů bez možnosti návratu, jaké na Ukrajině pořádá Putinova oblíbenkyně Marija Lvovová-Bělovová? Oprášení Husákových portrétů? Z 80. let možná pořád ještě umím nakreslit Auroru, to bych u Vás mohl učit výtvarku, co myslíte?

Zpytovat. Samozřejmě – ve smyslu zpytovat svědomí. To přesně by totiž měl dělat člověk, který i tváří v tvář záběrům z Buči či Irpině mává rukou, že je to celé stejně jinak.

Dobytek. To je, vážená soudružko, prezident Putin. A taky každý, kdo jeho jednání schvaluje či bagatelizuje.

Pykat. Něco Vám povím. Je mi vlastně úplně jedno, jak soud ve Vašem případě rozhodnul. Že za své jednání nebudete pykat ani za mřížemi, ani v podmínce. Mně úplně stačí, pokud své názory nebudete dál vtloukat do hlavy dětem. A to asi už nebudete. Tak spánembohem. A ať Vám to s těmi Nočními vlky frčí.

Tagy: