Ocelárny Liberty Ostrava nabízejí volná pracovní místa. „Dostávám každý měsíc 35 tisíc čistého, v Ostravě je to slušný plat,“ pochvaluje si Michal Koyš, ve spékárně připravuje aglomerát pro vysoké pece. Na sobotní odborářskou demonstraci na Václavské náměstí v Praze se určitě nechystá: „Není důvod, proč tam jet. Navíc mám rodinu, čtyři děcka, radši budu s nimi.“ Část kolegů s ním nesouhlasí, protest podle nich má smysl. A ještě další dělníci prý raději mlčí. Bojí se vyhazovu.
Hutník Michal Koyš zastává jednu z nejtěžších prací v těžkém ostravském průmyslu. V ocelárnách Liberty připravuje takzvanou vsázku pro vysoké pece. „Je to dřina, ale nestěžuji si,“ říká udělaný chlap se svaly zápasníka. „Mám krásný plat. S přesčasy 35 tisíc korun čistého, jinak o něco méně. Pod třicet jsem ale nešel dlouho, to už si ani nepamatuji,“ dodá. Vzápětí ovšem ubere na optimismu.
Musíme utáhnout opasky. Nevadí
„No, spíš to byl krásný plat, než začala ta válka na Ukrajině. Pak se všechno začalo zhoršovat, to máte jedno s druhým, zdražuje jídlo, energie, pořád si ale s manželkou žijeme docela dobře,“ říká otec čtyř dětí Michal Koyš. „Prostě jen trochu musíme utáhnout opasky, v obchodech jdeme víc po slevových akcích, to jsme dříve nemuseli řešit,“ vypráví. „Ale nevadí, zase bude líp.“
Ostravský Donbas
Nové huti v Ostravě-Kunčicích se říká Donbas. Je to přezdívka z dob komunismu, kdy měla gigantická ocelárna 23 tisíc zaměstnanců a nesla název Nová huť Klementa Gottwalda. Dnes se podnik jmenuje Liberty Ostrava a na jaře 2021 si prošel těžkou krizí. Práce pro 6 tisíc zaměstnanců byla ohrožena, zaměstnanci demonstrovali. Majitel podniku, kterým je od roku 2019 britský ocelářský magnát Sandžív Gupta, se dostal do finančních potíží s věřitelskou bankou Greensill. Finanční krizi v ocelárnách se nicméně podařilo překonat novou dohodou s bankou.
Když se však letos v únoru vleklé spory o ukrajinský Donbas změnily v ruskou invazi, začala mít válka dopad i na ostravský Donbas. Huť měla problémy s dodavateli železné rudy, navýšily se ceny energií i všech materiálů nutných k výrobě. „I když se nyní pohybujeme v náročnějším ekonomickém a geopolitickém prostředí, jsem i nadále přesvědčen, že Liberty Ostrava dokáže překonat současné výzvy na trhu,“ říká v podnikovém prohlášení Sandip Biswas, dočasný generální ředitel pro hutní výrobu a těžbu ve skupině Liberty.
Sobotní odborářská demonstrace v Praze ho neláká. „Nejel bych tam, nic se nevyřeší. To není jen český problém, to je krize spojená s celou tou válkou,“ říká.
K odborům navíc nemá důvěru. „Samé placení příspěvků, když ale potřebujete, tak se za vás stejně nepostaví,“ myslí si Koyš. Dělník z takzvané aglomerace v ocelárnách Liberty, což je zásadní provoz v prvé fázi výroby oceli. „Hlavně, ať pece zbytečně nestojí, to se pak zastaví i jedna ze spékáren, a pak bych třeba přišel o práci.“
Ve vlaku do Prahy už není místo
Zatím ocelárny Liberty Ostrava dělníky nabírají. Před hlavní branou stojí obrovský billboard s nápisem: „Hledáme nové kolegy. Nabízíme průměrný výdělek přes 34 000 Kč.“ Náboráři hledají valcíře, elektrikáře, zámečníky, soustružníky, jeřábníky či svářeče. Noví zaměstnanci mohou získat i zajímavý náborový příspěvek, největší je určen pro strojvedoucí lokomotiv na podnikové vlečce, až 105 tisíc korun.
Dělníka Michala Koyše jsme potkali u hlavní brány oceláren, hned u ředitelství. Celý areál hlídá socha hutníka v nadživotní velikosti. Na tramvajové zastávce u jižní brány je plno, skončila ranní šichta a hutníci se těší domů. A těší se některý z nich i na sobotní odborářskou demonstraci na Václaváku?
„Já bych jel, ve speciálním vlaku z Ostravy už nemají místo,“ tvrdí Láďa, na někdejší Nové huti Klementa Gottwalda (dnes Liberty Ostrava) pracuje 41 let. Příjmení odmítá prozradit, vyfotografovat se nechce. To je reakce většiny oslovených dělníků.
„Kluci ze šichty tam jedou, já jsem se už do vlaku nevešel,“ říká i Štefan, v hutích pracuje 31 let. „Určitě má smysl protestovat, už rok nám nezvedli mzdy, nějak moc to zase stagnuje. A přitom všechno strašně podražilo,“ dodá. A proč nejede demonstrovat po vlastní ose? Vlakových či autobusových spojů z Ostravy do Prahy je dostatek. „Za vlastní prachy tam přece nepojedu, jízdenky jsou drahé,“ odmítne Štefan.
Kauza odborářský „úplatek“
Dělníci většinou souhlasí s tím, že cestu do Prahy financují odbory. Kromě speciálního vlaku se vypravují i autobusy. Základní odborová organizace Kovo v rourovnách na Nové huti minulý týden mimoděk prozradila, že každému demonstrujícímu bude kromě úhrady jízdného vyplacen i příspěvek 500 korun na občerstvení.
