Tisíce lidí demonstrují na odborářském protestu v Praze
Odborový předák Josef Středula musel být zklamaný. Přestože už řadu týdnů popisuje Českou republiku jako chudou středoafrickou zemi, kde se nedá žít, u jeho oveček takové strašení příliš nezabralo. Důkazem je účast pár tisícovek lidí na demonstraci proti chudobě na Václavském náměstí. Středula se bohužel nemůže vymluvit ani na počasí, které k výletu do hlavního města vyloženě vyzývalo. Nic nepomohla ani pětistovka na občerstvení, kterou účastníkům odbory slibovaly.
Jedno si ze sobotního protestu proti chudobě Josef Středula odnést může. Boj o Hrad je ztracen. Jestliže uprostřed inflační a energetické krize nedokážete na náměstí přivést více než pár tisíc lidí, jak chcete oslovit miliony voličů, aby právě vám daly v prezidentských volbách hlas?
Cenová regulace i růst minimální mzdy. Odboráři na demonstraci přednesli požadavky
Václavské náměstí bylo svědkem další protivládní demonstrace. Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) svolala pražský „protest proti chudobě“, během něhož zopakovala své požadavky na kabinet Petra Fialy (ODS). Na akci nakonec dorazily jen jednotky tisíc lidí, což je podstatně méně, než odbory očekávaly. Podle odborového předáka Josefa Středuly vláda zaspala při řešení současné krize. Šéf ČMKOS zároveň odmítl, že by událost měla cokoliv společného s jeho kampaní do prezidentských voleb. Přesto však byl k vidění člen jeho týmu, který na akci sbíral podpisy.
Ukázalo se, že lidé nevnímají odbory pod vedením dlouholetého předsedy ČMKOS jako relevantní sílu, která by jim pomohla vyřešit běžné starosti. Tedy z čeho zaplatí faktury za elektřinu, plyn, teplo nebo kroužky svým dětem. Navíc ve chvíli, kdy vláda přece jen s nějakým plánem na pomoc nejzranitelnějším přichází, byť jí můžeme vyčítat, že přinejlepším v hodině dvanácté. Člověku bylo Josefa Středuly chvílemi až líto.
Pískej konec!
Kdo se nad hesly odborářů jen trochu zamyslí, zákonitě mu tam musí něco „neštymovat“. Josef Středula vehementně vybízí vládu, aby rozdávala plnými hrstmi peníze všem, zároveň jí však vyčítá, že nedělá nic s inflací, a ještě k tomu ji kritizuje za obří rozpočtové schodky. Je málo lidí, kteří jsou schopni jedním dechem vyřknout hned trojí protimluv. Budiž Josefu Středulovi připsáno k dobru, že alespoň připouští, že bez zvýšení daní rozpočty narovnat nepůjdou.
Jenže když kandidujete na prezidenta, nepříjemné pravdy si necháte nejvýše do nedělního diskuzního pořadu na veřejnoprávní obrazovce, kdežto na náměstí budete spílat vládě, že rozděluje zemi na bohaté a chudé. K tomu ještě vypustíte pár hesel ve smyslu, že když máte málo peněz, nemáte se shánět po přivýdělku, protože vláda vám má zajistit důstojnou mzdu. Ale to už jsme zase u toho státního rozpočtu a inflace, která by, pokud by státní kasou vládl Josef Středula, nejenže neklesla, ale naopak šplhala stále výše. Cenová regulace (kterou rovněž Středula požaduje) by ji pak jen přeměnila ve fronty před obchody, jako to pamatujeme z éry před listopadem 1989.
Josef Středula se bohužel nezmohl na nic jiného než na staré ohrané levicové sliby, které sociální demokracii přivedly mimo Poslaneckou sněmovnu. Šéf největší tuzemské odborové centrály si toho zřejmě nevšiml, nebo si toho nevšiml jeho marketingový tým, nebo zkrátka nabyl přesvědčení, že slibovat všechno všem, aniž nese reálnou odpovědnost, k dobytí Hradu stačí. Jak se ale ukázalo, nejlepším řešením by bylo v rámci úspor prezidentskou kandidaturu odpískat. Protože Česká republika přes všechny potíže, kterým aktuálně čelí, rozhodně není zemí, kde se nedá žít.
