Hrdinové i vrazi. Před pohřbem poslední koloniální královny nad hroby britských námořníků

Hřbitov britského královského námořnictva v Gosportu na jihu Anglie. Pomník obětem britské koloniální války s africkými Zuly z roku 1879

Pohřebiště královského námořnictva v Gosportu na jihu Anglie bylo založeno v polovině 18. století na břehu mořského zálivu.

Pohřebiště královského námořnictva v Gosportu na jihu Anglie. Leží tu tisíce námořníků, mnozí se podíleli na kolonizaci, jiní za I. a II. světové války bojovali za lepší Evropu a svět.

V přístavu Gosport na jihu Anglie stojí už od 18. století největší nemocnice v zemi pro královské námořníky. A vedle obrovský hřbitov pro ty, které se nepodařilo zachránit. Gosport navštěvuji v předvečer pohřbu královny, pohřebiště totiž výmluvně ilustruje dějiny Britského impéria, které se z velké části zhroutilo právě za panování Alžběty II. Teprve s jejím pohřbem tak dějiny píší poslední kapitolu za britským kolonialismem.

Za chvíli spatřím hroby námořníků, kteří v koloniálních válkách v poslední čtvrtině 19. století rozdrtili jihoafrické Zuly. A rovy dalších vojáků, kteří se podíleli na genocidě původních obyvatel jinde v Africe anebo v Asii či Americe. Odpočívají tam však i hrdinové, kteří se za druhé světové války podíleli na porážce nacismu.

Ulice mrtvého muže

Z přístavu v jihoanglickém Gosportu mířím do čtvrti Haslar. Přecházím most Haslar Bridge a po levici míjím Muzeum ponorek, načež se ocitám v kilometr dlouhé ulici, která je z obou stran ohraničena tři metry vysokými cihlovými zdmi. Je to ponuré kasárenské místo, ale zároveň kronika pestrých a zároveň mnohdy krvavých dějin Britského impéria.

Červené zdi mě teď oddělují od areálu Královské námořní nemocnice Haslar, kterou Britové v 18. století označovali za největší špitál v Evropě. Stavba začala za krále Jiřího II. v roce 1745, za jehož vlády vrcholila například britská dominance v Indii.

Úzkostně působící ulici mezi vysokými zdmi se přezdívalo Ulička mrtvého muže (Dead Man's Lane), oficiálně je to ovšem Haslar Road. Takřka denně tudy kráčely pohřební průvody na hřbitov námořníků, který se rozkládá hned za špitálem. Tísnivost místa stupňuje skutečnost, že Haslar je poloostrov. Vklíněný mezi moře a zátoku Stoke Lake, pohřebiště tak omývá slaná voda.

Návštěvu hřbitova jsem si pečlivě naplánoval, napřed hledám pomník obětem britské námořní pěchoty, která se v roce 1879 zúčastnila války proti jihoafrickým Zulům. Britové považovali mocné Zuly za největší překážku svých koloniálních plánů v tomto koutu Afriky a britsko-zulská válka v tomto roce napřed začala vítězně pro domorodce.

S pomocí posil posléze boje vyhrála Velká Británie a česká Wikipedie nepříliš taktně píše, že největší pomocí Britů byly Gatlingovy kulomety: „Při správné taktice dokázaly kulomety tradičně útočící Zuly střílet rychleji, než se tito dostali nebezpečně blízko.“

Královna sponzorující genocidy

Pomník vítězům nad Zuly na námořním hřbitově v Gosportu není příliš opečovávaný, text oslavující porážku Afričanů je už zčásti poničený. A renovace se zřejmě nedočká. Koloniální éru, při které docházelo i k četným genocidám, britská historiografie přehodnocuje. Smrt královny Alžběty II. je tak považována i ze přelomové datum v dějinách britské koloniální politiky.

Přes 102 tisíc lajků už má například aktuální prohlášení univerzitní doktorky z Carnegie Mellon University v americkém Pittsburghu. Uju Anya je ženou s africkými a karibskými kořeny, která pochází z Anglie a takto reagovala na smrt britské panovnice:

„Pokud ode mě někdo čeká, že se k zesnulé panovnici, která dohlížela nad vládou, jež sponzorovala genocidy a masakry a vyhnala polovinu mé rodiny z domovů, přičemž následky tohoto jednání nás trápí podnes, vyjádřím jinak než opovržením, může v to jen marně doufat,“ napsala univerzitní kantorka Uju Anya na Twitter.

Televizi NBS následně vysvětlila, že se považuje za „dítě anglického kolonialismu“ z doby panování královny Alžběty II. Její matka pocházela z Trinidadu v Karibiku, otec z Nigérie, ale potkali se v Anglii jako koloniální poddaní.

