Jak na vánoční stres a deprese? Nemějte vysoké nároky, třeba si i poplakejte, radí terapeutka
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Vánoce nejsou pro každého příjemným časem roku, pro někoho představují velkou psychickou zátěž.
Zájem o pomoc s psychickými potížemi bývá s koncem roku zvýšený.
Pravidlo číslo jedna: Ani o Vánocích bychom na sebe neměli mít přehnané nároky.
Jak na chmury? Připravte si takové Vánoce, jaké skutečně chcete vy, ne někdo jiný.
Jakmile se přiblíží konec roku, mívá e-mailovou schránku plnou žádostí o odbornou pomoc. Psychoterapeutka Zuzana Steigerwaldová pro CNN Prima NEWS vypráví o tom, že Vánoce nebývají pro každého šťastné a veselé, ale spíš stresové a depresivní. Psychická zátěž bývá o svátcích větší a ne všichni ji zvládají.
Jak je to s výskytem psychických problémů během Vánoc? Vážně jimi trpí tolik lidí?
Bohužel ano. Vánoce vnímáme různě. Pro někoho jsou čirou radostí, pro jiného zátěží. U mnoha jedinců se setkáváme s kombinací obojího. Mezinárodní data z klinické praxe každopádně ukazují, že v prosinci a na přelomu roku roste počet lidí, kteří vyhledávají psychologickou a krizovou pomoc. Já osobně mohu potvrdit, že jakmile se přiblíží konec roku, mám mailovou schránku od klientů zcela zahlcenou.
Čtěte také
Jak si to vysvětlujete?
Vánoce jsou z pohledu našeho nitra něco jako zesilovač. Tíha, kterou během roku dokážeme nést, zvládat a odčerpávat, svátky výrazně zesílí. V něčem nás na jedné straně zpomalují; máme větší čas o věcech přemýšlet. Současně na nás ale zejména v přípravné fázi vyvíjejí tlak, abychom se zrychlili, zvýšili nároky, které na sebe klademe. Tahle doba samozřejmě přináší i potřebu rekapitulace. Ale nejen to – souvisí také s tlakem na potřebu větší blízkosti s ostatními. Víc si uvědomujeme, jak máme nastavené své vztahy. O Vánocích se tohle všechno víc ukáže.
Jakou podobu mají tedy dle vaší praxe vánoční deprese a stres?
Takových podob je spousta. Mohou souviset s biologickou únavou. Člověku o Vánocích přibude nejedna činnost navíc, cítíme zvýšenou potřebu uklízet, péct cukroví, kupovat dárky, zdobit dům. Do toho přicházejí vánoční večírky, uzávěrky roku v práci. Prosinec kumuluje i další vlivy – je málo světla, často zima. Člověku se nedostává energie. Cirkadiánní rytmy jsou úplně jiné než v létě.
Čtěte také
Vedle biologické únavy přitom hrají roli i ostatní faktory: sociální tlak, předpoklad rodinného štěstí. Tradice. „To, jak to měla maminka“, ale i „jak to má soused“. Nemá náhodou vyzdobenější dům? Do hry vstupuje otázka, kolik koupit dárků. Ale i za co – chci udělat svým blízkým radost, jenže mám stres, jestli na to budu mít. O Vánocích se víc srovnávám s ostatními. Na sociálních sítích druhých je přitom všechno jen hezké, úhledné, uklizené. Já se pak doma rozhlédnu kolem sebe, vidím jen samý binec... Už si neuvědomím, že binec mohou mít mimo záběr i mí přátelé, jen ho pochopitelně neukazují na sítích.
Mnoho lidí je špatných i kvůli osobnímu bilancování, které konec roku přináší. Dolů vás může srazit i samotná změna rytmu. Celý rok to máte od pondělí do neděle nějak nastavené. Najednou začnou Vánoce, všechno vám to rozbourají.
Vánoce nejsou pro každého svátky štěstí a pokoje. Zdroj: Profimedia.cz, ČTK
Navíc všude kolem sebe slyšíme, že Vánoce musí být „šťastné a veselé“. I to přináší velký tlak, ne?
