Práce na JIP je náročná fyzicky i psychicky. Zdroj: ČTK
Představte si, že jste zabalení v pláštěnce a igelitových návlecích, máte respirátor, běháte a cvičíte. A to všechno ve stresu a na časový limit. Asi tak se cítí zdravotní sestřičky a lékaři na covidových odděleních. Každý den se mluví o tom, kolik pacientů leží na jednotkách intenzivní péče. Co všechno ale přesně obnáší práce zdravotníků na JIP?
V českých nemocnicích leží přes osm tisíc lidí s covidem a přibývá těžkých případů. Na jednotkách intenzivní péče (JIP) je volných pouze 14 procent lůžek. Na JIP leží pacienti, kteří jsou ohroženi na životě a je u nich potřeba důkladná a nepřetržitá péče.
Lékařka Renata Černá Pařízková z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice v Hradci Králové pro CNN Prima NEWS otevřeně popsala, jak v covidové době intenzivní péče probíhá a co všechno musejí zdravotníci zvládat po fyzické a psychické stránce.
„Změna oproti necovidové době je obrovská. Od půlky října jsou všichni naši pacienti s covidem. Máme pacienty v nejtěžším stavu, na umělé plicní ventilaci, s hemodialýzou, v současné době máme i dva pacienty na mimotělní plicní podpoře, tzv. ECMO,“ vypráví lékařka.
Oddělení je rozdělené na dvě zóny – infekční a neinfekční. Zdravotníci i v „čisté“ zóně musí trvale nosit respirátory FFP2 a mají na starosti například přípravu léků, pomůcek, přístrojů a nezbytnou administrativu. Pacienti s covidem leží v infekční zóně, v níž se zdravotníci mohou pohybovat jen v ochranných prostředcích. To znamená: plastový oblek či silný chirurgický plášť, igelitové návleky, holínky, dvoje rukavice, čepice, brýle nebo štít.
Ke zhoršení stavu dochází během několika minut
Zdravotníci se v infekční části střídají zpravidla ve tříhodinových intervalech, často zde ale zůstávají déle, pokud je například přivezen pacient v těžkém stavu, u dalších pacientů se zhorší stav, nebo jsou prováděna neodkladná vyšetření. Bezpečnost a péče o kriticky nemocné má vždy přednost.
Práce lékařů začíná tím, že si „přebírají“ pacienty od končící služby. „Převzetí pacientů do péče znamená vzájemné předání všech podstatných informací o pacientech v průběhu noční služby. Za zhruba 60 minut si s kolegy řekneme vývoj zdravotního stavu všech pacientů na oddělení, jejich reakci na léčbu, komplikace, zda byli na oddělení přijati noví pacienti či jací pacienti by již mohli být přeloženi na jiné oddělení,“ popisuje lékařka.
„Je důležité zachovat návaznost péče, musíte mít o pacientovi podrobné informace, na co reaguje, jaké léky byly aplikovány a s jakým efektem. Stav pacientů v intenzivní péči se může měnit velmi rychle, jejich reakce na léčbu může být variabilní i v průběhu několika minut,“ říká Černá Pařízková.
Zlepšování stavu bývá podle ní velmi pozvolné a mnohdy je stav kritický několik dnů. K dramatickému zhoršení může dojít kdykoliv, náhle a během sekund.
V některých oblecích se cítíte jako v pláštěnce
Poté se lékaři i sestry oblékají do ochranných obleků. „Pracovat v nich je náročné především na fyzičku. Některé obleky jsou prodyšné, ale v některých se cítíte, jako když jste obalení v igelitové pláštěnce. Je v tom velké teplo, hrozně se v tom potíte a pokud vám stéká pot do brýlí, v infekčním prostředí si nemůžete brýle sundat a otřít se, brýle se opotí a nic nevidíte,“ říká lékařka.
Podotýká, že kolegové s dioptrickými brýlemi mají situaci ještě komplikovanější. „Štíty jsou z tohoto pohledu příjemnější, ale ochrana – především v prostředí, kde dochází k vysoké tvorbě infekčního aerosolu – nemusí být dostatečná,“ vysvětluje.
V ochranném obleku lze podle Černé Pařízkové vydržet maximálně šest hodin. „A to už je opravdu nadoraz, tříhodinové intervaly považujeme v našem prostředí za optimální. Potom se musíte jít vydýchat ven, je to na zkolabování. Zpočátku se opravdu stávalo, že kolegové kolabovali, řada z nich má alergické reakce na umělé materiály ochranných pomůcek, na všudypřítomnou dezinfekci,“ říká lékařka.
Mezi náročné situace patří příjem nového pacienta. „Do pacienta zavádíte různé katetry, hadičky, zajišťujete dýchací cesty, napojujete jej na dýchací přístroj, a to za situace těžkého selhání plicních funkcí a nestabilního oběhu, kdy je nutné postupovat razantně a rychle. Zajišťujete životní funkce pacienta a víte, že pokud se budou intervence komplikovat, tak pacienta můžete ztratit. Kriticky nemocný pacient s jakýmkoliv onemocněním včetně COVID-19, který je přijímán do intenzivní péče, již zpravidla nemá žádné rezervy,“ popisuje lékařka.
Ve čtyřech až pěti lidech se 150kilový pacient otočit dá. Je to opravdu fyzicky náročné, ale už to zvládáme rutinně.
Součástí léčby pacientů s COVID-19 a zápalem plic je otáčení do tzv. pronační polohy, tedy otočení na břicho. Jelikož jeden z vysoce rizikových faktorů onemocnění koronavirem je obezita, řada pacientů váží minimálně 100 kilogramů, ale ani 150kiloví pacienti nejsou výjimkou.
