Honzík dělá velké pokroky. Zdroj: CNN Prima NEWS
Malý Honzík se v necelých dvou letech topil v jezírku na Brněnsku, poté skončil ve vigilním kómatu. Postupně se ale zotavuje, a to i díky divákům CNN Prima NEWS, kteří přispívají na jeho léčbu. Maminka v rozhovoru popsala, jak malý chlapec bojuje.
To, v co lékaři zpočátku vůbec nevěřili a v co rodiče doufali jen ve svých nejodvážnějších snech, se pomalu stává skutečností. Chlapec, který po nehodě ležel nehybně v kómatu a nedokázal ani pohnout očima, začíná chodit.
A nejen to, Honzík i všemu rozumí. Zatím se domlouvá jen znakovou řečí a krátkými slůvky, ale i mluvení by podle lékařů mělo brzy naskočit. „Doktor Crawford v Americe byl hodně překvapený, když viděl Honzíka. Říkal, že ani nečekal takový vývoj. Prý se mentálně hodně posunul. Když se podaří dítě rozchodit, je větší šance, že se i rozmluví,“ popsala Honzíkova maminka Kamila Šiplová.
Kolega ho chladnokrevně střelil do zad. Josef skončil na vozíku a sní o větší mobilitě
Již od dětství Josefa osud nešetřil, od třinácti let vyrůstal v dětském domově. V osmnácti letech se o sebe začal starat sám – dvanáct let pracoval v zemědělském družstvu, následně dva roky v lese a rok jako údržbář. Celý život se mu však obrátil naruby začátkem května. Pod záminkou nařezání dřeva ho kolega vylákal do lesa, kde jej chladnokrevně střelil do zad. Josef ochrnul od žeber dolů, přesto se nevzdává. Sní o tom, že bude více mobilní, k tomu ale potřebuje pomoc veřejnosti.
Na laserovou terapii ke světově uznávanému odborníkovi létá Honzík s rodiči dvakrát ročně. Pravidelně se tam setkává i s kamarádem Robertem, chlapcem, kterého postihla stejná tragédie a jehož léčbu Honzík kopíruje. Právě Robertův příběh dal rodičům v těch nejtěžších chvílích naději nevzdávat úsilí v synově léčbě.
Pamatoval si personál
„Jeho schopnost uchopit předměty a zabývat se jimi je poměrně veliká. Je také úžasný, že si pamatoval personál komory po opakovaných expozicích,“ popsal vedoucí lékař hyperbarické komory Štěpán Novotný.
Po dvou letech, které rodina strávila hlavně přejížděním z jedné léčby na druhou, teď chlapce čeká trochu klidnější režim. „Hodně jsme změnili systém léčby, začali jsme se soustředit na cvičení na logopedii, aniž bychom jezdili na pobyty, takže se snažíme žít jako rodina doma,“ sdělila dále maminka Honzíka.
Chlapeček také začal dvakrát týdně
chodit do stacionáře – neboli školky, kde rehabilituje a zároveň získává nové kamarády. Malého bojovníka můžete dál sledovat a podpořit ho na stránkách Uzdravení pro Honzíka nebo na Facebooku.