No právě. Jde o to, jestli jsou „šťastné a veselé“ přáním, nebo apelem. Pokud jde o to druhé, vyvolá to ve mně tlak. Hrozně moc záleží na postoji samotného člověka. Nejde jen o otázku, jak to kdo vyřkne, ale i jak to kdo přijme. Záleží na celém životním kontextu. Na tom, v jaké životní etapě se zrovna nacházíme. Jsme mladí? Bezdětní? S rodinou? S odrostlými potomky? Pokud máme děti, žijeme o Vánocích jimi. Pokud je nemáme, přitom bychom moc chtít měli, může to představovat citelnou zátěž. Stejně jako pokud jsme staří a osamělí. Samota o Vánocích bolí dvakrát tolik. Někdy z ní vede relativně snadná cesta, musíme se ale po ní chtít vydat – pokud jsme zakřiknutí introverti, kteří se bojí přijmout pozvání k návštěvě od přátel, raději zůstaneme v tichu.
Čtěte také
Vánoce nám také připomínají vlastní dětství. A často i lidi, kteří už tu s námi nejsou...
Ano, tím jsme u vztahů. Na Vánoce mnohem víc vzpomínáme. Možná si vybavíte, jak jste jako malý šel 1. září poprvé do školy, jinak vám ale z dětství moc dalších konkrétních termínů v hlavě neutkvělo. Vánoce velmi pravděpodobně ano. Můžeme být smutní z toho, že je to v našich životech už jinak. Anebo je za tím odlišný důvod – máme z té doby naopak těžké vzpomínky. Kouzlo Vánoc spočívá v tom, že z minulosti v člověku otevírá jak příjemné magično, tak to těžké. Staré rány. A ano – někdy to bolí.
Lze to brát jako šanci, jak si staré rány odžít. Není to nutně vždy úplně špatně. Když se s klienty na konci roku bavíme o Vánocích, má hodně z nich tendenci vzpomínat. Pokaždé je nabádám, aby to neodmítali. Poplakejte si, zapalte si svíčku, otevřete si album. Je to možná nepříjemné, ale bolest se potřebuje dostat na povrch. Každé slzy jednou končí, následuje úleva. Vyčerpám se z toho, a zase můžu jít dál. Hlavní je v tom neustrnout několik dnů. Nepomáhat si alkoholem, prášky. Mít nějakou záchrannou brzdu.
Čtěte také
Jakou?
Třeba se vydat na procházku.
Tím jsme u toho, jak vyzrát na vánoční stres a deprese.
Předně – dopřát si to, co je má představa správných Vánoc. Představa mých rodičů mohla být jiná. Mohu si z ní vzít jen něco, jejich představu si pro sebe upravit. Taky se můžu nechat inspirovat od přátel. A pokud si něco z toho nemůžu dovolit? No, tak zkrátka nemůžu. Pořád si to ale můžu zařídit tak, abych byla spokojená. Nejhorší jsou vysoké nároky. Vhodné je si i uvědomit, jestli to právě takhle chci kvůli sobě, nebo kvůli druhým. Nebezpečná je motivace typu: hlavně, aby to nějak vypadalo, kvůli druhým, abych se neztrapnila… Ne, nejdůležitější je, abych se v tom sama cítila dobře. Nebojte si klidně udělat plán na celý prosinec.
Čtěte také
Plán?
Ano. Den po dni, týden po týdnu. Přesně si definovat, co si představuji dělat ve dnech volna. Může to souviset se vztahy. Chci si opravdu tu návštěvu pozvat k sobě domů? Nebo se k někomu naopak vydat? Pokud ano, není neslušné si předem vyjasnit: „Jasně, přijďte. Od dvanácti do šesti.“ A vůbec není od věci se nebát i něco odmítnout. Vždycky se dá přece odmítnout mile. Nemusím říct: „Ne, nikam nepůjdu.“ Spíš: „Rozumím, že to po mně chceš. Že je to tvé přání. Já ale teď potřebuju něco jiného.“ Je přínosné napojit se jak na pocity toho druhého, tak na své vlastní. Když to řeknete vlídně, přijímá se to líp.
