Z dnešního pohledu to působí zvláště neuvěřitelně, ale fotbalový svět kroutil hlavou už před 24 lety. Rafinovaný telefonát stačil k tomu, aby amatér Ali Dia dostal kontrakt v pravděpodobně nejlepší lize světa a 23. listopadu 1996 zažil premiérový a také poslední start v Premier League. Lze ho směle označit za nejhoršího hráčem, který kdy do slavné anglické soutěže zasáhl.
Cesta do prestižní anglické soutěže je pro hráče běžně velmi klikatá a málokomu se povede ji úspěšně dotáhnout do konce. Velkým hopem to na konci minulého století vzal Aliho Dia.
Na začátku listopadu roku 1996 zazvonil telefon Graemu Sounessovi, trenérovi Southamptonu. Když ho zvedl, ze sluchátka zaslechl jméno jednoho z nejslavnějších fotbalistů té doby. George Weah, současný prezident Libérie, v předešlém roce vyhrál anketu Zlatý míč a do dnešní doby je jediným hráčem z Afriky, kterému se to povedlo. Za onoho času válel v AC Milán.
„Dobrý den, tady George Weah, mám pro vás zajímavý tip na posilu. Jde o mého bratrance,“ putovalo po telefonním drátě k Sounessovi. Kouč se dozvěděl, že nabízený 31letý hráč je reprezentantem Senegalu a zkušenosti má také z pařížského PSG, kde sám Weah dříve hrával. Slova legendy byla pro trenéra Southamptonu natolik okouzlující, že se dál nepídil po tom, kde skutečně leží pravda.
Ta byla taková, že Ali Dia kopal až osmou anglickou ligu za tým Blyth Spartans, kde navíc rozhodně nepatřil mezi tahouny. A na druhé straně telefonu se nenacházel žádný Weah, nýbrž Diův kamarád z univerzity.
Jako Bambi na ledě
Souness bizarní lež dovedl nevědomky do dokonalosti a Diovi posléze nabídl, aby dorazil na zkoušku. Southampton měl totiž v té chvíli mnoho hráčů na marodce, a i proto na „Weahova“ koně rovnou čekala měsíční smlouva. Velké vystřízlivění ovšem přišlo už ve chvíli, kdy si Dia šel poprvé zatrénovat s týmem.
Rychle se ukázalo, že výborné reference ani zdaleka nepotvrzuje. Jenže zdravotní stav kádru byl tak bídný, že na Diu čekalo místo na lavičce pro duel s Leedsem United. A když se Matt Le Tissier, jedna z opor týmu, po půl hodině zranil, v nouzi přišel čas Dii. Na trávník vyběhl 23. listopadu 1996 s číslem 33.
Málokdo věřil tomu, co novic na hřišti předvádí. Na první pohled bylo jasné, že příliš fotbalového umu nemá a po place se spíše zmateně motal. „Běhal na hřišti jako Bambi na ledě,“ narážel zmiňovaný Le Tissier na animovaný film o kolouškovi z produkce Walt Disney. „To, že mě vystřídal zřejmě nejhorší hráč, který zasáhl do Premier League, je opravdovým vrcholem mé kariéry,“ poznamenal s úsměvem Le Tissier.
Přitom „vetřelec“ mohl skórovat, ovšem ve velké šanci ukázal, jak se to má s jeho kvalitami. Trenér Souness se už nemohl na představení Dii koukat a v 85. minutě ho za stavu 0:2 stáhl ze hry.
Vylhané angažmá vzalo rychle za své. Dia si zřejmě rychle uvědomil, jak ostudné bylo jeho představení a hned po zápase prohlásil, že je zraněný. Pak se po něm doslova slehla zem.
Později se ukázalo, že „George Weah“ nevolal pouze Sounessovi, ale zkoušel napálit také jiné trenéry v Anglii. Zvláštní telefonát zažil například i někdejší kouč West Hamu Harry Redknapp.
Další fotbaloví podvodníci
Dalo by se říct, že v dnešní době, kdy stačí pár kliknutí na internetu a o daném hráči zjistíte takřka vše, by se nic podobného stát nemohlo. Ale to je omyl, o čemž svědčí přešlap litevského prvoligového klubu FK Panevėžys. Když vedení celku angažovalo angolského hráče se jménem Barkleyho Miguela Panza, považovalo to za výborný tah.
Ovšem pravděpodobně by si ho nevybralo, pokud by nevidělo jeho profil na webu Wikipedia. Atraktivní statistiky na populární webové stránce ale nebyly pravdivé. Panta měl mít mimo jiné odehráno 36 zápasů za druholigový anglický klub Queens Park Rangers, ve kterých údajně vstřelil neuvěřitelných 45 gólů. U Londýňanů však ve skutečnosti nikdy nebyl.
Za Panevėžys hrál jeden rok, pak putoval do druholigového maltského klubu Vittoriosa Stars. Momentálně má smlouvu ve druhé nejvyšší soutěži ve Slovinsku v týmu NK Krško.
Známější je příběh „fotbalisty“ Carlose Kaisera, který díky svému suverénnímu vystupování dokázal opakovaně obalamutit funkcionáře předních brazilských klubů jako Botafogo nebo Flamengo a umně maskovat, že k vlastnostem dobrého fotbalisty má ve skutečnosti daleko. Měl mnoho vlivných známých, kteří mu v potřebných chvílích dopomohli k tomu, aby získal angažmá, případně předkládal falešné reference. Pokud „hrozilo“, že by měl nastoupit do utkání, vymlouval se na zdravotní problémy.
Jelikož byl družné povahy a pořádal velkolepé party, byl mezi spoluhráči populární. Na oplátku za večírky plné zábavy mu pomáhali v tom, aby Kaiserova kuriózní kariéra plná podvodů mohla vesele pokračovat.
Ačkoliv si život profesionálního fotbalisty užíval přes 10 let, nikdy žádný soutěžní zápas neodehrál.
