GLOSA: Utrpení na tiskovce vlády. Už našel pan ministr Stanjura tu tabulku?

Měla to být velkolepá vysvětlovací tisková konference. Místo toho předvedli občanům zástupci vlády často nesrozumitelné, zdlouhavé, útrpné rétorické cvičení, které běžný divák u televizních obrazovek – soudě třeba dle ohlasů na sociálních sítích – absolutně nedokázal pochopit. To vše za doprovodu nekonečných prezentací v PowerPointu. Ale aspoň v něčem se ajťák a ministr financí Zbyněk Stanjura mohl cítit jako expert…

Na tu tiskovou konferenci koukalo opravdu mnoho lidí, vysílaly ji živě obě zpravodajské televize i všechny důležité zpravodajské servery. Klíčem by tedy měla být jakási její stravitelnost. Lehkost. Místo toho přišlo padesát pět houskových knedlíků a spousta zbytečné omáčky.

Taková komunikační pointa Fialovy vlády. Rozmělněné, zdlouhavé, nesrozumitelné, někdy až vyloženě otravné. A bylo tam víc postav než v marvelovkách. Mluvilo tolik různých lidí, že se skoro zdálo, že cílem tiskovky je rozmělnit ji do absolutní nesrozumitelnosti, aby se divák u televize nenaštval, protože to prostě nepochopí…

ČTĚTE TAKÉ: Rozzuřený Středula se pustil do vlády. Odbory hrozí generální stávkou

Navíc, v samotné prezentaci – třeba u té Mariana Jurečky – byly faktické chyby, což potvrdila Jurečkova mluvčí (ministr se spletl s navázáním OSVČ na minimální mzdu)…

Otázkou je, kolik lidí vydrželo aspoň do druhé hodiny, v níž se konečně začala prezentovat alespoň nějaká data. Protože když třeba v příšerně dlouhém „představovacím“ úvodu přišel Vít Rakušan a začal opakovat to samé, co před ním Fiala, Pekarová a další, tedy že je vláda zodpovědná a že je třeba TO UDĚLAT, přepnul už asi i největší apatický trpělivec. První hodinu tiskovky jsme se nedozvěděli vůbec nic. Byla tam Danuše Nerudová aplikující zásadní starostlivý výraz a spousta sdělení důležitých pro samotné politiky, ale nikoliv pro voliče.

Pokud jste přeci jen přežili s očekáváním do druhé hodiny, okamžitě vaši pozornost zabil nekonečným ubíjejícím výčtem z výčtů Zbyněk Stanjura, to pak ale nějak přerušil, protože nemohl najít tu správnou tabulku. Tuto správnou tabulku našel Stanjura asi až za sedm minut, což radostně oznámil davu novinářů a jeho šéf Petr Fiala pak na tomto případu ministra hledajícího tabulky poznamenal, že „vidíte, jak je to složité.“

V základu je samozřejmě nutno napsat, že JE potřeba škrtat. Jednoznačně. A je potřeba férově dodat, že mezi druhou a třetí hodinou (DRUHOU A TŘETÍ HODINOU!) vládní politici trpělivě odpovídali novinářům (kteří to z předchozí dvouhodinové prezentace očividně moc nepochopili, čemuž se není co divit). A rovněž je potřeba na rovinu říct, že český daňový systém je nesmírně složitý, což třeba bylo ve světlém okamžiku tiskovky vysvětleno na bizarních devíti výkladech sazby na pivo – škoda, že takových „polopatických“ vysvětlování nebylo víc. Utopeno.

Prezentace vládních škrtů se změnila pro drtivou většinu občanů v masu mnoha informací, které teď budeme všichni „nějak“ stravovat, přežvykovat, analyzovat. Diváci si ale budou pamatovat především to, že vládní TV show trvala déle než Titanic, akorát to byla nuda a na konci se neutopil Leonardo di Caprio, ale tak nějak my všichni…

Tagy: