Inspirace i motivace: Lidé s hendikepem pomáhají zachraňovat zvířata

Záchranná stanice Pavlov na Havlíčkobrodsku se věnuje záchraně volně žijících živočichů, vzdělávání dětí i dospělých a také ochraně přírody. Potud by se dala označit za „běžnou“ záchrannou stanici, kterých je po celé republice několik desítek. Její ředitel Zbyšek Karafiát se ale rozhodl vykročit na dosud neznámou stezku a zaměstnal 25 lidí s psychickým či fyzickým hendikepem. Výsledek? Neocenitelná pomoc pro všechny zúčastněné.

„Pracují u nás lidé s invalidním důchodem prvního, druhého i třetího stupně, a to na všech pozicích – od ošetřovatele, přes údržbáře, až po administrativního pracovníka. Celou stanici drží v chodu,“ říká Karafiát, jehož přístupu si zaměstnanci velmi cení. „Když nějakou práci nezvládám, náš ředitel mi ji přizpůsobí nebo nastaví tak, abych s ní neměl žádné problémy. Ale pracovní dobou to nekončí. Když mám nějaké problémy já nebo ostatní, tak se nám vždycky snaží pomoci,“ popisuje Vladimír Votřel, který měl vlivem roztroušené sklerózy stále větší potíže s chůzí. Teď si ale může díky sbírce vyhlášené Nadací Olgy Havlové a promované stanicí pořídit neurostimulátory. Ty brzdí rozvoj neurologického onemocnění a pomáhají mu v práci i běžném životě. Sám by si je ale nemohl dovolit a pojišťovny přístroje nehradí.

Práce snů

„Je to moje vysněná práce, jinou bych už ani nenašel a myslím, že většina chráněných dílen by se mnou taky měla problém,“ říká Imrich Nagy, který má přiznanou invaliditu třetího stupně. Kvůli prodělaným onemocněním v dětství má problémy s dolními končetinami a rovnováhou. Ve stanici má na starosti údržbu zahrady, péči o myši a moučné červy a když je potřeba, ujme si krmení netopýrů. „Máme šéfa, který hledí na náš zdravotní stav, nechá nás si vyzkoušet a najít si práci, která je pro nás nejvhodnější, a tomu přizpůsobí pracovní dobu i podmínky. To se mi nikde jinde nestalo,“ vzpomíná Nagy na předešlé zkušenosti se zaměstnáním. A že je na co vzpomínat – celkem jich totiž vyzkoušel čtrnáct.

„Mezi zaměstnanci jsou lidé, kteří sekají a hrabou trávu, podílí se na údržbě biotopů v okolí nebo to jsou schopní řemeslníci, kteří nám pomáhají třeba se stavbou voliér nebo s údržbou budovy záchranné stanice. Až 80 % práce odvedou zaměstnanci s invalidním důchodem, díky nim můžeme stanici dostávat na lepší úroveň,“ říká Zbyšek Karafiát. Kvůli zdravotním problémům nebo vleklým nemocem zaměstnanců je pro něj sice občas poskládání služeb manažerským oříškem, ale jak se říká – kde je vůle, je cesta. Také díky vstřícnosti vedení pak pracovníci neváhají přiložit ruku k dílu i ve svém volném čase.

Důvod vstát ráno z postele

Kromě možnosti přivýdělku dává lidem v invalidním důchodu práce ve stanici i spoustu zážitků a vědomostí o světě zvířat. Nejde ale jen o samé příjemné záležitosti – až 50 % přijatých živočichů se návratu do přírody nedočká. „Přijdete do kontaktu se zraněnými a umírajícími zvířaty, a to člověka hodně ovlivní. Zvířata dokážou bojovat do poslední chvíle,“ popisuje Vladimír Votřel, který je ve stanici čtvrtým rokem a Pavlov se pro něj stal srdeční záležitostí. „Zvířata nám jasně ukázala, že hendikep není důvod k pláči nebo k lítosti. Je to pro mě inspirace, práce tady mi hodně pomohla jak po psychické, tak po fyzické stránce,“ dodává Votřel.

A není sám. „Když víte, že jednou skončíte na vozíku, hledáte důvod, proč ráno vstát z postele a bojovat – a zachránit kus přírody nebo zvířecí život za to rozhodně stojí,“ říká Imrich Nagy. Ve stanici pracuje tři roky, během nichž se naučil spoustu věcí. „Když vám přivezou orla otráveného návnadou a vy vidíte, jak bojuje o život… To mě naučilo nekoukat jen na lidi. Svět je mnohem víc, než jen my a naše potřeby,“ poznamenává Nagy, který žije na samotě a díky získaným dovednostem se umí postarat nejen o zvířata v nouzi, ale také o své pozemky včetně zahrady – samozřejmě tak, aby se na nich hmyzu i živočichům dařilo.

Zbyšek Karafiát teď spolu se svými zaměstnanci čeká, jak dopadne projednání nového zákona týkajícího se sociálního podnikání. „Ze strany politiků jsme před volbami slyšeli kritiku sociálních podniků, přitom ti lidé dělají dobrou a záslužnou práci. Je to prospěšné pro všechny strany,“ říká ředitel stanice. Pokud zaměstnávání lidí s fyzickým či mentálním hendikepem legislativa nezkomplikuje, mohly by si z Pavlova vzít v budoucnu příklad i další záchranné stanice. „Prezentovali jsme to na setkání záchranných stanic a jedna projevila zájem jít podobnou cestou,“ dodává Karafiát.