If anyone expects me to express anything but disdain for the monarch who supervised a government that sponsored the genocide that massacred and displaced half my family and the consequences of which those alive today are still trying to overcome, you can keep wishing upon a star.
— Uju Anya (@UjuAnya) September 8, 2022

O útlaku karibských přistěhovalců v Londýně v letech 1964 až 1984, kterým byla dlouho upírána základní lidská práva, bolestně vypráví například nedávný pětidílný seriál britského režiséra Steva McQueena v produkci HBO, který byl pod názvem Sekerka uveden v roce 2020.

Stále se tu pohřbívá

Pomník námořní pěchotě na hřbitově v Gosportu, který připomíná vítěznou válku proti Zulům v roce 1879, samozřejmě neuvádí počet afrických obětí. Ani nepřipomíná, že vítězové Zuly zahnali do třinácti rezervací, jejichž správu převzali dosazení místní náčelníci kontrolovaní britskou kolonizační správou. Britové před první světovou válkou ovládali skoro třetinu afrického kontinentu a Londýn žil ideou vytvoření souvislého britského území od severu na jih Afriky, které protnou britské koloniální železnice.

Když britský námořník utrpěl během bojů s původními obyvateli Afriky zranění, se kterým si polní lékaři neuměli poradit, ale pacient byl schopen převozu do Spojeného království, často skončil právě tady v Královské námořní nemocnici v Haslaru (Royal Naval Hospital Haslar).

A když se léčba nepovedla, tak vedle na hřbitově. V roce 2009 sice byla vojenská nemocnice přesunuta do moderních budov v sousedním Portsmouthu, ale námořnici se tu pohřbívají pořád, o čemž svědčí čerstvé rovy.

Velká Británie truchlí za královnu Alžbětu II. Lidé nosí k Buckinghamskému paláci různé předměty.

Velká Británie truchlí za královnu Alžbětu II. Londýnský Green Park zaplavily květiny.

Fronta na poslední rozloučení s královnou v Londýně dosahuje zhruba sedmi kilometrů (16.9.2022).

33 Zobrazit galerii

317 obětí lodě z Bermud

Na hřbitově námořníků stojí i další pomníky z koloniální éry, například obětem na západním pobřeží Afriky z let 1864 až 1866. K poslednímu odpočinku zde bylo uloženi i mnozí námořníci, kteří kolonizovali Indii, Karibik a další části světa. Anebo skončili na dně moře, když některá vojenská loď ztroskotala.

Obrovský pomník osazený kotvou například připomíná tragédii lodě HMS Eurydice z března 1878, na které se utopilo 317 námořníků. Loď plula z královské základny na Bermudách, kde pro Velkou Británii v té době pracovaly síly dovezené kolonizátory z Britské Západní Indie, tedy z Karibiku.

V rovech tu leží tisíce námořníků, třeba i z války o Falklandy, kterou Velká Británie vedla s Argentinou v roce 1982. Je tu i 772 hrobů padlých britských námořníků z první světové války a 611 rovů obětí druhé světové války, když britští námořníci hrdinně pomáhali zachránit svět od Hitlerovy hrůzovlády.

Britské impérium ve své vrcholné fázi ovládalo čtvrtinu světové populace, čtvrtinu zemského povrchu a také většinu oceánů. Jeho největší pád přišel právě v době panování Alžběty II., kdy se Spojené království marně snažilo udržet nadvládu nad koloniemi.

Například v Africe nejprve vyhlásila nezávislost Ghana (1957), posléze Nigérie (1960), Sierra Leone a Tanganika (1961), Uganda (1962), Keňa (1963), Zanzibar (1963), Gambie (1965), Botswana (1966), Lesotho (1966) a Svazijsko (1968).

O masakrech u australského piva

Podle současného populárního britského publicisty Nialla Fergussona, autora knihy Britské impérium: Cesta k modernímu světu, k odkazům impéria bohužel patří i rasismus, rasová diskriminace, netolerance, xenofobie i genocidy, například v rámci indického povstání.

Autor upozorňuje i na utrpení v otrokářských lodích, irský hladomor či vyhnání afrických Ndebelů. Fergusson ale zároveň prohlašuje: „Svět, jak jej známe dnes, v dobrém i zlém, je z větší míry produktem britské imperiální doby. Nejde o to, zda britský imperialismus byl, anebo nebyl zcela bez poskvrny. Pochopitelně nebyl. Je však třeba si položit otázku, zda existovala méně krvavá cesta k modernímu věku.“

Nedokážu odpovědět. Ze hřbitova zamířím do centra Gosportu, abych v oblíbeném pubu The Star spláchnul chmurný zážitek a také přemítal nad Fergussonovou otázkou. V hospodě sedí nejméně dva muži afrického původu a tři indického.

Dopady britského kolonialismu mám dokonce přímo před sebou, v pintě piva značky Fosters, na sklenici je napsáno: Est Melbourne 1888. Tohle pivo totiž poprvé uvařili v listopadu 1888 v australském Melbourne bratři William M. a Ralph R. Fosterovi. A vůbec prvním zahraničním exportem této značky byla zásilka z roku 1901 pro britské vojáky vyhlazovacích válek na jihu Afriky, tedy takzvaných búrských válek.

K tématu

Velká Británie