Určitě pak do vánočního programu zařaďte to, co vám přes rok dělá dobře. Může to být dostatek spánku, sport, už zmíněná procházka. A pokud jsou pro mě Vánoce opravdu těžké k přečkání, nestyďte se navrhnout: „Co kdybych je letos strávila jinde?“ Anebo i: „Proč bych tentokrát nemohla odjet někam za teplem?“ Pokud si to můžete dovolit, klidně to zkuste. Není dobré před svým problémem utíkat, schovávat hlavu pod polštář. Na druhé straně ale neuškodí si uvědomit, co mi opravdu dělá dobře, a zachovat se podle toho.
Vánoce nejsou pro každého svátkem štěstí a pokoje. Zdroj: Profimedia.cz, ČTK
K Vánocům patří u mnohých lidí přejídání, zvýšená konzumace alkoholu, pasivita u televize. Je i tohle hrozba pro psychickou kondici jedince?
Určitě. Zase jsme u biorytmů. Někteří z nás mají tendenci si říct, že o Vánocích je to dovoleno. Celý rok se držím? Tak teď to pustím naplno… Výzkumy přitom ukazují, že hormony, které nás dělají spokojenými a šťastnými, nevznikají pouze v mozku, ale i ve střevech. Potrava a pohyb tedy přímo ovlivňují náš psychický stav. Když se zavřu doma a budu se cpát cukrem, možná se budu při samotném konzumování na chvilku cítit spokojený, jak se mi ale rozhodí hormonální systém, velmi brzy začnu pociťovat spíše depresivní stavy. Budu na sebe naštvaný, zažiju pocit marnotratnosti, sníží mi to sebevědomí. Je pak ještě těžší vstát a jít se třeba projít.
Kdepak, marná sláva – psyché a soma spolu souvisí. Nedají se od sebe oddělit. Takže opravdu hodně záleží i na tom, jak se chovám k vlastnímu tělu. Spím dost? Jím dobře a zdravě? Hýbu se? To všechno přímo ovlivňuje mé psychické rozpoložení.
Říct si o pomoc je totiž jednou z největších odvah. Lidi, kteří přicházejí do terapie, považuji za ty nejodvážnější.
Kdy už se dá mluvit o vánoční depresi a je tedy čas navštívit odborníka?
Přijde mi důležité ještě jednou zdůraznit, že vánoční deprese souvisí s životním kontextem. Když budu žít ve zdravých vztazích, budu pečovat o své fyzické a duševní zdraví, třeba i přes rok chodit na terapii, pak se o sebe dokážu postarat i o Vánocích. Právě Vánoce totiž mohou vyjevit, že v životě nemám něco dořešeného.
Termín vánoční deprese rozhodně neznamená, že ještě 23. prosince jsem zdravá, pak bojuji s nějakými problémy a od prvního ledna dál to už zase bude fajn. Ne. O Vánocích může propuknout, co už ve mně nějaký čas dříme. Může se vyjevit, že v sobě mám nějaké trauma, třeba nedořešené vztahy s partnerem či s rodiči. Takže pokud začnu cítit velikou úzkost a smutek, pokud pocítím svírání na hrudi, nemůžu jíst a je mi do pláče, nemám chuť vstát, měla bych si říct: „Aha, to znamená, že s tím musím něco dělat. Protože nechci zase za rok v listopadu zažívat to samé, že už to opět přichází.“ Berte to jako výzvu. Jako volání svého těla, že se o něj musíte postarat.
Čtěte také
Cítím, že je mi opravdu špatně? Nemůžu už ani vylézat ven, musím si dávat prášek na povzbuzení? Mám fóbii z toho jít mezi lidi? Pak bych se neměla bát si zažádat o terapii. Přestože vím, že to není snadné. Říct si o pomoc je totiž jednou z největších odvah. Lidi, kteří přicházejí do terapie, považuji za ty nejodvážnější. Odvažují se totiž na svůj život podívat a něco s ním zkoušejí udělat.
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Kašel není covid, nachlazení zase chřipka. Jak se vyznat v respiračních virózách?
Lukáš Hron je aktuálně redaktorem zpravodajského webu CNN Prima NEWS.