„Pacient je uveden do umělého spánku, je zcela nehybný, napojený na dýchací přístroj, na kterém je plně závislý. Má v sobě spoustu různých hadiček, kterými dostává léky, infuze, výživu. Takto bezvládného člověka musíte otočit na lůžku, které není až tak široké. Ve čtyřech až pěti lidech se 150kilový pacient otočit dá. Je to opravdu fyzicky náročné, ale už to zvládáme rutinně,“ uvádí lékařka.
Zdůrazňuje, že je důležité pacienta neustále sledovat a monitorovat, protože i když je změna polohy přínosná pro dýchací funkce a ochranu plic, na druhou stranu může být velmi riziková. Může například docházet ke změnám krevního tlaku, poruchám srdečního rytmu. Existuje také riziko, že při manipulaci může dojít k odstranění některých katetrů.
Pozor na hadičky
„Pacient se musí otáčet velmi opatrně, musí se monitorovat a v případě život ohrožujícího zhoršení stavu či komplikace je nutné pacienta přetočit okamžitě zpět. Pokud by se ztratil vstup do cévního řečiště nechtěným vytažením katetru, ztratíte možnost podávání léků, které se podávají kontinuálně, udržují například krevní tlak nemocného. Během několika desítek vteřin může dojít k selhání oběhu,“ vysvětluje.
Pokud by došlo k mechanickému poškození či nechtěnému vytažení rourky zavedené do dýchacích cest a připojené k ventilátoru, byl by nemocný bezprostředně ohrožen na životě. „V tu chvíli pacient nedýchá, nedostává kyslík a bez okamžitého obnovení dýchání dojde k srdeční zástavě z nedostatku kyslíku. Zajištění maximální bezpečnosti pacienta při všech manipulacích, výkonech, transportech je prioritou. Tohle musí lékaři a sestry ohlídat,“ říká lékařka.
Ale i další práce u lůžka je ve „skafandru“ mnohem náročnější. Pacienti mají hodně léků, které se většinou podávají kontinuálně katetry do žíly pomocí infuzí či speciálních dávkovačů. Když lék dojde, přístroj začne alarmovat a sestřička musí okamžitě reagovat, i když je od pacienta vzdálena a vytížena péčí u jiného nemocného.
I krátkodobé přerušení podávání některých léků může vést k okamžitému zhoršení stavu nemocného. „Reakce zdravotníků musí být na všechny alarmy z monitoru, z dýchacího přístroje, hemodialyzačního přístroje či ECMO. Pokud slyšíte alarm, během sekund vidíte běžet sestru na daný box k řešení situace. Vzhledem k množství pacientů, počtu přístrojů či dávkovačů se alarmy ozývají každých pár minut,“ vypráví lékařka.
Ve zdvojených ochranných rukavicích mají zdravotníci mnohem horší cit. „Takže i takové činnosti jako natažení léku do stříkačky, příprava tablet, zavedení katetru apod. trvá déle než obvykle,“ říká lékařka.
Pacienti v bezvědomí trpí průjmy
Každý pacient má přiděleného ošetřujícího lékaře, kdy v běžné pracovní době má jeden lékař na starosti dva až čtyři pacienty, ve službě (noční, víkendy, svátky) šest pacientů. Jedna sestra má reálně na starosti dva až tři pacienty.
„To je ideální případ. Ale potom máte příjem, který trvá třeba dvě hodiny, než se pacient zajistí a stabilizuje. Transport nemocného na lůžku mimo oddělení (nejčastěji na CT vyšetření) musí být prováděn v doprovodu lékaře, sestry, sanitáře. V průběhu transportu chodbami, výtahem či překládání na vyšetřovací stůl je pacient samozřejmě trvale připojen k ventilátoru,“ popisuje lékařka.
Pacient také musí být připojen k monitoru a lékař musí sledovat životní funkce. „Musíte mít během transportu veškeré pomůcky, kdyby došlo k srdeční zástavě, lahve s kyslíkem, léky v dávkovačích, které nelze přerušit. Vše absolvujete v ochranných pomůckách, pacient je přesouván z lůžka na vyšetřovací stůl a následně zpět na lůžko,“ vypráví lékařka.
V těch ochranných oblecích se tak potíte, že můžete ztratit litr až dva potu. A když to trvá několik měsíců, ta únava je znát.
Při návratu na oddělení je nutné nemocného přepojit zpět na jiný monitor, ventilátor, znovu upravit a nastavit veškeré léky a hadičky. „Tento proces vytíží zdravotnický personál jak časově, tak fyzicky. Nebo když pacientovi praskne a zkolabuje plíce, musíte urgentně zavést hrudní drén. Sestra lékaři asistuje, přináší a chystá pomůcky, asistuje při vlastním výkonu, nemůže odejít k jinému pacientovi,“ říká Černá Pařízková.
Ve všech těchto situacích je nutné, aby ostatní sestry převzaly péči o další pacienty, mají pak na starosti i čtyři nemocné. To už je podle lékařky na hranici fyzických možností.
Náročná je i hygiena pacientů. Pacienty je potřeba umývat, pečovat o dutinu ústní, o jejich hygienu. „I pacienti v bezvědomí mají stolici, mnohdy bohužel četné průjmy a udržování čistoty, převlékání lůžek a mytí pacientů, obézních bezvládných nemocných, je velmi náročné,“ říká.
Podle lékařky je nejhorší, že situace trvá už dlouho a všichni jsou psychicky i fyzicky unavení. „V těch ochranných oblecích se tak potíte, že můžete ztratit litr až dva potu. A když to trvá několik měsíců, ta únava je znát,“ konstatuje. Podle lékařky už neplatí, že nemoc se týká jen starších nebo těžce nemocných lidí. Na oddělení intenzivní péče leží pacienti s ročníky narození 1960, 1970 i mladší.