Jenže odborářský „úplatek“ je hojně kritizován, bývalý ministr financí a expředseda TOP 09 Miroslav Kalousek odměnu demonstrantům ironicky komentoval na Twitteru: „To je dneska peněz mezi lidma. Když pořádaly odbory demonstrace proti nám v roce 2012, platily jenom dopravu. Dneska za to dávají ještě pětikilo na ruku.“
Pětistovku teď také jeden dělník podává druhému před bufetem u jižní brány. Pije se tu lahvové pivo, občas se zazdí panákem. „Kup tam pul litra,“ říká hutník ze slévárny. Druhý muž se brání, že by prý nezůstalo pouze u jedné láhve: „Něchaj to na jindy, bo nas zítra vyhodi za chlast.“
Tyz je chuj, dej si odjezd!
Tahle parta hutníků nemá žurnalisty ráda: „Novináře tu nepotřebujeme. Dej si odjezd, nebo tě pošleme rovnou do p*če. Nech nas na pokoju.“ Ještě poslední pokus: „Na sobotní demonstraci jedete?“ Slévač mě chytí kolem ramen: „Tyz je chuj. V sobotu nikam nejedu, bo mam volno. Ale kdybych tam jel, tak tu vladu vyhodim z oken.“
Přesunuji se k další skupině hutníků u bufetu. Ti jsou vstřícnější. „Jaká demonstrace zase?“ Zeptá se jeden z dělníků. „Jsem v odborech a nic nevím,“ dodá. „Ty nikdy nic nevíš,“ rýpne si kolega. „Já bych jel, ale v sobotu mám šichtu. A demonstrace není omluvenkou,“ vysvětluje další ze zaměstnanců Liberty.
Nejdéle se mnou mluví 30letý Lukáš a 39letý Jaroslav Zajíc. „Určitě bych tam nejel, demonstracemi nemám šanci nic ovlivnit. Když chci něco změnit, tak jdu přece k volbám,“ míní Jaroslav Zajíc. „Až tak zle nám zatím není,“ říká. Jeho 30letý kolega Lukáš naváže: „Měli jsem se dlouho moc dobře. A to se dalo čekat, že někdy bude i hůř, ale proč hned demonstrovat? Tím si nepomůžeme.“
Lukáš chválí dosavadní sociální smír. Kdo nechce pracovat zrovna v ocelárnách, může si najít práci jinde. „Každý má šanci si ten život postavit tak, jak chce,“ přemítá. Jaroslav i Lukáš kritizují odborářský příspěvek. „Jsem ten e-mail četl,“ připomíná Lukáš výzvu, která kolovala mezi dělníky z huti. A mimo jiné v ní odboráři uvádějí: „Máte možnost každý z nás něco změnit, pokud nás bude hodně. Nikdo nikdy nevyhrál žádnou bitvu bez armády. Ti, co se zúčastní, dostanou finanční náhradu ve výši 500 Kč na občerstvení.“
Náhradu platí odbory ze svých příjmů – těmi jsou členské příspěvky. Nejde tedy o „úplatek“, protože dělníci, kteří jsou v odborech, de facto přispívají sami sobě.
To je dneska peněz mezi lidma…Když pořádaly @odbory demonstrace proti nám v r.2012, platily jenom dopravu. Dneska za to dávají ještě pětikilo na ruku. Koneckonců, když nešetří vláda, proč by měly šetřit odbory. 😀
— Miroslav Kalousek🇨🇿🇺🇦🇮🇱 (@kalousekm) October 3, 2022
(foto jsem uzmul @Lukas__Valenta, sorry.) pic.twitter.com/8Fzy57CAwf
Šéf se bojí, že založíme odbory. Lepší je mlčet
„Platit někoho, že pojede na demonstraci, to je dost divné,“ říká Jaroslav Zajíc. A Lukáš dodá: „Mám spíš dojem, že tam o demonstraci proti drahotě vůbec nejde. To si spíš pan Středula dělá prezidentskou kampaň.“
S dvojicí někteří hutníci souhlasí, jiní nikoliv. Na autobusové zastávce u bufetu stojí dvě asi padesátileté ženy, pracují ve válcovnách. „Vždycky to má smysl protestovat,“ říkají. Do Prahy samy nejedou, mají rodinné povinnosti.
Nikolas Čonka ze spékárny má stručný a jasný názor: „Nikam nepojedu, jsem s prací i s výplatou spokojený.“ Petr Švenger sice v areálu Liberty pracuje, ale pro soukromou firmu, která zajišťuje dopravu.
„Dříve jsem byl zaměstnancem huti, pak to rozdělili,“ říká Švenger, kterého čeká odpolední směna. I jeho kolegu, dalšího Petra. „My do toho nemůžeme mluvit, u nás žádné odbory nemáme, takže to není naše demonstrace. Jak se ale u nás ve firmě spolu baví víc než tři dělníci, tak už se šéf bojí, že je zakládáme,“ zasmějí se.
O výplatě a vůbec pracovních podmínkách v dopravní firmě Petrové nechtějí více mluvit. „Já teď něco řeknu, a zítra mám výpověď v kapse, že? Tak radši mlčím,“ obává se Petr Švenger. Oba muži se navíc bojí, aby v příštích měsících neztratili práci z jiných důvodů. Aby krize na Ukrajině nezastavila výrobu v celé ocelárně Liberty Ostrava.
„Každý den vidíme, jak málo je teď na trhu materiálu, skládky jsou prázdné. Nějaká železná ruda se vozí, ale je to minimum, prostě se málo zaváží,“ vyprávějí dělníci z dopravy. Ale tyhle globální ekonomické problémy podle nich určitě nevyřeší sobotní odborářská demonstrace proti drahotě.
